Film Sbormistr učí, jak správně vyprávět o sexuálním násilí

Julie Šafová

Nové české drama Sbormistr se volně inspiruje skutečnými událostmi zneužívání v pěveckém sboru Bambini di Praga. Namísto touhy po senzaci nabízí tichou, ale silnou výpověď o sexuálním násilí očima dospívající dívky.

Film je intimní studií jedné konkrétní situace, filmovým náznakem směrem k citlivější debatě o společenských ranách, o kterých dosud neumíme hovořit. Repro Cinemart

Snímek Ondřeje Provazníka vychází z kauzy okolo českého dirigenta a sbormistra Bohumila Kulínského. Ten od svých osmnácti let vedl pěvecký sbor Bambini di Praga, který roku 1973 založil jeho otec spolu s manželkou Blankou. Po několik dekád patřil soubor mezi nejprestižnější pěvecké sbory, vystupoval například ve Spojených státech, Německu, v Jižní Koreji nebo na Tchaj-wanu.

Hvězdná dráha Bambini di Praga významně zakolísala v roce 2004, když Kulínského ml. zadržela policie a obvinila ho ze zneužívání nezletilých členek sboru a ohrožování mravní výchovy mládeže. Obětí bylo podle policie téměř padesát. Roku 2009 soud poslal Kulínského na pět a půl roku vězení, v roce 2011 byl podmínečně propuštěn. Český sbormistr o sedm let později zemřel. Ke svým činům se nikdy nepřiznal ani se za ně neomluvil.

Promrhaný talent?

Případ tehdy přirozeně vzbudil značný zájem médií i veřejnosti. Z dnešního pohledu jde mimo jiné o svědectví o tom, do jaké míry se diskuse o sexualizovaném násilí v České republice během dvaceti let vyvinula. Ačkoliv si Kulínský opakovaně stěžoval na „novinářskou štvanici“, absence empatie se dotýkala především jeho obětí.

Psychiatra Jiřího Lose, který kauzy trestním oznámením společně se svou manželkou a bývalou partnerkou Kulínského vynesl na světlo, titulky popisovaly jako „pronásledovatele“. Média naznačovala, že případ je pomstou za náročné hudební tréninky. Jiná zase zveřejnila příběh o tom, jak tehdy dvanáctiletá členka Bambini di Praga sbormistra k sexuálnímu styku „přímo a bez okolků vybídla“.

I umělecká scéna na kauzu reagovala s určitou mírou bagatelizace. Zdůrazňoval se Kulínského talent a potenciál, na oběti se v debatě zapomínalo. Profil sbormistra jednoduše neodpovídal stereotypní představě predátora, sexuální násilí jako by u nadaného muže představovalo pouze drobnou výstřednost, nikoliv zločin.

Řada kulturních osobností pak v návaznosti na soudní proces podepsala petici na Kulínského podporu. „Kulínský je jedním z nejvýznačnějších českých hudebníků a vazba jeho další umělecké působení ohrožuje,“ stálo v textu. Umělci se v něm zaručili, že se obviněný v případě propuštění nedopouští další trestné činnosti a nebude kontaktovat členky sboru. Petici podepsali například Jiří Korn, Marta Kubišová nebo Ivo Mathé.

Zpěvák David Koller Kulínského zase obsadil do klipu k jedné ze svých písní, zpěvák v ní zpívá: „K ránu bejvaj nebezpečný, všechny romantický slečny.“ Sbormistr ve veřejném prostoru jednoduše zastával roli geniálního umělce, jehož talent dokáže omluvit „občasné pochybení“.

Sám Kulínský v médiích opakovaně dostával prostor a čile poskytoval rozhovory. Novináři se ho v nich ptali například na pobyt ve vězení, zda se cítí jako postava z filmů od Alfreda Hitchocka nebo proč ženy, kterým ublížil, tak dlouho mlčely. Ještě roku 2012 sbormistr vesele žertoval s moderátorem Janem Krausem v jeho show.

Lekce pro českou společnost

×
Diskuse
IH
July 27, 2025 v 18.25

"(...) stále ale nejde o konsenzuální akt. Provazník znásilnění jednoduše ukazuje tak, jak se ve valné většině případů odehraje.

Proč tedy standardizované užívání termínu "přeživší znásilnění"? Nebylo by správnější používat výraz "oběť ", příp. psát o "zaživších znásilnění", a existenciálně vypjatý výraz si nechat do zprávy o letecké katastrofě, příp. do textu o Osvětimi (např. v recenzi představení Vinohradského divadla Hana)?

P.S. Filmový sbormistr obdržel poněkud nešťastně jméno našeho olympijského vítěze v zápase, jenž celkem nedávno zemřel.

Jako „přeživší znásilnění“ je obvykle vnímána znasilněná osoba, kterou se pachatel pokusil i zabít, ale ona jeho útok přežila. Použití takového termínu by bylo oprávněné například v souvislosti s masakrem ze 7. října 2023, nikoliv však při snaze zcela oprávněně poukázat na nebezpečnost znásilnění, které právě „ve skutečnosti vypadá dost jinak, než si ho veřejnost běžně představuje“ – v tomto případě jde ze strany propagátorů tohoto termínu o medvědí službu obětem jakékoliv znásilnění. Obávám se však, pane Horáku, že pouze házíme hrách na zeď.

Chtěl jsem napsat „jakéhokoliv“.

Podle jedné ze skutečných obětí je ji ve filmu možné celkem bez problémů identifikovat. Byla tedy znovu zneužita (tentokrát v boji o Oscara) a cítí se podvedena . Došlo podle ní k porušení etických principů, které je nutné dodržovat při uměleckém ztvárnění skutečných událostí. Tvůrci filmu se v bezhlavé honbě za Oscary možná dopoustějí terciární viktimizace.