Úplně první případ obtěžování, který si pamatuji do všech detailů, se stal, když mi bylo asi dvanáct. Měla jsem zelenou kostkovanou propínací sukni, na zádech aktovku, bylo 7:30 ráno. Nastupovala jsem do metra, stála jsem v tom chumlu lidí na peronu, co čekají, než ostatní vystoupí, aby se mohli narvat do vagonu, když mi jakýsi chlap sáhl pod sukní na zadek. Ruku na něm nechal, přimáčkl se těsně ke mně a zašeptal mi do ucha: „Víš, co dělám takovejm malejm holčičkám, jako jseš ty? Znásilňuju je.“

Byla jsem úplně paralyzovaná strachy, nevěděla jsem, co dělat, bylo mi dvanáct. Když všichni konečně vystoupili, pustil můj zadek a někam zmizel. Nastoupila jsem a prodírala se plným vagonem někam co nejdál od něj. Lidi se otáčeli a jedna žena mi vynadala, že se neumím chovat. #metoo, napsala jsem před pár dny na Facebook.

Sociální sítě totiž v posledních dnech zaplavily posty žen i mužů se stejným hashtagem #metoo, #játaké. Popisují v nich případy sexuálního obtěžování i znásilnění, se kterým se setkali, a tak jsem se přidala. Některé příběhy zahrnují znásilnění, některé popisují běžný každodenní ústrk, sprosté pokřikování, osahávání. Lavinu doznání spustilo odhalení sexuálního predátorství holywoodského producenta Harveyho Weinsteina. Tento vlivný muž, který produkoval filmy jako Pulp Fiction či Dobrý Will Hunting, se podle zjištění The New York Times několik dekád krom produkování oscarových filmů věnoval obtěžování mladých hereček.