Od tragické střelby na Filozofické fakultě zítra uplyne půl roku. První masová střelba na půdě školy v českých dějinách otřásla celou společností a obnovila debatu o nastavení české legislativy.

Český zákon o zbraních stanovuje jedny z nejmírnějších podmínek pro získání zbraní v Evropě. Zbraň na sebeobranu si může po splnění formálních podmínek pořídit téměř kdokoliv, aniž by odpovědné orgány měly možnost prověřit jeho předpoklady a opodstatněnost této potřeby. A hlavně předejít tomu, aby se zbraně dostávaly do rukou lidem, kteří by je mohli zneužít.

Přestože měsíce po střelbě politici slibovali zpřísnění regulace, do nového zákona o zbraních nakonec poslanci před zraky veřejnosti prosadili úpravy, které jdou na ruku zastáncům snadnějšího přístupu ke zbraním. Nový zákon sice přináší některá zlepšení, ale zásadní změny nikoli.

Smutný stav české diskuse

Zbrojní průkaz má v České republice přes 300 000 obyvatel, tedy asi tři procenta populace. Tato menšina držela za rok 2023 přes jeden milion střelných zbraní, což znamená více než tři zbraně na jednoho držitele zbrojního průkazu.

Počet držitelů zbrojního průkazu i legálně držených zbraní v posledních letech rostl, ale neúměrně tomu rostl vliv zastánců deregulace a zmírňování zbraňové legislativy. Za vše mluví zřízení poradní skupiny pro zbraňovou legislativu na ministerstvu spravedlnosti, která byla složena pouze ze zastánců deregulace.

Boj za větší práva držitelů zbraní spojený se strachem z přijetí evropské zbraňové směrnice vyvrcholil v roce 2021, kdy byla — historicky teprve podruhé — přijata novela Listiny základních práv a svobod, která zakotvila „právo bránit se i se zbraní“. Tato bezprecedentní a nepromyšlená ústavní změna prošla navzdory kritice ústavních právníků velkou většinou za podpory většiny stran jak v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně.

Česká úprava je přitom světové unikum. Pouze USA, Mexiko a Guatemala v ústavě upravují přímo právo na střelné zbraně. Jde o země, které jsou z hlediska násilí se střelnými zbraněmi vskutku odstrašující případy.

Experti zodpovědní za regulaci zbraní v reakci na prosincovou masovou vraždu jen opakovali mantru o „nejpřísnějším a nejlepším“ zákoně na světě a současný přístup zaštiťovali „tradicí“ sahající až do středověku. Absence věcné diskuse opřené o data a zahraniční, především evropské, srovnání je absurdní a smutná vizitka zdejší veřejné debaty. 

Regulace, která dokáže zachraňovat životy

Jaký je důsledek této debaty a postupného rozmělňování regulace? Čtyři masové střelby za posledních patnáct let a třiatřicet obětí, které si vyžádaly. Petřvald 2009, první masová střelba v porevoluční historii, čtyři oběti. Uherský Brod 2015, osm obětí. Nemocnice v Ostravě 2019, sedm obětí. Filozofická fakulta 2023, čtrnáct obětí, pětadvacet zraněných a nespočet traumatizovaných.

Útočníci dvou největších tragédií v Uherském Brodě a na Filozofické fakultě drželi zbraně legálně. U obou se diskutoval jejich psychický stav a s ním spojená otázka, jak je možné, že nejsou zákony napsané tak, aby tragédiím zabránily. Rozumně nastavená legislativa by měla podobným činů předcházet nebo alespoň snižovat jejich pravděpodobnost.

Co se na titulky deníků nedostává a stojí stranou zájmu, je nebezpečí zbraní v kontextu domácího násilí. Partnerské vraždy, jejichž oběťmi jsou nejčastěji ženy, jsou smutnou realitou i v České republice, kde chybí data i legislativa. Vraždy žen jako fatální důsledek partnerského násilí každoročně připomíná projekt Tiché svědkyně organizace Rosa. Výjimkou nejsou případy, kdy partner ženu nebo dokonce i děti zastřelí.

Za rok 2022 se například můžeme dočíst: „† Andrea 32 let, zastřelená svým mužem (31). Zavraždil i čtyřletého syna. Poté spáchal sebevraždu. Muž, člen místního mysliveckého sdružení, zastřelil manželku a syna a posléze spáchal sebevraždu.“ Další příklad ze stejného roku: „† Žena 39 let a 2 nezletilé holčičky †† byly zastřeleny v Měšicích u Prahy 26.9.2022 manželem (43 let). Muž legálně drženou zbraní poté spáchal sebevraždu. Prvotní šetření ukázalo, že za vším mohou stát ,partnerské neshodyʻ.“

Přístup agresora ke střelné zbrani podle studií pětkrát zvyšuje pravděpodobnost, že žena v kontextu domácího násilí zemře. U žen, kterým bylo vyhrožováno nebo byly napadeny zbraní, je podle analýzy pravděpodobnost úmrtí dokonce dvacetkrát větší.

Výzkumy navíc prokázaly, že důsledná regulace přístupu ke zbraním vede zejména ke snížení partnerských vražd. Přísnější regulace funguje i jako prevence sebevražd. Partnerské násilí i sebevraždy jsou charakteristické impulzivním jednáním a přísnější regulace tak doopravdy zachraňuje životy. Ze studií navíc vyplývá, že omezení střelných zbraní nevede nutně k nárůstu násilí jinými nástroji.

Jako bychom zapomněli, že střelné zbraně jsou skutečně nebezpečné a měly by podléhat přísné regulaci. Amnesty International dlouhodobě považuje násilí se střelnou zbraní za závažný a opomíjený lidskoprávní problém. Realita české diskuse však bohužel hledí spíše na snížení administrativy policie a odstranění bariér pro ty, kteří si chtějí zbraně obstarat.

Pomyslným budíčkem se stala až prosincová tragédie na Filozofické fakultě, která upozornila veřejnost na to, jak snadné je u nás pořídit si zbraň. Mnohé šokoval fakt, že při vyřizování zbrojního průkazu není povinnost absolvovat psychologické testy, jako je tomu například u řidičů kamionů. Debatu bychom však neměli redukovat jen na zavádění „psychotestů“, neboť klíčových témat je víc. 

Spletitost právní úpravy

Shodou okolností měsíc po prosincové střelbě Poslanecká sněmovna schvalovala dlouho připravovaný nový zákon o zbraních, který nahrazuje starý zákon z roku 2002. Na půdě sněmovny bylo dohodnuto, že se do téměř schváleného zákona nebude v reakci na prosincovou tragédii zasahovat. Ministr vnitra Vít Rakušan zejména „razantně“ odmítal jakékoliv zmírnění nového předpisu.

Přesto byl koncem ledna schválen zákon včetně dvou pozměňovacích návrhů, které jdou na ruku zastáncům deregulace. Měsíc po tragédii a v situaci, kdy většina společnosti jednoznačně podporuje další zpřísnění legislativy, to je skandální.

Poslanecký pozměňovací návrh do nového zákona vrátil první „uvozovací“ paragraf, který prohlašuje, že „právo nabývat, držet a nosit zbraně je zaručeno za podmínek stanovených tímto zákonem“. Jedná se o hodnotovu proklamaci bez praktických důsledků, která byla vložena do současného zákona ve stejnou dobu, kdy prošla novela Listiny. Spolek LEX, sdružení na ochranu práv majitelů zbraní, považuje zachování tohoto „principiálního ustanovení“ za „symbolické vítězství“.

Nekoncepční a v zahraničí nevídanou právní úpravu prohlasovala většina poslanců — navzdory negativnímu stanovisku ministra vnitra — patrně kvůli obavám z dalšího zpřísňování.

Druhou změnu z dílny poslanců představuje „snížení byrokracie“ provozovatelů střelnic, kterým odpadá povinnost evidovat zbraně, se kterými návštěvníci střelnice střílí. Podle senátora Václava Lásky jde o operativní informace, které mohou policii chybět. Zákon v takové podobě schválil i Senát, i když se na jeho plénu diskutovalo omezení držení dlouhých zbraní i zavedení psychotestů. V březnu nový zákon podepsal prezident.

Co tedy nový zákon přináší? Pozitivní je digitalizace registru zbraní, nutnost obnovovat zdravotní posudek každých pět let, zatímco dnes je to jednou za deset let, a propojení zdravotnických systémů. To ale bude platit až od roku 2026, kdy bude nový zákon účinný.

Dvě další novinky, povinnost prodejců hlásit podezřelé nákupy a rozšíření možnosti zajištění, by měly být zavedeny další novelou ještě dříve i do stávajícího zákona, který bude platit do konce roku 2025.

Snadný přístup ke zbraním

Podmínky získání zbrojního průkazu však zůstávají beze změny, dokonce můžeme mluvit o jejich symbolickém rozvolnění.

Podle české legislativy má žadatel o zbrojní průkaz na jeho vydání nárok, pokud splní sedm zákonem stanovených podmínek: a) místo pobytu na území ČR, b) dosažení předepsaného věku, c) způsobilost k právním úkonům, d) zdravotní způsobilost, e) odborná způsobilost, f) bezúhonnost, g) spolehlivost. Většina z těchto podmínek jsou formality a žadatel není nijak prověřován. Podmínkou není ani psychologická způsobilost, psychologické nebo psychiatrické vyšetření je přitom povinné v různé formě asi v polovině evropských států.

Stát navíc pořádně nezjišťuje, zda má žadatel řádný důvod k držení zbraní. Spolu s žádostí bylo dosud povinné zaškrtnout aspoň jeden z pěti účelů (kategorie A až E) užívání zbraně — sběratelství, sport, lov, výkon povolání a sebeobranu. Žadatel nemusí svou volbu nijak prokázat, za zaškrtnutí jedné z kategorií pouze zaplatí 700 korun.

Nejspornější je kategorie E — zbrojní průkaz k „ochraně života, zdraví nebo majetku“, která umožňuje pořizovat si zbraně na sebeobranu. Jde o „zbytkovou kategorii“ pro ty, kteří si chtějí pořizovat zbraně, aniž by pro to měli konkrétní důvod, což dokazuje i fakt, že zbrojní průkaz z tohoto důvodu má asi 260 tisíc držitelů zbraní, tedy valná většina.

V Evropě přitom řada států civilní držení zbraní povoluje jen z legitimních důvodů, jako je sportovní střelba nebo lov, které jsou často podmíněny členstvím v zájmových sdruženích. Naproti tomu držení zbraní pro sebeobranu buď nedovoluje vůbec, nebo jen výjimečně za situace, kdy osoba potřebu bránit se se zbraní řádně odůvodní. V Evropě převládá logika, že v demokratickém právním státě zajišťují bezpečnost orgány státu, a tudíž k ozbrojování civilistů není důvod.

Nový zákon jde ještě dál a rozdělení kategorií podle účelu ruší úplně. Nově zavádí zbrojní oprávnění, které se bude dělit na obecné a rozšířené. Rezignace na jakékoliv zkoumání nebo evidování, proč si osoba zbrojní průkaz pořídila, je jeden z nejkontroverznějších momentů nové úpravy. Přitom právě prokázání „řádného důvodu“ je jeden ze základních požadavků zbraňové směrnice. Od roku 2026 tak ani nebudeme vědět, z jakého důvodu se civilisté ozbrojují.

Do zákona by se proto mělo zkoumání účelu vrátit. Možnost držet zbraň na sebeobranu by měla podléhat přísnějším kritériím, jako je například kratší platnost zbrojního oprávnění nebo omezení držení určitých typů zbraní na svou obranu, a neměla by být jako dosud automatická.

Koncem června se poprvé sejde pracovní skupina ke zbraňové legislativě na ministerstvu vnitra. Půl roku po tragické střelbě a rok před sněmovními volbami je nejvyšší čas. Amnesty International se pracovní skupiny účastní a požaduje zejména:

• Znovuzavedení zkoumání důvodu, z jakého si osoba žádá o zbrojní průkaz. Žádost o zbrojní průkaz na sebeobranu by měla být dostatečně opodstatněná.
• Zavedení opatření, jež sníží riziko zneužití střelných zbraní v kontextu domácího násilí. Páchání domácího násilí v minulosti by měla být dostatečným důvodem pro neudělení nebo odebrání zbrojního průkazu. Zbraně by měly být automaticky odebrány vykázané osobě.
• Zvážení dalších dílčích opatření, jako například zvýšení věkové hranice pro získání zbrojního průkazu, limitování počtu zbraní, zkrácení platnosti zbrojního průkazu na sebeobranu či zavedení psychologických testů.
• Odstranění z české legislativy ideologických formulací, které jsou z právního hlediska nadbytečné a zavádějící a slouží pouze jako záminka k oslabení regulace držení zbraní, například vypuštění práva bránit se i se zbraní v Listině základních práv a svobod, stejně jako vypuštění práva držet a nosit zbraň v zákoně o zbraních a střelivu.

Když střelné zbraně skončí v nepatřičných rukou, může to znamenat katastrofu. To bohužel není jen teoretická možnost, ale smutná realita posledních let. Nezodpovědný je tak dlouhodobě zejména přístup většiny politické garnitury v České republiky. Zdá se, že politici hájí spíše zájmy malé skupiny držitelů zbraní než bezpečí, zdraví a životy českých občanů. Napravit tento stav je nutné co nejdříve.

Připojte se a podepište výzvu Amnesty International: https://www.amnesty.cz/pripad/ceska-republika-zbranova-legislativa