↗

Vánoce jsou dny, ze kterých můžeme čerpat naději do celého roku a lásku k lidem okolo nás. A to i přesto, že se dobro ve světě zdá být občas stejně nepatrné a bezmocné jako to obyčejné malé miminko v chlívku. Carlo Maratta, Nattività, WmC

Strašlivé události posledních dní jsou nevyjádřitelné. Osmnáct zbytečně a nesmyslně zmařených životů. Mezi nimi minimálně jedna slečna, kterou jsem osobně znal. Studentka, kterou jsem během loňského roku potkával v evangelické mládeži v Praze u Klimenta. Desítky zraněných. Minimálně jeden z nich je můj bratr ve víře. Evangelík, kterého znám už od dětství. Rodný bratr jednoho z mých nejbližších kamarádů. Jedna z nejbližších kamarádek jen těsně unikla díky evakuaci.

Člověku nad tou hrůzou dochází slova. Jenomže jsou Vánoce a o Vánocích zrovna farář jaksi mluvit musí. I když mu v tom zabraňují slzy a vzlyky. Co tedy nyní říkat? Jak slavit Vánoce v takovém světě?

Farář má výhodu, že i když vždy mluví sám za sebe, nemusí se opírat pouze o vlastní myšlenky. Jednou z rolí faráře je totiž tlumočit biblické svědectví. Vyjdu tedy z něj. O Vánocích, které jsou zasaženy tak strašlivou událostí, se znalcům Bible nutně vybaví tato slova: