Toxický vejlupek předchozích garnitur

Alena Zemančíková

Poprask kolem povýšeného a frackovského chování Dominika Feriho není kulturní válka. Je to obraz zaběhnutého a většinově tolerovaného chování mužů v české společnosti. A také toho, jakým lidem jsme přenechali osud země.

Dominik Feri se k dívkám na různých párty a mládežnicko-politických sešlostech nechoval jako k sobě rovným — a už proto do politiky nepatří a je dobře, že to na něj prasklo a že v ní nebude. Foto Instagram Dominik Feri

S údivem a úděsem přečetla jsem si ve čtvrtečním Právu citaci Karla Schwarzenberga, který říká, že „už desetitisíce let se kluci snaží holky sbalit a dostat je do postele“ a mediální — on říká hned „kampaň“, i když by mohl říci třeba „reakce“ — prý považuje za pokrytecké orgie. Jistě, podotýká přitom, že „je proti násilí“.

Je mi moc líto, že člověk, který je značnou částí veřejnosti považován za gentlemana, se vyjádří takto. Přesvědčuje mě to o tom, že se Karel Schwarzenberg — jakkoli je jiného politického přesvědčení — řadí ke generaci povýšených mužů, které v nejhorší aktuálně se vyskytující podobě reprezentuje i jeho prezidentský rival Miloš Zeman, předchůdce Václav Klaus, někdejší premiér Mirek Topolánek, několik vysoce postavených lékařů, sportovců a bohužel i učitelů. Nejen univerzitních.

Za svou dnes už seniorskou generaci mohu dosvědčit spolu s Karlem Schwarzenbergem, že sexuálně násilnické chování tu bylo opravdu vždycky. A vždycky to také bylo traumatizující. Mně se to stalo například při jízdě potmě na zadním sedadle auta: co má v takovou chvíli holka udělat, když neví, jak by se dostala domů, kdyby vystoupila, není pánem vozidla a nemá jistotu, že řidič bude na její straně?

Neudělá nic, násilí — sahání do rozkroku například — strpí a je ráda, když vystoupí. Dostávat holky — i kluky — do postele je regulérní verbálně, bez pokusů o doteky to asi nejde, aby se z toho nestal jenom úřední proces, ale sahat hned do rozkroku?

Ale nejde jen o doteky: slovní urážky žen na veřejnosti, včetně pracovních porad a jiných veřejných sešlostí, také nejsou ničím zvláštním a děje se tak, co pamatuji. Ta věc samozřejmě souvisí s bojem za rovnoprávnost a s výkladem rovnoprávnosti samé: vulgárně řečeno věc stojí tak, že mají-li mít ženy — podle jistého sdíleného názoru — rovná práva s muži, patří k tomu i právo mužů nadávat jim a urážet je tak, jak to dělají chlapi mezi sebou.

Jenže chlapi mezi sebou to tak nedělají. Slušné jednání vůči ženám je podle těchto „chlapských“ zvyklostí přece výrazem ohledů k jejich slabosti, hlouposti, naivitě, křehkosti, labilitě… doplňte sami. I mně — a to jsem nikdy nepůsobila zvlášť křehce ani labilně — se zejména po roce 1989 stalo, že mi spolučlen Občanského fóra řekl: „A vás se na to někdo ptal?“, zatímco jsem se domnívala, že Občanské fórum je pro všechny a tázán je tedy každý, zejména když o věci něco ví.

U jednoho výběrového řízení se mě komise ptala, jak vycházím v práci se ženami, ale mužů se na to, jak vycházejí v práci se ženami, nikdo neptal. Říci dívce „nikoho nezajímáš“ nebo „jsi nula“ — jako Dominik Feri — je arogantní, pokud to je míněno explicitně, není to vyňato ze složitějšího souvětí nebo uvedeno jako příklad nebo citát. Kdo si podpírá ego tímto způsobem, nezaslouží si nic jiného než se stát nulou, která za chvíli už nebude nikoho zajímat.

V nesmrtelné komedii Bernarda Shawa Pygmalion říká Líza Doolittlová profesoru Higginsovi ve slabé chvíli, kdy se cítí drcena jeho požadavky, že jeho přítel plukovník Pickering je opravdový gentleman, protože se chová i k uklízečce jako k vévodkyni. Líza je chudá květinářka z East Endu, ponížená už svým třídním zařazením, hubatá, ale ne dost sebevědomá. Chtěla by, aby Higgins, který jí imponuje, dodal jí sebevědomí tím, že k ní bude laskavější.

Jenže Higgins nechce Lízu ponižovat, nechce ji ani pozvedat, protože ji má explicitně za sobě rovnou. Odpoví tedy, že Pickering se sice chová k uklízečce jako k vévodkyni, ale on se chová k vévodkyni jako k uklízečce. Tedy ne hůř, než si vévodkyně zaslouží, protože nějaké zásluhy pramenící z původu nebo pohlaví či majetku Higgins neuznává, ba vůbec nevidí. K oběma stejně se chová proto, že je má za sobě rovné.

Pygmalion je hra z roku 1912, zato my natočíme v roce 2016 televizní kriminálku z drsného prostředí českého severozápadu, kde hrdinný policista, představovaný Hynkem Čermákem, kouří ve služebním autě, i když mu mladší kolega řekne, že se mu z toho dělá zle, a nepřestane, ani když kolega zvrací do příkopu. A příště, když hrdinný policista znovu kouří ve služebním autě, mladý kolega mu neřekne, že s ním prostě nepojede, jestli mu tohle bude dělat: ne, trpně sedí a je mu špatně.

Kde se ke kolegyni, stejně kvalifikované a schopné jako ti chlapi, chovají jako ke služce, říkají jí Slepice a ona se neohradí. A to ani tehdy, když se jiný kolega odporně cpe na pracovním stole mezi lejstry nějakou tlačenkou nebo čím.

U nás se totiž severská drsnost mužů předvádí na jejich bezohlednosti a drsnost žen na tom, že to snášejí. Naši scenáristé vůbec nemají potřebu podobné nesrovnalosti vtělit do dialogu, aby je kromě diváků řešily také postavy. To by se v opravdové severské kriminálce nestalo.

Dominik Feri ty dívky na různých party a mládežnicko-politických sešlostech za sobě rovné nemá — podobně jako policista Kuneš kolegyni Slepičkovou. A proto do politiky nepatří a je dobře, že to na něj prasklo a že v ní nebude.

Ukázal, že je nezralý a má špatnou povahu. Svědectví je příliš mnoho a jsou v úhrnu příliš závažná, než aby je bylo možno odbýt. Zpochybňující diskusní příspěvky jen dotvrzují špatnou úroveň nejen naší politické kultury, ale, s prominutím, i popkultury.

Poprask kolem toho, jak na Dominika Feriho prasklo jeho povýšené, predátorské a frackovské chování, není kulturní válka, jak si myslí Marek Benda. Je to obraz zaběhnutého a většinově tolerovaného chování mužů v české společnosti. Vždy znovu mě překvapí, když na úrovních běžného životního provozu přece běžně vidíme příklady slušného, rovnoprávného chování, že v nejvyšších politických patrech se to vytrácí.

Jako třeba s kandidátkou Pirátů a STAN s jedinou ženou na prvním místě: jak to, že nedochází, že to není možné? A potom čtu, že ženy nechtějí vyměnit péči o děti za politiku, jako by nebyly ženy středního věku, které už o děti nepečují a v politice by mohly využít životních zkušeností? A třeba i ve straně korigovat pitomé chování „hvězd“ jako Dominik Feri, o jehož nezralém a egomanském chování přece museli v jeho TOP 09 něco vědět. Víte, Piráti a Starostové, kolik let je Zuzaně Čaputové?

Vždycky se ozve „proč až teď“ a „jak to, že zrovna před volbami“. Ale ono je vždycky nějaké „proč až teď“, bylo tomu tak i v případě posléze odsouzené sbormistra Kulínského i v případech, které zveřejnilo #MeToo. Vždycky je nějaké „před volbami“. Je dobře, že Dominik Feri byl zveřejněním svých eskapád přinucen k rezignaci dříve, než by byl — bezpochyby — zvolen.

Vlastně nechápu, že dnešní dívky, které se dívají na bezpočty zahraničních filmů a seriálů, kde jsou otázky chování celebrit a chování k celebritám, psychického i fyzického násilí i upřímného trápení ve vztazích nevyčerpatelným tématem, ještě pořád takovým jako Dominik Feri naletí. Což ale neznamená, že si za jeho chování mohou samy. Možná s nimi přezíravě a mocensky jednají i jejich tatínkové, učitelé a trenéři.

Matematik a dramatik René Levínský, který vešel v obecnou známost jako člen Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů, kde vytvářel matematické modely chování pandemie — a v pandemii — COVID a případných opatření, řekl v jednom rozhovoru, že ho dodatečně mrzí, že jsme to v 90. letech tak vzdali. Sám se podílel na studentské revoluci na MatFyz v listopadu 1989, ale pak, jak sám řekl, se oddal individuálnímu užívání získané svobody.

Ano, to mohu potvrdit i za sebe, ne, že by člověk ten čas promarnil, ale v politice se neangažoval. Levínský řekl, že jsme osud země přenechali ekonomickým dravcům a stranickým šplhavcům, nahnědlým machrujuícím rasistům a lhářům.

Kdo „my“? My kreativní lidé, kteří se umíme sami rozhodovat, nejde nám jen o peníze, nenecháme se zneužívat, máme smysl pro rovnost, která působí oběma směry, tedy že vévodkyně a uklízečka jsou si rovny, tečka. My, kteří svobodu spojujeme s pojmem „žít“ a ne „ovládat“ nebo „mít“. Tedy: on nás do té politiky nikdo moc netahal, ale to na věci nic nemění.

Dominik Feri je, podle mého názoru, toxickým vejlupkem předchozích politických garnitur a stylů. Patří na smetiště dějin a není ho žádná škoda.

Diskuse
PK
May 28, 2021 v 15.59
Vejlupek “předchozích” politických garnitur?

No tak ještě že tedy předchozích, a že ty současné jsou úplně jiné. Ještěže máme pana prezidenta, který je ztělesněním toho, co si představíme pod pojmem “gentleman”.

Ještěže máme pana premiéra a pana předsedu sněmovny , které můžeme dávat dětem za vzor vybraného chování.

PK
May 28, 2021 v 16.14
A jenom k tomu Raplovi

Je to samozřejmě otázka vkusu, ale mě by nebavily televizní nebo filmové výtvory, jejichž hrdinové by byli bez vady, a bez jediné špatné vlastnosti. Něco takového mě naposledy bavilo u Rychlých šípů, kde až zpětně vidím tu plakátovost chlapců, kteří “v životě neřekli jediné sprosté slovo, a proto je my děvčata všechny tak obdivujeme”.

Vyšetřovatel Kuneš z kriminálního seriálu Rapl se chová často nemožně, až bezohledně. Ano, to všichni vidíme. Kolegyni Slepičkové nejen on, ale ani nikdo jiný neřekne jinak než Slepice.

To všichni vidíme, a nejsme tak hloupí, abychom to obdivovali, jak si možná autorka článku myslí. Jenom jsme rádi, že v seriálu vidíme lidi, kteří nejsou černobílí, a kromě nepopiratelných schopností mají i svoje chyby. A to i některé docela velké. (Kunešovi se např. rozpadlo manželství, což jistě taky mělo nějakou příčinu, a dovedeme si asi představit, že to sním bylo často k nevydržení. Atd. Atd.)

To je prostě tvorba, víte paní Zemančíková? Umělecká tvorba.

Tím Vaším stylem jste mi, paní Zemančíková, zase trochu připomněla kousek naší historie:

„... kampaně rozviřované kolem jeho osoby mu nadmíru vyhovovaly, protože jimi dosahoval vytoužené popularity, a vůbec mu nevadilo, že za pomlouvání dostává jidášský groš.“

Toxický vejlupek předchozích politických garnitur u nás dokokrhal a patří na smetiště dějin. Ještě přidat něco o těch psech a bylo by to naprosto dokonalé.

Vzpomínáte, paní Zemančíková, tenkrát na ty silvestrovské události před několika lety v Kolíně nad Rýnem? Čtu si ty staré články v DR a kupodivu tam vůbec není tahle příšerná nenávist, která je nyní zde v tom Vašem článku.

„Asi stovka žen vybavených růžemi navštívila v Kolíně nad Rýnem tamní největší uprchlické zařízení... Udělaly to z toho důvodu, že mají rozum i srdce a pracují s informacemi, nikoliv s předsudky. A také proto, že mají kuráž a nebojí se obstát před nepochopením a šikanou, která zaplavila všemožné weby... Konzervativci při podobných událostech třeští jako smyslů zbavení už tradičně — možná by jim někdo měl také darovat květinu...“ No vidíte, paní Zemančíková, a tady je to s tím třeštěním obráceně. Já bych Vám třeba poslal květinu...

„Obraz zaběhnutého a většinově tolerovaného chování »Romů« v české společnosti“

-------------------------------------

Připisování negativních vlastností určité skupině osob na základě jednotlivých (v některých případech zatím nedokázaných, nebo z osobního vyprávění vlastních zážitků jen těžko dokazatelných) skutků, v nichž členové této skupiny figurují (popřípadě jsou i v roli pachatelů trestného činu) je, paní Zemančíková, v dnešní době skutečně už nepřijatelné - jde totiž klasický způsob podněcování nenávisti ke skupině osob.

Jako příslušníka této skupiny se mě Váš článek osobně dotýká, dotýká se mé cti.

Šíříte nenávist, vážená paní Zemančíková, toužíte rozpoutat hony na »toxické predátory«, hony, kde muž bude vždy vinen, vinen dávno předtím, než o jeho vině či nevině bez tlaku rozlíceného davu rozhodne nezávislý soud.

HZ
May 30, 2021 v 8.42
Pane Nusharte,

do koho jste se tak mocně vcítil, že vedete řeč o nenávisti?

Já z článku paní Zemančíkové nenávist necítím, nanejvýš smutek a zklamání.

S tím Raplem si podle mne nevybrala nejvýstižnější příklad, tady musím souhlasit s panem Kolaříkem.

Ale že u nás přetrvávají machistické manýry a pohrdavé postoje k ženám obecně, to je pravda. S tím souvisí úporná snaha vidět v obvinění vůči Ferimu lynč. Připustit pravdivost a zejména důsledek těch výpovědí by znamenalo ústup ze zaběhaných pozic.

„Já z článku paní Zemančíkové nenávist necítím.“

Vy, paní Zemanová, z toho článku nenávist necítíte a já ji naopak v tom článku jasně vidím. Jestliže paní Zemančíková o nějakém člověku tvrdí, že patří na smetiště (lhostejno jaké), je to podle mě zcela jasný projev nenávisti.

Domníval jsem se, že to „smetiště dějin“ se po konci komunistické éry konečně ocitne na smetišti dějin a že už tam nikdo nikdy nikoho posílat nebude. Bohužel jsem se mýlil.

Opravdu nikdy bych si žádném člověku netroufl tvrdit, že patří na smetiště. To je bohužel obraz pokřiveného nenávistného progresivismu...

Jen poznámka k tomu umění: mně nevadí, že se v jednom televizním seriálu chová jeden policejní vyšetřovatel odpudivě ke svým kolegům - mladšímu muži i ženě ( k té se chovají hnusně všichni). Vadí mi, že ve scénáři se nikdo z dotčených neohradí, že se o tom dramaticky nejedná. Třeba jen stručně, vtipem, odpálkováním repliky, něčím prostě. Tady to prostě všichni strpí. A tím vzniká dojem, že to je v pořádku a pravý obraz reality.

Ale to je jen detektivka. Pokud jde o tu nenávist, poslat někoho na smetiště dějin není o nic nenávistnější, než poslat někoho.... však víte, kam. V tom nemusí být nenávist ( ani není v mém případě), v tom je prostě zhnusení.

A pokud jde o ty předchozí garnitury - cožpak Miloš Zeman k nim nepatří?

PK
June 4, 2021 v 12.26
Paní Zemančíková

Zeman s Babišem jsou představiteli a symboly SOUČASNÉ garnitury, současného establišmentu.

To ví třeba v Mnichově i pekař, u kterého kupuju chleba, Bavor jak poleno.

MP
June 5, 2021 v 16.57
Pavlu Kolaříkovi

A co možná ten Váš pekař neví, Zeman je také představitel jedné z minulých garnitur.

Ovšem nutno přiznat, že mezi Zemanem oposmlouvy a Feriho vstupem do politiky se vystřídaly dvě další.

Nemluvě o typické české zpozdilosti. Ony nám tu jaksi aktuálně vládnou hodně minulé garnitury (nebo to má být: "garnitury již dávno hodné pominutí" či jen "pominuté garnitury"?)

Mimo, obdivuji trpělivost jak Vaší, tak paní Zemančikové -- já se vydržel na Rapla koukat asi pět minut, z toho čtyři, než jsem našel ovladač televize.