Tragédie na Filozofické fakultě UK v Praze. Střelec zabil čtrnáct lidí
Redakce DRNa pražské filozofické fakultě se dnes stalo mimořádné neštěstí. Zřejmě jeden ze studentů zastřelil nejméně patnáct lidí, raněných jsou desítky. Pachatel sám pak spáchal sebevraždu.
Českou společnost dnes postihlo mimořádné neštěstí. Zřejmě jeden ze studentů pražské filozofické fakulty zastřelil v budově na náměstí Jana Palacha nejméně patnáct lidí, raněných jsou desítky. Pachatel sám pak spáchal sebevraždu.
ČTK uvedla, že pachatel se podle policie inspiroval obdobnou hrůznou událostí v zahraničí. Jedná se zřejmě o odkaz na profil pravděpodobného pachatele na sociální síť Telegram, kde se vyznává z inspirace prosincovým útokem v ruském Brjansku. Pravost zdroje zatím není ověřena.
Podle policie nic nenasvědčuje tomu, že střelec měl komplice. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na podvečerním tiskovém brífinku také uvedl, že neexistuje žádná indicie, podle níž by střelba na FF UK v Praze měla jakoukoli spojitost s mezinárodním terorismem.
Psychologickou pomoc pro přeživší a pozůstalé nabízejí krizové linky občanské organizace In IUSTITIA 773 177 626 a 773 177 844. Psychologická pomoc je dostupná také na krizové lince 227 272 225. Linka bezpečí pro děti a mládež 116111, Linka první psychické pomoci 116123, Modrá linka 731 197 477 nebo 608 902 410, Pražská linka důvěry 222 580 697.
Česká vláda má v programovém prohlášení tuto větu dvakrát: "Zachováme práva legálních držitelů zbraní." To znamená, že cítila potřebu se otevřeně hlásit k podpoře držení zbraní. A dokonce v kapitolce s názvem Bezpečnost. Navrhuji České vládě, aby tuto větu odstranila z programového prohlášení.
Na tragičnosti případu to nic nemění, nicméně pokud je toto svědectví pravdivé, tak to moc nevypadá na sebevraždu:
"Když ten mladý muž několikrát vystřelil směrem k Mánesovu mostu, dal ruce nahoru a zahodil zbraň, takže dopadla na přechod mezi parkem a filozofickou fakultou. Pak tam zase pobíhala celá řada policistů na levou i pravou stranu, dole byli připraveni snajpři s dlouhými zbraněmi a celá řada ozbrojených policistů.
Jak se zachoval střelec poté, co odhodil zbraň na ulici?
Pak už nebyl vidět. Je tam poměrně vysoké kamenné zábradlí, takže za ním zmizel. Netuším, co se dělo pak."
Pan Cadorini mě poněkud předběhl; i u mě to byla jedna z prvních myšlenek, kdo vlastně nese skutečnou odpovědnost za tento masakr. Tím spíše, že jak bylo později oznámeno, šílený střelec měl s sebou ne pouze jednu, ale celý arzenál zbraní, které vlastnil zcela legálně! A to se přitom jednalo o dlouhé zbraně, tedy ne pouze o pistole, nýbrž o vysoce účinné opakovací pušky, s kterými lze zabíjet i na dlouhou vzdálenost.
Pro srovnání: aby nějaký soukromník si doma legálně držel takovýto arzenál dlouhých palných zbraní, by v sousedním Německu bylo prakticky nemyslitelné. Ovšem v Česku - nejde pouze o postoj současné vlády který zmiňuje pan Cadorini, ale vše má počátek už v popřevratové době v roce 1989, kdy si velmi mnozí novou svobodu vyložili jako zpovykanost, jako výsostné právo dělat si co se jim samotným zlíbí, zcela bez ohledu na všechny ostatní. A k této "absolutní svobodě" podle nich patřilo i neomezené právo hrát si na pistolníky z Divokého západu.
Přičemž - veškerý rozvoj moderní civilizace spočívá právě v tom, že jsou čím dál tím více omezovány takovéto choutky nevyzrálých jedinců hrát si na Ramba, a místo toho stát čím dál tím více uplatňuje a prosazuje svůj monopol na násilí. Popřevratové Česko se ale pod tlakem těchto fanatiků vydalo cestou přesně opačnou - právo legálně vlastnit smrtící zbraně dostal ze zákona každý, pokud u něj není - zřejmě při značně laxních lékařských prohlídkách - náhodou objevena těžká duševní porucha.
Důsledky tohoto ultraliberalismu se dříve či později nevyhnutelně musely dostavit. A jak teď? Po tomto hrůzném činu? Dokáže si alespoň některý z těch, kteří tak fanaticky prosazovali "nezadatelné právo občana vlastnit střelnou zbraň", přiznat svůj díl odpovědnosti?... Asi sotva. Zase se jenom začnou vymlouvat na to, že se jednalo o čin psychicky vyšinutého jedince, a že takovýmto případům se nikdy nedá zcela zabránit.
Ano, vždy se stane že se některého potrefeného jedince zmocní amok; nicméně je zcela zásadní rozdíl, jestli ve chvíli svého záchvatu má po ruce pouze paličku na maso nebo kuchyňský nůž, anebo ale celý arzenál střelných zbraní.
Jak vycházejí najevo další podrobnosti o daném případu, bylo oznámeno, že amokový střelec nejen že doma vlastnil celý zbraňový arzenál - ale že měl doma dokonce samopal Škorpión!
Tady už zůstává rozum zcela stát: jak je to vůbec možné, že se soukromým osobám zcela volně prodávají samopaly?!...
U pušek je ještě možno argumentovat tím, že může být použita k lovu; u pistolí, že jsou určené k vlastní sebeobraně. (Přičemž ovšem onen střelec těch pistolí měl doma už čtyři kusy; jak je reálně možno se "bránit" se čtyřmi pistolemi v rukou zároveň?...)
Ale mít doma samopal - tady už fakticky není možno uvažovat o obraně (kdy už je někdo ve střední Evropě napaden celým zástupem ozbrojenců?!); samopal je ze své nejvlastnější podstaty útočná zbraň, určená k likvidaci co nejvyššího počtu živých cílů v co nejkratším čase. (Je svým způsobem zřejmě ještě relativní štěstí, že útočník v budově FF střílel zřejmě "jenom" z pistolí a opakovací pušky; kdyby si se svým samopalem došel například kousek dál na Staroměstské náměstí s vánočními trhy plnými zákazníků, mohl tam snadno způsobit masakr ještě řádově horší.)
Připomeňme ještě, že český samopal Škorpión je - vedle izraelské Uzi - velmi oblíbenou zbraní amerických drogových zločinců, pro své kompaktní rozměry, ale i pro svou velmi vysokou kadenci, umožňující právě ono zmíněné zlikvidování velkého počtu osob v minimálním čase.
Takový stát, který umožní volně prodávat svým občanům samopaly, je státem naprosto zmetkovitým; a nyní je možno prohlásit už s jistotou, že všichni kdo - hnáni svým fundamentalistickým ultraliberalismem - prosadili v ČR extrémně laxní zbraňové zákony, jsou spoluvinni všemi zločiny, které se v důsledku tohoto patologického stavu dějí.
A které se - tím si už teď můžeme být jisti - v budoucnosti ještě stanou.
A ještě dodejme: jak je možno českým politikům věřit jejich srdceryvné projevy nad hroby obětí masakru - když jsou to právě oni, kdo fakticky umožnil, aby k takovýmto masakrům docházelo?!
Vyjádřil jsem velkou pochybnost o tom, zda ti politikové kteří způsobili to, že Česká republika má jedny z nejlaxnějších zákonů o držení zbraní v celé Evropě, se dokáží přiznat ke své odpovědnosti. Samozřejmě že tak neučinili; ale jak se k celé záležitosti postavili, je už vyslovená nestoudnost.
Podle zpráv České televize se všechny české politické strany ve vzácné jednotě shodly na tom, že tyto zákony jsou naprosto v pořádku (!); a jeden poslanec za hnutí ANO dokonce neměl žádné zábrany vyslovit tvrzení, že Česká republika má "přísné" zákony o držení zbraní!! Je naprosto neuvěřitelné, jak tváří v tvář tragédii takovéhoto rozsahu se najde někdo, kdo dokáže celou věc převrátit zcela na hlavu, a veřejně hlásat naprostý opak zcela evidentní skutečnosti.
Je možno pouze ještě jednou zopakovat: jak je možno těmto politikům věřit jejich krokodýlí slzy na tryznách za mrtvé, když v sobě nenajdou ani sebemenší kapku svědomí, aby se přihlásili ke své vlastní odpovědnosti.
Nejsem obdivovatelem zbraní a myslím si, že mezi lidmi by jich mělo být co nejméně.
Puškou je, pane Poláčku, možné postřílet spoustu lidí, ale puška není příčinou současné chorobné [sebe]nenávisti ke společnosti, není příčinou absence duševního zdraví. Nemocná je společnost, ne puška. (Nenávist k systému je cool, jenže ten „systém“ je naše společnost.)
Nesvádějme rozšíření současné patologické nenávisti ke společnosti na to, že existují zbraně. Ano, zbraně jsou pak prostředkem jak tuto nenávist ke společnosti „realizovat“. Nejsou ale její příčinou.
Pane Nusharte, za prvé: ano, když jak říkáte patologická je primárně společnost, pak se vždy znovu a znovu stane, že někdo podlehne této nenávisti a zmocní se ho amok. Jenže on je jaksi obrovský rozdíl v tom, jestli v danou chvíli má po ruce jenom paličku na maso nebo kuchyňský nůž, anebo ale celý arzenál střelných zbraní, včetně samopalu.
A za druhé: projevem oné patologie společnosti je právě hypertrofovaná posedlost zbraněmi. Zkráceně je možno říci: ta společnost která není schopná svým obyvatelům poskytnout (pravý) život, ta se pak nedokáže vyžívat jinak nežli vzájemným zabíjením. Pan Petrasek by na tomto místě zřejmě řekl, že tam kde nevládne biofilní vztah k životu, tam nutně zavládne vztah nekrofilní.
A ještě za třetí: jestliže přehnaná touha vlastnit (a užívat) zbraně je projevem patologie dané společnosti, pak toto nadměrné vlastnění a užívání zbraní tuto patologii ještě zpětně posiluje a zvyšuje. Zkrátka: čím více rádobypistolníků smí běhat po ulicích s koltem u pasu, tím více se pak ve společnosti šíří pocit, že toto hraní si se zbraněmi je něco normálního a přirozeného. Až se pak nakonec zafixuje stejný pocit jako u Američanů, že vzít jim jejich arzenály zbraní by bylo útokem na jejich "svobodu".
zpřísnit velmi podstatně vydávání zbrojních průkazů a kontrolování psychického stavu jejich držitelů?
Proč by nemohlo být podmínkou vydání zbrojního průkazu důkladné psychologické testování? Pokud možno několikrát opakované, třeba i v delších intervalech?
Z množství všech žadatelů o zbroják samozřejmě eliminace psychicky narušených osob, u kterých hrozí možnost, že se stanou hrozbou pro společnost, nemůže být stoprocentní, ale snížit riziko by lepší testování mohlo.
Paní Zemanová, jeden z odborníků s v dané souvislosti vyjádřil, že odhalit psychickou poruchu při zběžné psychologické prohlídce je velice nesnadné, až téměř nemožné. Pokud se někdo přímo neprojeví nějakým nápadným chováním, pak těmto prohlídkami projde v naprosté většině bez problémů.
Snad by to bylo možné při důkladných, hloubkových prohlídkách a testech; jenže při vysokém množství žadatelů o zbrojní průkaz by takovýto způsob prohlídek zcela zahltil praxe psychologů (kterých je už tak příliš málo, aby stačili léčit ty, u kterých se jejich psychické potíže manifestují už otevřeně). Tím spíše, kdyby se tyto prohlídky měly opakovat pravidelně.
Mimochodem, napadlo mě v dané souvislosti: jaké jsou vlastně motivy všech těch, kteří mají pocit že se ve svém životě neobejdou bez střelné zbraně? Jenom nepatrné procento z nich je reálně ohroženo více nežli průměrná populace, takže nošení střelné zbraně mají skutečně zapotřebí. Ale co ti všichni ostatní?
Není možné jiné vysvětlení, že - ať už si to sami přiznají či nikoliv - že ve svých fantaziích sní o tom, že tuto zbraň někdy použijí, a to sice proti jinému člověku.
Takto nahlíženo, onen střelec z Filozofické fakulty fakticky pouze realizoval to, o čem potají sní celé statisíce jiných majitelů (a milovníků) střelných zbraní. On pouze naplnil účel, ke kterému zde střelná zbraň vůbec je: zabíjet lidi.
Za současného stavu společnosti bude psychicky normálních lidí ubývat – trend směřuje k normalizaci nenormality, a to i v oblasti akceptace agrese [je třeba taková Greta normální nebo nenormální?] motivované nenávistí k „systému“. Například i vznik Rote Armee Fraktion (RAF) měl počátky ve studentském hnutí konce 60. let a byl tedy z hlediska svých zakladatelů motivován humanisticky.
Současný trend omlouvání protispolečenské agrese „spravedlivou“ nenávistí k systému považuji za nebezpečný. Je projevem nemocné společnosti.
Zákaz střelných zbraní samozřejmě není lékem na tuto nemoc, ale jen na jeden její symptom.
Následně ale ve vrchním patře vedlejšího hotelu zaujali pozice policisté z pohotovostní motorizované jednotky.
Jeden z nich dostal střelce na mušku, ale ve chvíli, kdy se tak stalo, pachatel zbraň odhodil na ulici a dal ruce nad hlavu, což policista vyhodnotil tak, že se vzdává. Pak ale pachatel spáchal sebevraždu. Na videu zazní slova zmiňovaného policisty: „Prostřelil si hlavu.“
Takže policie potvrzuje mnou výše citovné svědectví, ale dodává k němu - bez dalšího upřesnění - těžko představitelný konec...
"I v horním patře ale stále byli pod jeho úrovní. Museli počkat, až se přiblíží k ochozu, aby se jim jeho silueta zobrazila. V okamžiku, kdy k tomu došlo, ho měl už jeden z policistů tzv. na mušce. „Pachatel zahazuje zbraň, která po dopadu na zem samovolně vystřelí na policejní vozidlo. V tu chvíli dává ruce nad hlavu, vzdává se. Pak bere do ruky další zbraň a spáchá sebevraždu,“ popsal poslední okamžiky střelce Jeřábek*)."
*) Josef Jeřábek - vedoucího pohotovostní motorizované jednotky
Takhle už by to dávalo smysl. Tedy s tím, že by si výše citovaný svědek té poslední fáze - sebevraždy střelce - prostě nevšiml, nebo že se to stalo pod úrovní zábradlí, za které neviděl. Tuhle informaci jsem v předchozích zprávách postrádal.