Zdeňka, 59 let, ubodána svým přítelem na Rokycansku. Žena, 27 let, matka sedmiměsíční holčičky, partner ji ubil kovovým předmětem. Adriana, 35 let, byla zavražděna před očima dětí, pachatel byl partnerem zemřelé. Sousedé přitom upozorňovali na domácí násilí.

To jsou stručné charakteristiky jen tří z 260 případů femicid, tedy zabití ženy v přímé souvislosti s jejím genderem, které za posledních dvacet let zmapovalo monitoringem českých médií centrum Rosa — organizace pomáhající ženám a obětem domácího násilí. Rosa je jedinou organizací v České republice, která data o femicidách sbírá.

Femicida je nejzávažnější formou genderově podmíněného násilí. Podle OSN takto zemřelo v roce 2020 na celém světě přibližně 47 tisíc žen. Nejčastěji jsou zabity svými nejbližšími — současným či minulým partnerem nebo svým příbuzným.

Zjistit, kolik je takových obětí v Evropské unii, bylo cílem datové investigace, na které spolupracovalo patnáct evropských médií. Analýza zkoumala femicidy i další genderově podmíněné násilí ve státech Evropské unie a také v Srbsku. Data pocházejí z Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), Eurostatu a od institucí v jednotlivých zemích, především od policie.

Bohužel zdaleka nejsou kompletní. To samo o sobě poukazuje na jeden ze základních parametrů problému — jednotlivé státy Evropské unie se liší svým přístupem k němu, a to právě už i sběrem dat.

Sesbíraná data ukázala, že mezi lety 2012 až 2022 se v Evropě stalo obětí femicidy přinejmenším 4221 žen. Pachatelem v uvedených případech byl současný či bývalý intimní partner a motivem byl gender oběti.

Reálné číslo je ovšem mnohem vyšší. Do analýzy nebyly pro absenci srovnatelných dat zahrnuty Belgie, Bulharsko, Dánsko, Irsko, Polsko a Rumunsko. Nadto ne všechny analyzované státy poskytly data pro veškeré sledované roky.

Podobné číslo ukazují i data Eurostatu. Ten vede statistiky ohledně žen, které byly zabity svým intimním partnerem a členem rodiny. Nelze však říct, kolik z uvedených případů tvoří femicidy, tedy vraždy spáchané v přímé souvislosti s genderem.

Mezi roky 2012—2022 byl podle Eurostatu počet žen, které zemřely rukou svého partnera 4334. Počet žen zabitých členem rodiny byl 2472. Celkové číslo je tedy 6754 žen za deset let. I v této statistice ale scházejí data pro některé státy, a to pro Belgii, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Irsko, Lucembursko, Polsko a Srbsko.

Počet žen zabitých rukou svého partnera je alarmující zvláště ve srovnání s celkovým počtem zavražděných žen. Těch bylo podle Eurostatu za sledované období 12431. Zhruba ve třetině z celkového počtu případů jsou tedy vrahy žen jejich partneři.

Evropský institut pro rovnost žen a mužů stanovuje čtyři typy genderově podmíněného násilí páchaného intimními partnery — fyzické, sexuální, psychické a ekonomické. Všechny formy tohoto násilí výrazně vzrostly během covidových lockdownů. Od té doby vypadá situace v Evropě opět o něco příznivěji.

Pro představu, v roce 2018 připadalo na sto tisíc obyvatel v průměru 201 obětí genderově podmíněného násilí. V roce 2021, tedy během pandemie, vrostlo toto číslo na 311 obětí. Loni však číslo kleslo na 164. Vypadá to tedy, že spolu s pandemií částečně ustoupilo i násilí na ženách.

Právě jiné formy násilí femicidám často předcházejí. Podle socioložky Blanky Nyklové působící v Akademii věd ČR vraždy často následují moment, kdy se žena rozhodne od svého partnera odejít. „V těchto vraždách jsou vzorce, které se opakují. Nejrizikovější je období kolem rozchodu, případně rozvodu, a přibližně půl roku po něm,“ říká Nyklová.

Zároveň upozorňuje na to, že většina pachatelů nejsou psychicky narušení jedinci, jak si část společnosti myslí. Násilníci jsou často lidé, kteří násilí jako děti sami zažívali a žádné jiné vzorce chování z osobní zkušenosti neznají. „Pokud řeknete, že ti lidé jsou psychopati, tak problém zindividualizujete na konkrétního jedince. Úplně tím zakryjete, že se jedná o celospolečenský problém,“ vysvětluje Nyklová.

S tím souvisí i sama definice femicidy. Ta je v České republice často definována jako „vražda ženy proto, že je žena“. Podle Nyklové je ale toto označení zkratkovité. Ignoruje totiž skutečnost, že se jedná o strukturální problém vycházející z genderových nerovností ve společnosti.

Podle Nyklové by proto měla být femicida spíše definovaná jako „zabití ženy nebo dívky proto, jaký má gender“. Takto definuje femicidu například i Evropský institut pro rovnost žen a mužů — EIGE, hlavní poradní orgán Evropské unie v genderových otázkách.

Právě pojem „gender“ totiž poukazuje i na sociální, ekonomické či statusové rozdíly mezi muži a ženami. „Podle mě je u nás patrná snaha vyhnout se slovu gender a nějak tu definici zjednodušit. Femicida ale není zabití ženy proto, že je žena. Když to řeknete takhle, obzvláště v češtině, tak se vám z toho vytratí právě rozměr, který postihuje pojem ‚gender‘. Nejedná se zkrátka o vraždu ženy kvůli tomu, že je ženou biologicky. Tady nejde o biologii, ale o role ve společnosti,“ vysvětluje socioložka.

Princip femicid je tedy stejný jako například u rasově motivovaných vražd. „V obou případech se jedná o vraždy, které vycházejí ze strukturální nerovnosti a strukturálního útlaku,“ říká Nyklová a dodává, že v případě femicid ale nemusí být pro spoustu lidí problém tak snadno pochopitelný.

„U rasy je jednodušší tomu porozumět, jelikož tito lidé vypadají jinak a jsou chápáni jako menšina. Ženy ale menšina nejsou,“ říká Nyklová. Druhý důvod podle ní spočívá v tom, že zdaleka ne všem dochází, jaké ve společnosti přetrvávají nerovnosti. „To, že je rovnost mužů a žen zakotvena v ústavě a že je tak formulována legislativa skutečnou rovnost samo o sobě negarantuje,“ dodává socioložka z Akademie věd.

Femicida jako právní pojem

Jedním z mnoha způsobů, jak genderově podmíněnému násilí předcházet, je podle některých odborníků zavedení femicidy jako právního pojmu. Jako specifický trestný čin ji do své legislativy zatím zavedly tři evropské země: Belgie, Malta a Kypr.