Doby, kdy bylo násilí na ženách téma, o němž by se na veřejnosti nemluvilo, jsou v Evropě už pryč. Problém sám ale neztratil nic na své palčivosti. Dle posledního celoevropského šetření prováděného pro Agenturu EU pro základní práva (FRA) loni na podzim zažila nějakou formu násilí doma, v práci či na veřejnosti v průměru každá třetí Evropanka. Data z předchozího podobného výzkumu z roku 2014 přitom vycházela podobně.

„V Evropě žije přibližně 229 milionů žen a každá třetí dostala facku, byla zbita, zkopána, znásilněna či čelila hrozbám s tímto násilím spojeným (...) Deset let uplynulo a stále čelíme těmto šokujícím počtům,“ uvedla při prezentaci výsledků šetření Sirpa Rautiová, ředitelka Agentury EU pro základní práva.

Evropský parlament a Evropská rada schválily již loni směrnici, která má situaci zlepšit. Prakticky zavazuje členské státy do tří let zavést politiku důslednějšího potírání obtěžování, pronásledování, podněcování k násilí nebo nenávisti vůči ženám, a to i na internetu. Více se má pomáhat také obětem, aby se mohly domoci spravedlnosti a náhrady, mohly využívat bezplatnou linku či najít útočiště v některém z krizových center.

Tématu se věnuje dlouhodobě i řada občanských organizací. Hlavní odpovědnost leží nicméně právě na jednotlivých státech.

Velký tematický legislativní balík se například podařilo schválit ve Španělsku, parlamentem prošel na konci února. Formálně jde o aktualizaci Státního paktu o genderovém násilí z roku 2017. Prakticky obsahuje přes čtyři sta opatření na ochranu nezletilých, obětí násilí, boj proti ekonomickému, digitálnímu a sexuálnímu násilí, obchodování s lidmi a nuceným sňatkům, jež mají být zaváděna do roku 2030.

Klíčovou složkou tažení proti genderově podmíněnému násilí jsou ve Španělsku též dlouhodobě osvětové a preventivní kampaně. Stát na ně pro rok 2025 vyčlenil 2,4 milionu eur.

Hlavní španělská kampaň se sloganem „Španělsko je nyní jiné“ byla spuštěna již při příležitosti Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách loni v listopadu. Poukazuje na změnu, kterou španělská společnost v průběhu let prodělala v oblasti trestání násilí, prolomení mlčení a podpory žen, které se staly jeho obětí. V několika osvětových spotech kampaně zní píseň zpěvačky Maríi Jiménezové o útěku z násilného vztahu a životě v bezpečí. „Už nejste samy. Španělsko je nyní jiné,“ hlásá slogan v závěru videa.

Nejen občanské organizace, ale i experti přitom připomínají, že jen osvětové kampaně nestačí. „Jakékoli financování je dobré, ale potřebujeme víc než více reklamy a více osvěty,“ uvádí pro deník El Confidencial Laura Barriosová, předsedkyně španělské Federace mladých žen. Edukační spoty, letáky a další formy kampaně podle ní někdy působí „povrchně“ a jde v nich více o „samotné video, a ne o poselství“.

Spíše než investice do této formy je podle ní důležité věnovat pozornost edukaci. „Místo sázky na pět reklam by možná bylo lepší zaměřit se na kultivaci hodnot prostřednictvím systému vzdělávání,“ dodává. To potvrzuje i madridská asociace Nosotras Mismas, dle které kampaně v médiích a na sociálních sítích „často zůstávají u obecných sdělení, která neřeší kořeny problému: výchovu k rovnosti a změnu kulturních vzorců“.

Francie a Británie

Pozoruhodné kampaně proti násilí na ženách se vedou aktuálně i v dalších evropských zemích. Francouzská vláda se kupříkladu chlubí, že v dané oblasti praktikuje politiku „nulové tolerance“. Země v minulém roce vyčlenila na boj proti násilí na ženách více než 184 milionů eur.

Ani ve Francii však není kampaň přijímána nekriticky. Ve zprávě Kde jsou peníze proti násilí na ženách, kterou na podzim roku 2023 zveřejnila Fondation des Femmes, se odhaduje, že minimální rozpočet, který by měl stát vyčlenit na ochranu obětí domácího, genderově podmíněného a sexuálního násilí, by měl činit nejméně 0,5 procent státního rozpočtu. Debatu o sexuálním násilí právě ve Francii otevřel znovu nedávno případ Gisèle Pelicotové, které její manžel Dominique Pelicot v průběhu deseti let pravidelně podával omamné prostředky a nechal ji znásilňovat desítkami mužů.

Rovněž Velká Británie spustila loni novou kampaň proti násilí na ženách. Projekt s názvem Safe Online se zaměřuje na boj proti násilí a obtěžování v prostředí internetu, kterému bylo podle údajů britské vlády vystaveno až 85 procent žen na celém světě. Sérii opatření má britská vláda podpořit více než sedmadvaceti miliony liber.

Velká Británie též v rámci boje proti násilí na ženách ratifikovala roku 2022 Istanbulskou úmluvu. Francie a Španělsko ji ratifikovaly už o deset let dříve. Právě Istanbulská úmluva byla v posledních letech nejvýznamnější pobídkou státům ke schválení zákonů, politik a podpůrných služeb k potlačení domácího násilí a násilí na ženách celkově.

Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016, dosud ji ale neratifikovala. O jejím schválení se hlasovalo naposledy v lednu roku 2024 v Senátu po sedmihodinové debatě, přičemž k jejímu schválení chyběly dva hlasy.

Situace u nás

Česká republika se genderově podmíněnému násilí věnuje zatím zejména v rámci vládního Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023-2026, jehož cílem je převážně „přispět ke zlepšení postavení obětí a zlepšit systém prevence těchto forem násilí”. Jedním z často skloňovaných bodů této koncepce je také „prevence uvedených forem násilí, a to prostřednictvím osvětových aktivit či vzdělávání na školách“.

Osvětové aktivity chce vláda realizovat v několika preventivních kampaních. První z nich, kampaň „Jak se vidím na internetu a v online světě“, se zaměřuje na informování o problematice genderově podmíněného násilí na internetu. Další aktivity šíří informace mezi potenciálními oběťmi trestné činnosti o jejich právech a možnostech.

Podle Michala Pavlíčka z Oddělení sekretariátu Rady vlády pro rovnost žen a mužů zatím není jasné, zda stát do konce roku 2025 spustí některou z dalších kampaní. „Plnění Akčního plánu budeme vyhodnocovat teprve letos, takže informace o nadcházejících kampaních zatím nemáme,“ vysvětlil pro Deník Referendum.

Podobu stávajících kampaní přitom označují někteří odborníci za nedostatečnou. „Ačkoli Akční plán zahrnuje osvětové aktivity jako jednu z priorit, jejich realizace je často nesystematická a nedostatečně financovaná,“ uvedla pro Deník Referendum Jitka Poláková, ředitelka organizace proFem.

Poláková zdůrazňuje, že většina kampaní v České republice je dnes namísto státu iniciována a realizována občanskými organizacemi, které se ovšem potýkají s omezenými zdroji a nejistým financováním. Kontinuální a dobře financované akce zde podle ní stále chybějí.

Dobře navržená kampaň zaměřená na prevenci násilí na ženách přitom dle Polákové může fungovat jako účinný nástroj prevence. Alespoň za předpokladu, že je správně zacílena, podepřena výzkumem a začleněna do širší strategie prevence.

„Je rovněž nezbytné, aby kampaně byly doprovázeny jasnou komunikací a konkrétními výzvami k akci — opravdu nestačí, že je kampaň vizuálně atraktivní,“ dodává Poláková. Zásadní je také zvážit, jakým způsobem je násilí v rámci kampaně zobrazeno. „Použití extrémně šokujících scén může sice upoutat pozornost, ale zároveň přebít klíčová sdělení a vyvolat nežádoucí efekt. Místo mobilizace může vést k znecitlivění vůči násilí. Stejně důležité je zamyslet se a zpochybnit stereotypní zobrazování násilí i ideální oběti,“ říká Poláková.

Sama osvěta ale i podle ředitelky proFemu nestačí. Edukační aktivity mají bez doprovodných opatření, jako jsou legislativní změny, podpora institucí a poskytování služeb obětem, jen omezený dopad na skutečné snížení násilí, uvádí.

Návrat Istanbulské úmluvy?

Jednou z mála zemí Evropské unie, které kromě České republiky neratifikovaly Istanbulskou úmluvu, je Litva. I to se ovšem může brzy změnit. Roku 2023 totiž požádal litevský parlament Ústavní soud, aby posoudil, zda jsou normy Istanbulské úmluvy v souladu s litevskou ústavou. Ten loni rozhodl, že smlouva v rozporu s ústavou není a otevřel tak možnou cestu k její ratifikaci.

I v České republice snahy o schválení Istanbulské úmluvy pokračují. V listopadu minulého roku oznámila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, že bude usilovat o obnovení ratifikačního procesu. Úmluva je nyní pro Českou republiku závazná pouze ve věcech spadajících do pravomoci Evropské unie.