Britský seriál Adolescent začíná scénou, ve které zásahová jednotka vtrhne do domova obyčejné britské rodiny. Nezdržuje se vysvětlováním situace zmateným rodičům ani pubertální dceři a okamžitě zadržuje třináctiletého Jamieho. Následuje chlapcův převoz na policejní stanici, zdravotní prohlídka a první výslechy. Vyděšený Jamie vytrvale opakuje, že celá situace musí být jeden velký omyl.

Ani divák netuší, z čeho policie dítě, stále napůl oblečené do pyžama, vlastně viní. Jako drobné nápovědy slouží otázky na jeho spolužáky, aktivitu na sociálních sítích a vztah k ženám. Detektiv chlapce následně informuje, že čelí obvinění z vraždy své spolužačky Katie. A prostřednictvím záznamu z průmyslové kamery ukazuje zadrženému i jeho otci důkaz, že Jamie čin skutečně spáchal.

Sérii tvoří čtyři žánrově odlišné díly — první se odehrává den po vraždě mladé dívky, druhý tři dny poté, další o několik měsíců později a poslední více než rok po zločinu. Každá epizoda vraždu zároveň zasazuje do jiného kontextu. První díl se soustředí na procedurální postupy související s trestným činem. Druhá epizoda seznamuje policejní vyšetřovatele s povahou školního prostředí, které mělo na čin vliv.

Třetí díl prostřednictvím rozhovoru s psycholožkou poskytuje náznak vodítka k důvodům, které Jamieho k vraždě vedly. Poslední kapitola příběhu přidává perspektivu rodiny, která ani třináct měsíců po události stále nedokáže pochopit jednání svého syna.

Incelové a manosféra

Z Adolescenta se jen pár dní od březnové premiéry stal nevídaný hit, v žebříčcích se vyšplhal až na pozici třetího nejsledovanějšího seriálu Netflixu. Chválou pak nešetřili diváci, kritici ani ostatní tvůrci. Americký režisér Paul Feig dokonce první epizodu série nazval „jednou z nejlepších hodin televizního vysílání, které kdy viděl“. V záplavě často nevkusně exploatační true-crime produkce, kterou lze na Netflixu najít, oslovil Adolescent publikum nejen aktuálním tématem, ale také věcným pohledem na ústřední zločin.

Seriál napsaný Jackem Thornem a Stephenem Grahamem totiž není klasickou detektivní fikcí ve stylu whodunit: divák nehledá stopy, neskládá důkazy ani se nepídí po pachateli, protože jeho identitu od začátku zná. A seriál o vině dítěte s nevinnou tváří, ztvárněném debutujícím hercem Owenem Cooperem, nedovoluje ani na vteřinu pochybovat. Samotný akt vraždy Adolescent nijak nefetišizuje a nevyžívá se v morbidních detailech. Klíčovou otázkou už není, kdo skutek spáchal a jak, ale především proč.

V této věci Adolescent nepodává jasné odpovědi, pouze naznačuje. Nejprve zmiňuje agresivní komentáře, které Jamie přidává pod fotky modelek na sociálních sítích. Během vyšetřování ve škole pak padají první narážky na „červenou pilulku“ — symbol mužského hnutí, které svět údajně vidí takový, jaký skutečně je. V podání internetových fór se tento svět projevuje především utlačováním mužů a zvýhodňování žen.

Jamie následně při rozhovoru s klinickou psycholožkou zmiňuje „pravidlo 80/20“. Konkrétně jde o domněnku, která se pokouší aplikovat matematický princip italského ekonoma Vilfreda Pareta na mezilidské vztahy. Tato teorie tvrdí, že osmdesát procent žen touží po dvaceti procentech „nejlepších” mužů, zatímco zbytek zůstává nežádoucí a osamělý.

Při hovorech policistů s Jamieho spolužáky se s obezřetností objevují výrazy jako „incel“ a “manosféra“. A divák postupně začíná tušit, že ústřední zločin není výjimečným jevem, ale symptomem širšího společenského problému.