Jednoznačně nejpolitičtějším gestem letošních Oscarů se stalo vítězství palestinsko-izraelského dokumentu Žádná jiná země. Výhra je o to překvapivější vzhledem k tomu, jak přehnanou reakci vyvolal ve filmovém průmyslu i v médiích loňský ceremoniál, během kterého si někteří tvůrci dovolili zastat se palestinských civilistů.

Když během minulého ročníku britský režisér Jonathan Glazer přebíral cenu za nejlepší zahraniční film, spustil krátkým projevem až absurdně přemrštěné reakce. Svůj snímek Zóna zájmu, zobrazující každodennost rodinného života velitele osvětimského koncentračního tábora Rudolfa Hösse, Glazer v děkovné řeči prezentoval jako metaforu o banalitě zla, které se zdaleka nevztahuje pouze k minulosti. Uvedl, že snímek nenatočil proto, aby se diváci ohlédli do minulosti, ale naopak aby konfrontovali jeho obsah se současným děním.

„Stojíme tu před vámi jako muži, kteří se staví proti tomu, aby naše židovství či sám holokaust zneužívala okupační moc, jež odpovídá za zničené životy tolika nevinných lidí, ať už jde o oběti útoku ze 7. října v Izraeli, nebo o pokračující útok na Gazu,“ uvedl režisér, který je sám židovského původu.

Několik stovek židovských umělců, manažerů, hollywoodských pracovníků i přeživších holokaustu jeho oscarový projev odsoudilo. Mnohé umělecké osobnosti se Glazera naopak zastaly v otevřeném dopise.

Apel proti etnickému čištění Palestiny

O to pozoruhodnější bylo letošní rozhodnutí členů americké Akademie zvolit za nejlepší dokumentární snímek film Žádná jiná země a dobrovolně se vystavit téměř jisté vlně kritiky. Vítězné dokumentární svědectví v režii palestinsko-izraelského kolektivu sleduje situaci na okupovaném Západním břehu Jordánu.

Palestinec Basel několik let dokumentuje snahy Izraelců o vysídlení palestinských osad na Západním břehu Jordánu. Ve filmu se k němu přidává Izraelec Juval, snímek tak zdůrazňuje kontrast mezi svobodou na jedné straně a realitou života na okupovaných územích na straně druhé.

Oba režiséři do oscarového večera přinesli relativně vzácné a jasně formulované politické poselství. „Před dvěma měsíci jsem se stal otcem a doufám, že moje dcera nebude muset žít stejný život jako já,“ uvedl při přebírání sošky palestinský aktivista a novinář Basel Adra. „Stále se obávám sledování, demolice domů, násilného vysídlení,“ dodal. Řekl, že vítězný snímek odráží realitu, kterou Palestinci snášejí desítky let. „Vyzýváme svět, aby podnikl reálné kroky k zastavení nespravedlnosti a etnické čistky palestinského lidu,“ apeloval.

V podobném tónu mluvil spolurežisér snímku, izraelský novinář Juval Abraham, který svého kolegu nazval bratrem. „Žijeme v režimu, v němž já jsem svobodný a vedu život podle civilních zákonů, zatímco Basel se řídí zákony okupační armády, které ničí jeho život a na něž nemá žádný vliv,“ dodal Abraham.

Nepřijatelnost současné situace spojil s aktuální politikou Spojených států. „Zahraniční politika Spojených států napomáhá blokovat cestu ke smírnému řešení,“ uvedl Abraham na adresu Trumpovy vlády. Zakončil tak dost možná nejzásadnější moment celého večera, který zároveň určil, jakým směrem se bude veřejná debata o filmu ubírat.