Česká režisérka Eva Toulová se ve své tvorbě soustřeďuje zejména na natáčení spotřebních romantických filmů. V loňském roce napsala a režírovala hned dvě takové komedie — Láska na zakázku a Superžena. V obou si zároveň zahrála hlavní roli.

Ve své letošní novince nicméně charakteristický žánr opustila a vůbec poprvé představila film „dle skutečných událostí“. V dramatu nazvaném Krtkův svět se věnuje stejnojmennému dětskému parku, a především osobě jeho tvůrce, podnikatele Josefa Roušala.

Nejprve ale trocha historie. Josef Roušal park vytvořil roku 2020 v pražských Měcholupech na pozemku, kde původně provozoval zahradnictví. Na výstavbu některých jeho částí přitom neměl potřebná povolení a kolaudace. Podle České inspekce životního prostředí navíc podnikatel při stavbě a během následného provozu zničil les, kvůli čemuž byl park dokonce na několik měsíců uzavřen. Výstavbou oplocení měl Roušal také vstup do veřejně přístupného lesa blokovat.

V minulosti Roušal za svou činnost dostal několik pokut, například za nepovolené vypouštění odpadních vod nebo za užívání staveb vybudovaných bez povolení.

Kontroverze vyvstaly také kvůli drátům vysokého napětí, které nad parkem vedou. Roušal pod nimi (opět bez povolení) vybudoval několik atrakcí, z nichž některé obsahují vodní prvky, a jejich užívání na daném místě tudíž není bezpečné. Roušal se dostal rovněž do sporu s energetiky. Pod areálem totiž vede vysokotlaké plynové potrubí, u kterého při výstavbě porušil signalizační kabel.

Pozornost park vzbudil naposledy během loňského léta, kdy měla v jeho areálu vystoupit hudební skupina Ortel známá pro své xenofobní texty. Na základě tlaku veřejnosti byl však koncert nakonec zrušen.

Koupit si film?

Zpět ale k filmu. Do dlouhodobého konfliktu s úřady podnikatel aktivně zapojuje také veřejnost. Své podporovatele mobilizuje přes sociální sítě, organizuje petice a svolává protestní průvody. Na svou podporu již vytvořil jeden krátký „dokumentární film“ a dokonce složil píseň.

Nyní tedy spojil síly s Evou Toulovou a společně vytvořili námět k „dramatickému zpracování skutečného příběhu“. Režisérku podle jejích slov kontroverzní muž inspiroval energií, kterou vkládá do „nekonečného a neutuchajícího boje“.

Snímek se v parku natáčel a Roušal byl dle snímků ze zákulisí natáčení přítomen. Marketingová kampaň filmu a parku pak postupně prakticky splynuly. Kromě Roušala, který se na plátně mihne v jedné z menších rolí, ve filmu hrají také obě jeho děti.

Park Krtkův svět figuruje i jako hlavní partner projektu. Na dotaz, zda park snímek vedle poskytnutí lokací, podkladů a komparzu podpořil i finančně, odpověděla režisérka Toulová pro Deník Referendum následovně: „Minimálně šlo o velkou finanční úsporu, film byl díky spolupráci mnohem levnější.“

Oběť systému

Řekněme si to rovnou: režisérce Toulové ve filmu nejde o vyobrazení reálných událostí, ani o zaznamenání spletité historie. Kauza je zprostředkována v izolovaných a, z hlediska časových kauzalit poněkud chaotických, epizodách zaměřených především na Roušalovy tahanice s českými úřady.

Celý příběh je proto rámován soudním slyšením, v jehož průběhu Roušal ukazuje, jak moc mu český stát ublížil. Skutečná prvotní příčina sporů, tedy výstavba parku bez povolení, ve vyprávění pořádně ztvárněna není. Toulová zkrátka veškerou energii vkládá do snahy vytvořit hlavnímu hrdinovi, respektive osobě kontroverzního podnikatele pozitivní obraz.

Režisérka Roušala ve filmu ukazuje přesně tak, jak se vidí nebo chce být viděn on sám. V příběhu tak vystupuje jako jednoznačná oběť, které jde o jediné — o blaho svých a všech ostatních dětí. Podnikatel proto na plátně například nikdy neřeší zisk, zajímá se pouze o to, aby si děti měly kde hrát. „Mohl jsem tam postavit fabriku,“ hájí se ostatně v úvodních scénách snímku před soudem.

Roušal v podání herce Davida Novotného zkrátka vystupuje jako jednoznačně kladná postava, milující otec, abstinent, obdivovaný člen komunity a obětavý zaměstnavatel.

Jeden proti všem

Na pražské premiéře Krtkova světa přítomný Josef Roušal opakovaně zdůrazňoval, že se pouze brání „byrokratické zlovůli systému“. Ve filmu proti podnikateli skutečně stojí obrovská mašinérie složená z politiků, úředníků i médií. Roušal má sice na své straně veřejnost, již ve snímku reprezentují převážně matky s dětmi. Co ta ale zmůže proti byrokratickému kolosu?

Hrdina Krtkova světa je postavou natolik morálně čistou, že si to, jaká nespravedlnost se mu vlastně děje, ani neuvědomuje. Když se jej pracovník stavebního úřadu táže, zda ví, kolik stojí jeho podpis, dobrosrdečný muž nejprve ani nechápe, že po něm požaduje úplatek.

Toulová tím naráží na událost, která se podle Roušala skutečně stala během jednání s vedoucím stavebního odboru Městské části Praha 15 Vladimírem Ježkem (ve filmu se jeho postava jmenuje Píchal). Roušal ostatně na souboji „Krtka s Ježkem“ staví velkou část své značky. V minulosti dokonce sepsal petici za Ježkovo odvolání. Oba muži na sebe vzájemně podali trestní oznámení, které policie ovšem odložila.

Kromě úředníků a developerů, kteří se proti Roušalovi samozřejmě spojují s radnicí, vystupují ve snímku jako další úhlavní nepřátelé také média. Ta o Roušalovi nejprve píšou „pravdu“. Titulky na předních stranách novin ve filmu například nepřekvapivě hlásají, že jde o „novodobého hrdinu, který bojuje proti úřadům“.

Poté ale na scénu znovu přichází bezskrupulózní vedoucí stavebního odboru a pomocí jednoho telefonátu proti Roušalovi všechny novináře poštve.

Jednu z reportérek hraje i režisérka Eva Toulová. I když se dle stylizace evidentně jedná o novinářku veřejnoprávní televize, před soudem příznačně vypovídá, že píše bulvární články. A ač park navštěvuje s dětmi, je svým médiem nucena vymýšlet si nesmyslné kauzy a Roušala poškozovat.

Pátrání po realitě

Za pozornost stojí také způsob, jakým snímek nakládá se skutečnými událostmi z Roušalova života. Když například za filmovým Roušalem přijíždí Inspekce životního prostředí, podnikatel ji bez výhrad vpustí do areálu, sám ale odmítne zůstat, protože spěchá na synovu školní besídku. Následně dostane pokutu za neumožnění kontroly. Podobně událost roku 2020 popsal i Roušal na svých sociálních sítích.

Skutečný Roušal však vůči kontrolám zdaleka takto nonšalantní nebyl. Na Facebooku opakovaně sdílí videa zachycující inspekci životního prostředí a její kontroly v parku. S argumentem, že chce, aby jeho zákazníci viděli „šikanu“ a „to, jak mu inspekce šlape po výhonkách a rostlinkách“, jednotlivé úředníky po areálu doslova pronásleduje.

Výraznou linku díla Evy Toulové tvoří také Roušalovy aktivity kolem pandemie covidu. Protagonista snímku dobrácky nenutí děti v parku k nošení roušek, zároveň nechce dělit návštěvníky na očkované a neočkované. A reakce? Jeho děti jsou ve škole šikanovány spolužáky a rodině chodí výhružky smrtí.

Toulová ale opět příhodně vynechává některé Roušalovy skutečné aktivity. Do dramatu už se tak nevešla jeho podpora antivaxerského hnutí Chcípl PES, které v minulosti například zveřejnilo adresy poslanců hlasujících pro pandemický zákon s výzvou k protestům před jejich domovy a jehož příznivci nosili makety šibenic na protivládní demonstrace.

Ani filmové drama nicméně nedokáže kreativně interpretovat Roušalovu nečekanou kandidaturu na prezidenta, kterou protagonista na dotazy médií odrazí pouze slovy „bez komentáře“. Roušalův pokus o dobytí Senátu režisérka pro jistotu vynechává úplně.

Příliš dlouhá reklama

Jasný postoj snímku k celé problematice se promítá i do vyobrazení samotného parku. Toulová společně s kameramanem Pavlem Mědílkem představují Krtkův svět jako barevnou oázu radosti, ve které na každém rohu radostně skotačí děti i dospělí. Lineární vyprávění kromě velkého množství retrospektivních epizod narušují jakési propagační spoty, ve kterých návštěvníci Krtkova světa čelem ke kameře mluví o tom, co mají na parku nejradši.

Celé dílo Evy Toulové je tak ve výsledku především dlouhým propagačním videem na nezákonný park, kterému postupně docházejí způsoby, jak vylepšit svůj veřejný obraz. Film šermující „inspirací skutečnou kauzou“ ve skutečnosti jen podporuje konkrétní a nesamozřejmý narativ, k čemuž využívá známých hereckých tváří jako je David Novotný, Bolek Polívka či Barbora Seidlová nebo seriózní distribuce prostřednictvím Bontonfilmu.

V případě Krtkova světa skutečně tak rozhodně nejde o jednu z řady průměrných českých komedií, které po několika týdnech skončí v propadlišti dějin. Jde o kýčovitý a tendenční snímek, který nese jediný účel — podnikatel Josef Roušal jeho prostřednictvím legitimizuje své chování, které je nezřídka daleko za hranou zákona i morálky.