Feri je vinen, ale kultura znásilnění s námi zůstává dál
Magdaléna ŠipkaKaždá desátá Češka zažije znásilnění. Namísto komplexní péče, která by oběti pomohla se s traumatem vyrovnat, přeživší čeká především střet se stereotypy okolí i celého systému. Až 90 procent znásilnění proto zůstává nenahlášeno.
Bývalý poslanec Dominik Feri byl zatím nepravomocně odsouzen za dvě znásilnění a jeden pokus o ně. Podle názoru Johany Nejedlové z organizace Konsent by se patrně Ferimu prokázalo ještě více trestných činů, kdyby platila redefinice znásilnění jako jakéhokoli sexu bez souhlasu.
I české forenzní odbornice, jako například Ludmila Čírtková, uznávají, že české právo pracuje se zastaralým obrazem znásilnění, ve kterém hraje velkou roli použití fyzické síly. Obecně se považuje za logické, že pokud je někdo znásilňovaný, začne se aktivně bránit. Ale důvodů, proč se to nestane, je mnoho — ať už ztuhnutí oběti, vztah s násilníkem či násilnicí nebo prostý ohled na vlastní bezpečí, pokud oběti připadá méně nebezpečné vystavit se sexuálnímu násilí než jít do přímé konfrontace.
Tak se může stát, že akt je nedobrovolný, ale přesto nezazní jasné „ne“. Pokud však chceme v naší společnosti posilovat nenásilí a pokud uvažujeme o těle druhého člověka jako o něčem, na co nemá nikdo druhý automaticky „právo“, je třeba předefinovat znásilnění jako jakýkoli akt bez souhlasu.
Projevit nesouhlas, pokud se dostaneme do takové nekonsenzuální situace, je důležité. Může to násilníky odradit, neboť ti si prokazatelně předem vybírají oběť, která vypadá bezmocně, opile nebo unaveně, a tudíž předpokládají, že jim vyjde vstříc „bez boje“. Podle policejních záznamů se navíc typičtí násilníci vyznačují nedospělou osobností — zpravidla jde o muže mladší třiceti let, kteří sami v raném věku zažili sexuální zneužití.
Setkáváme se zde jevem, který byl často zmiňován například při zneužívá dětí kněžími v církvi — i tam pachatelé bývali někdejšími obětmi. Právě proto je důležité proti šíření tohoto násilí činit ochranná opatření — ať už je to osvěta mezi širokou veřejností, zahrnutí do školních kurikul nebo podpora veřejných institucí, které pracují s přeživšími či pachateli, nebo se obecně tématu věnují.