Poslední předvánoční týden probíhala na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy standardní výuka. Tak tomu mělo být i ve čtvrtek 21. prosince, kdy Honza Dlask přijížděl z Pardubic do Prahy, aby zde na oboru Finská studia vedl od dopoledne diplomový seminář, poté překladatelský seminář a následně od 14.10 do 15.45 měl přednášku o současné finské literatuře.

Když kolem druhé hodiny odpolední přicházel po fakultní chodbě ve 4. patře, potkal ještě kolegu z literární katedry Jana Wiendla. Popřáli si pěkné svátky, Honza Janu Wiendlovi přislíbil brzké dodání příspěvku z nedávné mezioborové konference a odebral se do učebny, kde za pár minut začínal učit.

Kolem patnácté hodiny začalo v budově filozofické fakulty, a především v učebnách 4. patra, řádění masového vraha, které ukončilo život čtrnácti studentů a zaměstnanců školy. Mezi oběťmi byl i Honza Dlask. Do dnešního dne 26. prosince, kdy píšu tyto řádky, nevíme, jestli Honza zemřel na místě, nebo až po převozu do nemocnice, proto ponechávám přesné datum úmrtí otevřené.

S Honzou Dlaskem mě pojilo mnohaleté přátelství. Chodili jsme spolu v Pardubicích od třetí třídy na základní školu, „jazykovku“, a poté i na gymnázium. Honza byl klidné a mírné povahy, nepouštěl se do nějakých alotrií, ale zároveň nezkazil žádnou legraci.

Byl skvělý kumpán, schopný bystře a s pohotovým humorem reagovat či sarkasticky glosovat situaci. Byl analytický a empatický, uměl pozorně naslouchat. Ještě na gymnáziu odjel na kratší dobu do Skandinávie, tuším do Finska, a tato zkušenost předurčila jeho další, vysokoškolské směřování.

Honza vystudoval obor finština—švédština na FF UK v Praze, kde pokračoval v doktorandském studiu v rámci germánských literatur. Jedním z jeho hlavních oborových zájmů byla finskošvédská literatura, to jest literatura švédskojazyčných autorů a autorek ve Finsku. Tomuto tématu se dlouhodobě věnoval v popularizačních článcích i odborných studiích, v diplomové a následně i doktorské práci a v roce 2018 vydal rozsáhlou publikaci Dějiny finskošvédské literatury v perspektivě bourdieuovské sociologie.

Oborové články a recenze především švédských a finských literárních překladů publikoval v časopisech Iliteratura, Tvar a Plav, švédské a finské politicko-společenské dění reflektoval v časopise Přítomnost. Pro revue Souvislosti připravil tematický blok „Finští Švédové“, pro nějž mimo jiné ze švédštiny přeložil prózy Henrika Tikkanena a Christera Kihlmana.

Podílel se na překladech v antologii finské lyriky Bílé přeludy na vlnách a napsal doslov k románu Kjella Westö Chiméra 38 (2020). Pedagogicky a odborně působil na Oddělení finských studií Ústavu germánských studií FF UK. V letošním školním roce vedl literárněvědný proseminář, seminář diplomový a překladatelský a přednášel finskou literaturu i současnou finskou literaturu.

Honzova tragická smrt otřásla všemi. Tím spíše, že to byl člověk veskrze dobrý, hodný, vlídný a laskavý; ba „nejlaskavější člověk, kterého jsem znala“, jak Honzu ve vzpomínce charakterizovala jedna z jeho spolužaček. A jeden z Honzových studentů o něm napsal, že to byl „člověk, který svými znalostmi i svou laskavostí, humorem i nadšením hodně změnil směřování mého života. Taková postavička, která spojovala země, kultury i lidi a byla malým českým pokladem...“