Jak MeToo dostihlo newyorského guvernéra
Petr JedličkaAndrew Cuomo neodstoupil kvůli hlazení sekretářek či košilatým poznámkám, jak se může zdát z různých zpráv. Učinil tak po odhalení řady klientelistických kauz a pochybení. Přesto je na případu hezky vidět, v čem je MeToo tak důležité.
Nejen covidovou situací — která je mimochodem znovu děsivá — žije dnes politiky chtivá část Ameriky. Ve dvacetimilionovém státě New York skončila před několika dny politická kariéra jednoho z druhdy nejvlivnějších demokratů Andrewa Cuoma — místního guvernéra a ještě loni člověka, o němž se uvažovalo, že by mohl nahradit v prezidentské kandidatuře Joa Bidena, pokud by tohoto osmasedmdesátiletého politika zradila hlava.
Čteme-li zprávy o Cuomově rezignaci, a to ne nějaké české paličkované, ale třeba na BBC, dozvídáme se, že Cuomo odstoupil kvůli obviněním z harassmentu, tedy obtěžujícího jednání se sexuálním podtextem. Ta proti němu vzneslo postupně devatenáct žen, jeho bývalých podřízených. Čtyři z nich měl přitom „políbit bez souhlasu“, sedmi se „nevhodně dotknout či chytit je“ a osm počastovat „urážlivými, povýšeneckými či sexuálními poznámkami“.
Politik vinu ve všech případech odmítá.
„Můj prvotní instinkt byl bojovat s touto kontroverzí, neboť věřím, že je politicky motivována (…) Současné směřování případu by ale (…) vedlo k vleklým sporům (…) a stálo daňové poplatníky miliony dolarů (…) Nejlepší, co mohu teď udělat, je ustoupit stranou (…) Hluboce se omlouvám každé ženě, jíž mohlo mé chování urazit (…) Vědomě jsem hranici (nepřijatelného) nikdy nepřekročil, ale nedošlo mi, jak moc se (v posledních letech) posouvá,“ vybírá z Cuomovy rezignační řeči právě BBC.