↗

Prosadit se v oboru i na mezinárodní úrovni jí pomohly i vynikající komunikační dovednosti podpořené nevšedním jazykovým nadáním: hovořila a psala plynně anglicky, francouzsky a německy, později se naučila i nizozemsky a švédsky. Foto Luboš Wišniewski, ČRo

Jedenadvacátý prosinec roku 2023 se stal jedním z nejčernějších dnů v dějinách Karlovy univerzity. Nelidskému vraždění v prostorách Filozofické fakulty padlo za oběť čtrnáct lidí z řad studentů i akademických pracovníků, mezi nimi i PhDr. Lenka Hlávková, Ph.D., ředitelka Ústavu hudební vědy. Protože byl její profesní život úzce svázán s tím mým, dovolím si na tomto místě věnovat jí svou osobní vzpomínku.

Nejprve uveďme několik biografických detailů. Narodila se 17. srpna roku 1974 v Lounech, maturovala na gymnáziu v Mostě (1992) a poté studovala hudební vědu na FF UK v Praze, nejprve v magisterském studiu (1998) a posléze i ve studiu doktorském (2004). Svou alma mater už neopustila, neboť hned po získání doktorátu zde začala působit jako odborná asistentka.

Vedle intenzivní vědecké a pedagogické činnosti se do chodu ústavu zapojila i organizačně, nejprve jako tajemnice, později jako zástupkyně vedoucí a konečně ředitelka. Ve své odborné práci, která se zaměřovala hlavně na hudbu v českých zemích za vlády Jiřího z Poděbrad a jagellonské dynastie, kladla důraz na mezinárodní i mezioborovou kooperaci a co možná nejsilnější zapojení studentů.

Lenku jsem poznal ještě jako gymnazista, který se připravoval na studium muzikologie i díky kurzu Seznámení s hudební vědou, jenž ústav každoročně organizuje. Protože z Arcibiskupského gymnázia jsme tehdy chodili hned čtyři, zavítala Lenka coby posluchačka čtvrtého ročníku i do našeho gymnaziálního semináře, kde získávala v rámci praxe své první pedagogické zkušenosti.