„Pozvané hosty obvykle nezatýkáme (…) a i kdybychom chtěli, nemáme na jakém právním základě (…) ICC přitom opouštíme proto, že se zpolitizoval a ohrožuje naši nezávislost. Američané ani Turci se jím ostatně také neřídí.“

Těmito slovy zdůvodnil ve čtvrtek maďarský premiér Viktor Orbán dva své poslední politické tahy: rozhodnutí přivítat v zemi izraelského premiéra Netanjahua i přes vydaný mezinárodní zatykač a rozhodnutí přestat uznávat autoritu ICC, tedy Mezinárodního trestního soudu, klíčové instituce mezinárodního práva.

Jde tu ze strany Orbána o další posunutí pomyslné laťky přípustného v rámci EU — jejího právního klimatu a evropských hodnot celkově. Za krátkou dobu běží už o druhý podobný krok — předchozím byl březnový zákaz budapešťského pridu.

Tentokrát ovšem nepřicházejí žádné přívaly protestních vyjádření z unijních kanceláří ani nót z evropských ambasád jako v případě pochodu hrdosti. Jak připomíná Gazeta Wyborcza, i Polsko, ale třeba i Francie nebo Německo daly již dříve najevo, že by Netanjahua také nezadržely, neboť prý Izrael tím, že ICC neuznává, pod jeho autoritu nespadá.

Jak vysvětlují experti pro řecký Efsyn či rakouský Standard, úplně tak to není, byť samozřejmě autorita ICC je omezená. Přesný argument ovšem vznáší Boróka Parászka v maďarském HVG: jak potom vnímat všechny ty podněty k ICC ohledně zločinů spáchaných na Ukrajině, na Kavkaze či ve Středomoří, jež samy státy odmítající teď zadržet Netanjahua předložily nebo podpořily?

Mezinárodní právo by mělo platit pro všechny, pro liberální demokracie však bez diskuse. Jinak se pouze nahrává autokraciím vinícím Západ z dvojích standardů.