Pokušení mladé sekretářky

Markéta Jakešová

Markéta Jakešová polemizuje s textem Jiřího Procházky o sexualizaci pracoviště. Pokouší se vykreslit scénář, kdy žena spí s výše postaveným mužem dobrovolně. Ženy nejsou vždy jen pasivní obětí mocnějších mužů.

„MDŽ za komoušů většinou vypadalo tak, že ženský nadělaly chlebíčky, vzaly je do práce, chlapi se ožrali a očekávali, že jim kolegyně budou po vůli. Není divu, že se mi nechce ten ‚svátek‘ slavit,“ zchladila mé blahopřání k letošnímu Mezinárodnímu dni žen jedna má příbuzná.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Ačkoli jsou dnes možná podobné mechanismy sofistikovanější, podobná očekávání mívají někteří muži dodnes. Což ostatně dobře shrnul psycholog Jiří Procházka ve svém článku.

Tím bych ráda na začátek předestřela, že nepochybuji o tom, že k sexuálnímu násilí, obtěžování nebo sexuální aktivitě pod různě silným psychickým nátlakem na pracovištích a ve školách dochází a že většinou budou pachateli muži a oběťmi ženy. A bude se tak dít častěji v kombinaci výše postavený, často starší muž versus mladší žena na nižší pracovní nebo studijní pozici. Že je to v České republice — a nejen v ní — častěji muž než žena, kdo je na vedoucí pozici, je zřejmé.

Tento problém se nesmí podceňovat ani zlehčovat, a ač na toto téma bylo napsáno hodně článků a studií, podle negativních reakcí se zdá, že to pořád není dost.

Já bych však ráda k této věci přistoupila z trochu jiné perspektivy. Jiří Procházka kritizuje psychoterapeuta Jakuba Hučína za to, že ve svém článku v časopise Psychoterapie popisuje erotické vztahy na pracovišti pouze z mužského pohledu a ženy buď ignoruje úplně, nebo jim přiznává jen pasivní rolí, že ho jednoduše nezajímají touhy mladých zdravotních sester a sekretářek, ale ani trápení podváděných manželek. Je však otázkou, kolik autonomie přiznává ženám sám Procházka …

Zkusme si vykreslit scénář, kdy žena spí s výše postaveným mužem dobrovolně: ne proto, že by se to od ní očekávalo, nebo proto, že by jí v případě odmítnutí hrozily profesní sankce, ani proto, že by si mladou zdravotní sestru k sobě přitáhl doktor svou mužnou rukou k sobě a ona by se omráčena touhou poddala jeho vůli. Zkusme si zkrátka představit, že je to žena, která muže svede.

Znám zdravotní sestry, sekretářky i studentky, kvůli nimž muži ve vyšších mocenských pozicích opustili své rodiny, a byli to tedy oni, kdo kvůli novému vztahu pravděpodobně přicházeli o víc. Jeden můj kamarád — počestný otec dvou dětí, který by nikdy svou ženu nepodvedl — jednou řekl poté, co ho vcelku rutinně sváděla dívka asi o pětadvacet let mladší než on, jak je nespravedlivé, že takové ženy mají jen své mládí, a jinak nic, a přesto jejich kouzlo „funguje“.

Ženu v klasickém schématu přitahuje úspěšný bohatý muž, který je (nebo zdá se být) vzdělanější než ona. Muž potom těžko odolává nezávazné erotické zábavě s mladší ženou. Nepochybuji o tom, že jde o projev schémat, která jsou nám odmala vtloukána do hlavy: žena má být krásná, muž inteligentní a bohatý.

Ženy nejsou vždy jen pasivní obětí mocnějších mužů. Můžeme si snadno představit situaci, kdy je to žena, kdo sexualizace pracovního vztahu mocensky využívá. Foto lexo.al

Protože tento „kapitál“ u ženy s časem obvykle klesá a u muže v ideálním případě stoupá, někdy mohou vznikat poměrně bizarní dvojice. Podobná situace je nespravedlivá, protože muž může alespoň pro svá povyražení neustále měnit svou partnerku za mladší, zatímco žena tuto možnost nemá. To je však jen jedna stránka věci.

Nechávám teď stranou hypotetickou figuru manažera, který má v průběhu let poměr se sekretářkami stále stejného věku, protože tak to většinou nevypadá. Zaměřím se na přirozenou každodenní blízkost dvou lidí, kteří jsou vůči sobě v hierarchickém postavení, dobře se jim spolupracuje a někdy se mezi nimi celkem nepřekvapivě vytvoří erotické, popřípadě romantické pouto.

V případě nějakých neshod má každý z nich své možnosti, jak vyvíjet na druhého nátlak: muž může využít svého institucionálně vyššího mocenského postavení a studentku/sekretářku/zdravotní sestru vyhodit nebo (třebaže náznakem) pohrozit, že ji vyhodí. Muž má stabilnější postavení, z hlediska konvenčního vidění světa je ve své profesi hůř nahraditelný a možná má rodinu. V tom případě má však víc co ztratit a žena může vyvíjet nátlak sice neformální, ale podobně intenzivní — je vždy implicitní hrozbou jako faktor, který může zdiskreditovat mocného muže na profesní úrovni, může mu rozbít rodinu, nepočítajíc v to poněkud fantaskní scénáře obvinění ze sexuálního zneužití.

Existuje teorie, že oficiální mechanismy moci, které utlačují jednu skupinu obyvatel, jsou tu od toho, aby potlačily nebo vyrovnaly mnohem větší neformální moc, kterou ona utlačovaná skupina disponuje. To je podle mě obecně neudržitelné, ale teorie nabízí interpretační rámec pro pozici žen, jež toto své „společenské přítmí“ využívají ve svůj prospěch. Tím, že na ženách je vnímán především krásný povrch, dochází k tomu, že muži občas zapomínají, že pod povrchem se skrývá subjekt — jsou de facto hůře vidět a mohou zejména v soukromé sféře nepozorovaněji rozvíjet mocenské hry.

Problém je v disproporčním společenském uznání. Onen „lov“ úspěšného muže — ať už jde o takzvané „zlatokopky“, z nichž možná některé skutečně usilují především o peníze, nebo o neuvědomělé a domněle přirozené tíhnutí k výše postaveným mužům — je často jediným způsobem, jak se na společenském žebříčku dostat výš. Ženám společnost dává na srozuměnou, že na vysoké pozice se samy dostat nemohou a že jejich úkolem je dělat pro muže svět krásnějším. Skrze své přednosti, o nichž se nám říká, že jsou přirozené, se ženy snaží dosáhnout prestiže, majetku nebo pracovního místa.

Ale protože jsou tyto způsoby ostatními vnímány jako nebezpečné, ženy bývají dehonestovány. A to mnohem ostřeji než muži, kteří přitom jen těžko budou ve vztazích se svými podřízenými bezmocnými obětmi — v nejlepším případě jsou spolupachateli nebo dokonce iniciátory. Vlna kritiky se však snese spíš na „zlatokopky“ nebo „mladice, které „odloudily tátu od rodiny“.

Pokud jde tedy o „normální“ způsob namlouvání, aktivita se připisuje muži. Jakmile je však vznikající vztah považován za morálně problematický, bývá jako ta aktivní vnímána žena.

Na článku pana Procházky je přínosné, že tuto oblíbenou morální implikaci otáčí — vztahy na pracovištích mezi mladou ženou a jejím mužským nadřízeným jsou podle něj problematické právě proto, že v něm má žena omezené mocenské působení.

Je však důležité zároveň ukázat, že ženy nejsou ve svém jednání pouhými pasivními oběťmi mocnějších mužů. Leckdy to jsou právě ony, kdo podobné vztahy vyhledává.

Problém vidím především v tom, jak je společnost nazírá: morálně je odsuzuje navzdory tomu, že je to jediná cesta k úspěchu, kterou jim ponechala.

    Diskuse
    VK
    June 20, 2016 v 0.23
    V pozadí jak tohoto článku, tak předešlého od Jiřího Procházky, zaznívá ovšem konvenčně prudérní pojetí sexu jakožto morálně přípustného výhradně v rámci stálého monogamního vztahu
    June 22, 2016 v 11.45
    to Vojtěch Klusáček
    Myslím, že ani jeden z těch článků takové pozadí nemá. Tematizují moc v sexuálních vztazích. Pokud jde o můj článek, pak je nemožné, aby takové pozadí měl, vzhledem k mým postojům, hodnotám, vědomostem a zkušenostem. Vlastně mě ten komentář pobavil, protože tohle je to poslední, jak bych sex pojímal :D A jsem velmi aktivní např. v detabuizaci polyamory vztahů.
    June 22, 2016 v 11.55
    Sekretářka
    Skvělý romantikcý BDSM film. The original Mr. Grey... Jeden z mých nejoblíbenějších a přitom naprosto nekonvenční.
    http://www.csfd.cz/film/21368-sekretarka/komentare/
    MJ
    June 22, 2016 v 12.30
    Jak jste na to prosím pěkně přišel? Když píšu v poslední větě, že hlavní problém spočívá v tom, že společnost tento typ vztahů morálně odsuzuje. Třeba neodsuzuje - tím lépe, ale není v té větě obsaženo to, že já je neodsuzuju? (Respektive snažím se neodsuzovat - předsudků jsme plné a plní všichni.)
    JN
    June 22, 2016 v 18.48
    Není pan Procházka ve zřetelném konfliktu zájmů?
    Jako manželský a rodinný poradce, vztahový poradenský psycholog a zároveň člen Genderové expertní komory ČR, aktivně propagující polyamorické vzahy je v situaci firemního právníka podléhajícího komunistické ideologii a aktivně lobbujícího za znárodňování firem.
    June 22, 2016 v 19.40
    Jiří Nushart
    Detabuizace polyamory vztahů a aktivní propagace polyamory vztahů jsou rozdílné formulace. Ta vaše je zavádějící.
    JS
    June 22, 2016 v 20.19
    článek založený na chybné premise
    "Ženu v klasickém schématu přitahuje úspěšný bohatý muž ... jde o projev schémat, která jsou nám odmala vtloukána do hlavy"

    Ne, o nic takového zde nejde. Je to prostě lidský sexuální výběr, a s tím spojené preference obou pohlaví. To "schéma" má dobré biologické důvody (které jsou všeobecně známé a nemá smysl je rozepisovat).

    Asi nejzajímavějším tvrzením článku (které by si zasloužilo rozvést) je to poslední:

    "navzdory tomu, že je to jediná cesta k úspěchu, kterou jim ponechala"

    To tvrzení je naprostý omyl (a je až úsměvné, jak vysvětlím), ale rozumím, jak k němu autorka dospěla, protože vychází právě ze zmíněné chybné premisy.

    Za tou chybnou premisou se skrývá představa jakési "kulturní války" mezi mužským a ženským elementem. Ale tak to reálně není; ve skutečnosti ty role a strategie mužů a žen připravuje příroda, a obě pohlaví těm rolím podléhají.

    A podobně jako ženskou rolí je najít si úspěšného partnera (s využitím krásy a mladosti), a pak mu porodit děti a starat se o ně, je mužskou rolí právě budování a vzestup v sociálních hierarchiích, za účelem získání přízně žen.

    Samozřejmě, neměli bychom podléhat naturalistickému omylu a bez ptaní dělat to, co po nás příroda chce. Já myslím, že je záslužné, že se některé ženy (i muži) snaží takto překročit svůj biologický původ.

    A tím se konečně dostávám k tomu, proč je to poslední tvrzení tak úsměvné. Vy vlastně říkáte, že pokud žena chce odmítnout onu roli, kterou pro ni připravila příroda, pak jediný způsob, jak to může udělat, je naopak přijmout roli, kterou příroda připravila pro muže! Tedy usilovat o vzestup v sociální hierarchii, která slouží v podstatě k tomu, aby si muži mohli najít dobré partnerky!

    Je to absurdní. Kde je zásadní chyba? Celé to tvrzení stojí na slovu "úspěch", za které bezmyšlenkovitě přijímáte právě kritérium, které je biologicky dané mužům (tedy to, co si představujete, že je úspěchem pro muže).

    Jenže to ignoruje dvě podstatné věci:

    1. Máte vlastní rozum a můžete si stanovit vlastní kritéria úspěchu. Třeba já o postavení v sociální hierarchii velmi neusiluji, zajímá mě třeba jestli dělám relativně zajímavou práci, jestli se něco naučím, a tak. (Což bylo v podstatě to, co mě na tom tvrzení hned trklo do očí.)

    2. Muži jsou také lidmi a také nemusí být spokojeni se svou biologickou podstatou, tedy tím, že po nich příroda chce, aby byli ambiciózní a snažili se navzájem po svých zádech vyšplhat co nejvýš. Tráva opravdu není na druhé straně zelenější, a stoupání v hierarchii není žádná extra zábava, není to o nic honosnější cíl než se snažit přímo ulovit úspěšného muže.

    Takže, vykašlat se na nějakou sociální hierarchii! Naštěstí už nežijeme v komunismu, kde existovala jen jedna podstatná (stranická), a můžeme být úspěšní i podle vlastních kritérií.

    P.S. Něco v tomto duchu, ovšem z trochu jiného pohledu, jsem zde už nedávno psal Ivaně Recmanové.
    JN
    June 22, 2016 v 20.27
    Panu Procházkovi
    Dobře, tak tedy...
    v situaci firemního právníka "velmi aktivního v detabuizaci znárodňování firem".
    June 22, 2016 v 20.35
    to Jiří Nushart
    „Manželský a rodinný poradce“ je oficiální kvalifikační stupeň udělená Asociací manželských a rodinných poradců ČR reflektující i názvosloví v legislativě. Pochopitelně nejsem jen manželský poradce, ale ve skutečnosti obecně vztahový poradce. Ani název oné asociace mi nevyhovuje, protože jde obecně o vztahové poradenství a také generickým maskulinem zneviditelňuje poradkyně. Takže něco jako Asociace vztahového poradenství ČR (nebo Asociace rodinného, manželského, partnerského a vztahového poradenství ČR) by bylo příhodnější. Musíme si uvědomit, že Asociace a její název pochází z 90. let.
    June 22, 2016 v 20.43
    S erotickými vztahy problémy byly, jsou a budou
    Zneužívání mocenského postavení k sexuální exploataci je velmi vážný problém. Viděli jsme to na příkladu ministra Mládka. Erotické vztahy na pracovišti se můžou stát vážným problémem pro pracoviště i pro rodiny zúčastněných. To jsme viděli na příkladu premiéra Nečase. Ten se svou podřízenou vytvořil nejen erotické ale i mocenské společenství To není úplně ojedinělé.

    Co s tím? "Co je v domě, není pro mě" je dobrá zásada, ale je reálné očekávat, že bude vždy dodržována? Lidi jsou lidi a tam, kde se muži a ženy potkávají, tam také sexuální vztahy vznikají Někdy jde o zneužívání mocenského postavení, jindy ne . Vztahy mezi sestrami lékaři také někdy vedou k manželství.Vznikají i vztahy mezi lidmi na stejné hierarchické pozici (včetně vztahů homoerotických). Lékařky si velmi často berou lékaře, ale ošetřovatele zřídka.

    Ale ta potřeba chránit ženy před sexuální exploatací mi připadá velmi důležitá.
    + Další komentáře