Změní Feriho kauza konečně náš postoj k sexuálnímu násilí?
Blanka Vosecká VeseláPřípad Dominika Feriho není ukázkou jednoho lidského selhání. Vypovídá mnoho o zdejší politické kultuře a vztahu české společnosti k sexuálnímu násilí. Nutně potřebujeme změnu legislativy i proměnu pohledu společnosti na tento trestný čin.
O bývalém politikovi Dominiku Ferim bylo za poslední dva roky napsáno mnohé. Většina z toho už se netýkala jeho politické kariéry, ale rozsáhlé kauzy sexuálního obtěžování a obvinění ze znásilnění, ve které je Feri hlavním protagonistou a která v těchto dnech vrcholí v soudní síni.
Poté, co v květnu roku 2021 Apolena Rychlíková s Jakubem Zelenkou spojili své síly a přinesli veřejnosti skandální reportáž o Feriho predátorském chování, začalo na české mediální scéně téma sexuálního obtěžování rezonovat jako nikdy dřív. A zatímco někteří se dosud nezdráhají mediální zájem o případ Feriho označovat za nespravedlivé „lynčování“, já osobně se domnívám, že česká média pro osvětu o sexuálním násilí a změnu pohledu na oběti trestných činů zatím nikdy neudělala víc.
Reportáž obsahovala množství výpovědí a jejich počet po zveřejnění reportáže ještě narostl. Očividně tedy nešlo pouze o pár nepodložených případů. Navíc začalo vycházet najevo, že o nevhodném, až predátorském Feriho chování se vlastně už dlouhou dobu vědělo. V určitých společenských kruzích šlo doslova o veřejné tajemství.
Krátce po zveřejnění reportáže se strhl poprask. Zatímco někteří překvapeni zdaleka nebyli a pouze si doplnili pár dílků do skládačky, jiní se cítili pohoršeni a Feriho se veřejně zastávali. Ostatně, Feri měl v té době na Instagramu cca 1,1 milionu followerů — jeho účet, kam tehdy vkládal převážně žluto-černé vykřičníky s informacemi o Covidu, měl na české poměry fenomenální úspěch.
Ne všichni tehdejší sledující pamatovali časy, které pamatuji já — časy, kdy Feriho účet obsahoval v lepším případě hamburgery k obědu, v horším případě oplzlé komentáře na adresu svých podřízených. Už tenkrát jsme někteří zastávali názor, že postovat pozadí asistentek není úplně košer. V tu dobu ale byla jakákoliv kritika házením hrachu na stěnu. Feriho popularista rostla a s ní očividně i jeho sebevědomí.
Po začátku kauzy Dominik Feri uvedl, že ne vždy bylo jeho jednání „vhodné“ nebo „gentlemanské“, za což se omlouvá. Jakoukoliv vinu ve vztahu k obětem však odmítl.
Feriho se poměrně rázně a osobitě zastali i jeho straničtí kolegové. Karel Schwarzenberg do médií řekl, že chování Feriho je normální a nemáme být pokrytci, Markéta Pekarová Adamová pomocnou ruku obětem také nepodala a z mnoha dalších stran zazněly různé varianty na výrok Marka Ženíška, poslance TOP 09, o tom, že Feri je „frajer“, když se rozhodl odstoupit ze své funkce.
Zatímco v západním světě je rezignace na funkci i v případech nesrovnatelně méně závažných, než je tento, naprosto běžná, v české politické kultuře jde pořád o čin, který je vnímám téměř heroicky.
Dominik Feri byl 8. března 2022 — na Mezinárodní den žen — po měsících vyšetřování obviněn ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o něj, z čehož jeden případ se týká v té době nezletilé osoby. Letos 14. února započal soudní proces.
Hned první den soudního jednání Dominik Feri zveřejnil do médií jméno jedné z obětí, jejíž případ do soudního procesu nakonec nebyl zahrnut. Zatímco Feri ji veřejně obvinil, že si vše „vymyslela“, takový výklad nevyplývá ani z vyjádření policie, ani státní zástupkyně.
Případy, které se nakonec k soudu nedostaly, nelze v současné chvíli považovat za nerelevantní. Celkem bylo odloženo pět případů, avšak skutková podstata u nich zpochybněna nikdy nebyla. Pravděpodobně ale nebyly naplněny znaky trestného činu znásilnění podle současné právní definice, kterou by ale bylo potřeba po vzoru západoevropských zemí změnit.
Respektujme nejen presumpci neviny, ale i práva obětí
Odborné názory na to, zda má Dominik Feri právo jména obětí zveřejňovat, se různí. „Feri neměl právo zveřejnit jména obětí, i když byla věc odložená. Proč to udělal, netuším. Nijak mu to nepomůže a jmenovaným to může uškodit,“ uvedla pro DVTV Věra Nováková, advokátka, která u soudu působí jako konzultantka zmocněnkyně poškozených.
Podle jiných odborníků Feri právo použít jména dotyčných má. Dominik Feri to následně médiím vysvětlil tak, že jméno uvedl omylem, pod vlivem stresu a emocí.
Z mého pohledu je nicméně pozitivní, jak o tomto jeho kroku referuje většina médií a jak se k němu postavila i část široké veřejnost. Přinejmenším jej totiž hodnotí jako krajně neetický.
Feri je vystudovaný právník, a měl by tedy víc než kdokoliv jiný rozumět nejen možnostem zákona, ale také etickým principům, které z něj vycházejí.
Kromě toho v minulosti sám aktivně podporoval hnutí MeToo. S největší pravděpodobností tedy chápe jeho principy a dobře ví, jaké konkrétní postupy a chování v kauzách sexuálního násilí podporují takzvanou rape culture, tedy společenské poměry, ve kterých jsou sexuální nátlak a násilí normalizovány, omlouvány a zlehčovány. Nyní se těchto postupů sám dopouští.
Nelze si rovněž nevšimnout, že způsob, jakým se ve společnosti a v médiích o Feriho kauze nyní mluví, se proměnil. Už jen málokdo vidí ve Ferim „frajera“. Částečně možná i proto, že kauza se dostala před soud, což může být pro některé potvrzením závažnosti situace.
Jediné, čeho se někteří Feriho příznivci stále ještě drží, je presumpce neviny. To je téměř kouzelná formule, kterou všichni znají. Méně často ovšem veřejnost zná i právo na status oběti — podle českého právního řádu je totiž v trestním řízení obětí každá osoba, která se jí cítí být, dokud není prokázáno jinak. Tato dvě práva spolu přitom nejsou v rozporu, a je velmi žádoucí, abychom je uplatňovali společně.
Bohužel poměrně často dochází k sekundární, případně dále terciální viktimizaci oběti, tedy situaci, kdy je oběť nucena traumatizující zážitek prožívat znovu. V případě sekundární viktimizace se to děje v průběhu vyšetřování a soudního procesu, v té terciální potom ještě později, neboť mnohdy se oběť ani po letech nemůže zbavit negativní a zostuzující nálepky.
Pakliže jako společnost ctíme presumpci neviny, je v zájmu obecné spravedlnosti, ale i rovnoprávnosti mezi muži a ženami nezbytné ctít i práva obětí.
O vině či nevině Dominika Feriho rozhodne soud dle platných právních zákonů. O tom, zda jsou tyto právní zákony dostačující a skutečně spravedlivé, můžeme pochybovat. Buď jak buď — rozsudek v kauze Dominika Feriho bude pro naši společnost skutečně zásadní, neboť naznačí cestu, kterou se v budoucnu budou další kauzy tohoto typu ubírat.
Ráda bych věřila tomu, že v otázce chování k obětem sexualizovaného násilí začíná svítat na lepší časy — minimálně přístup některých médií a části široké veřejnosti to naznačují.
Přesto si v případě, že bude Feri shledán viným, přílišné naděje na „spravedlivý trest“ nedělám. Odcházet od soudu za znásilnění s pouhou podmínkou je totiž smutná a prokazatelná realita české justice.