Myšlenka, že násilné hry dělají z mladých krvežíznivé vrahy a zločince, tedy skončila na smetišti dějin, a tak herní průmysl dál poměrně svobodně produkuje jeden krvavý titul za druhým. - Z kontextu není zcela jasné, zda touto větou autor článku pouze konstatuje holou - právně-společenskou - skutečnost, anebo tak vyjadřuje i svůj vlastní názor.

V každém případě mi není nic známo o tom, že by byl definitivně vyřešen spor psychologů o tom, do jaké míry počítačové hry (tj. ty cíleně brutálně koncipované) dělají či nedělají z mladých "krvežíznivé vrahy a zločince".

Jistě, asi nikdo netvrdí, že tím že si nějaký nedospělec zahraje pár hodin nějaké krvavé střílečky, se z něj stane latentní amokový střelec.

Na straně druhé ale v žádném případě nebyla vyvrácena téze o snižování hranice vnímání násilí; to znamená, že onen mladistvý nedospělec excesivní konzumací takovéhoto druhu počítačových her přece jenom do určité míry může ztratit smysl pro realitu, respektive pro rozdíl mezi realitou a fikcí.

Stal se například před lety onen drastický případ v Anglii, kde několik - ne snad nezletilců, nýbrž doslova a do písmene dětí - zavraždilo jednu dívenku, přesně tím způsobem jak to odkoukaly u jedné takové počítačové hry...

předpokládám, že se jedná o nadsázku a ironii, když autor tvrdí, že obvinění násilných her z rostoucí ochoty násilí páchat se octlo na smetišti dějin. A to ještě k tomu díky rozhodnutí ultrakonzervativního soudce, kterému nesmrděl žádný byznys a který podporoval snad každé vojenské nasazení USA.

Hry působí ve společnosti krátce, abychom mohli určit jasnou korelaci. Nicméně, když jako jeden indikátor vezmeme počty vojáků neochotných střílet do nepřítele (monitorovaný US Army od bitvy u Gettysburgu) a druhý bude zobrazování přímého násilí v televizi a ve filmu, pak vidíme jasnou souvislost s tím, jak zavedení zobrazování přímého násilí v televizi vedlo k vyšší ochotě vojáků mířit na nepřítele. Tato rostoucí ochota zabíjet je alarmující.

Není důvod se domnívat, že hry zobrazující přímé násilí fungují pozitivněji. Spíše naopak. Hry jako America’s Army slouží otevřeně k náboru vojáků a z adolescentůl s mozkem vypáleným násilnými hrami se stávají piloti dronů vraždící teroristy i civilisty tisíce kilometrů vzdálené, což je jistě větší vzůšo, než si jen tak hrát Battlefield. Je dobré připomenout, že jedinou kvalifikací jednoho z prvních cvičitelů pilotů dronů (19 let), byly jeho herní zkušenosti...

Jsem proti zákazům, ale veřejnost by měla k násilí ve filmu a v hrách přistupovat s tím, že je to ještě zvrácenější, než v kavárně Imperial sledovat porno a masturbovat při tom.

To se samozřejmě týká hlavně násilných a válečných her. Ale problémem je i to, že narůstá závislost na virtuálním světě a hrách především. A podle mého jsou proti tomu marihuana, nebo i alkohol jen málo škodlivé látky...

Jednou jsem se k hráčské akci přimotal a bylo to teda dost psycho.
Přijeli jsme do podhorského městečka, bylo jaro.......... a oni si v garáži rozložili "nádobíčko", v pátek se tam zavřeli a vylezli až v neděli.
Nemělo smysl o něco se pokoušet, oči upřené na monitor a na uších sluchátka - v té garáži neplatily roční období, ani den a noc.
Docela se to podobalo scéně lidských chovných stanic z filmu Matrix -- k reálnému světu netečná lidská těla vědomím napojená na virtuální realitu. Živí mrtví...

Souhlasím, že otázka vlivu násilí ve hrách nebo filmech na společenskou realitu není uzavřená.
Dokonce se dá uvažovat i šířeji - o vlivu přechodu od textů (knih), k (pohyblivým) obrázkům. V USA teď dorůstá generace, které sociologové neoficiálně přezdívají "generace debilů" - neumí moc číst, psát ani počítat, zato jsou zvyklí na brutální konzum a sami sebe považují za výjimečné a mimořádné. Jejich virtuální identity takové možná jsou, ale v reálu se uplatní maximálně jako hlídači parkovišť nebo při rozvážení pizzy.
Vzniká pnutí.

((( Pro tuto generaci se mimochodem točí filmy o mutantech a podobné - filmy o jedincích s výjimečnými, i když často nepraktickými schopnostmi, které svět obyčejných lidí nechápe, nedoceňuje a dokonce nenávidí.... )))
*************************

Ale proč to píšu - myslím, že pro dívky je v klíčovém věku virtuální svět mnohem mnohem méně přitažlivý než pro chlapce. Dávají přednost fyzičnu a reálnu.
Tolik k nadějím v článku.

((( a mimochodem, zmiňovaný hráčský šovinismus a sprostota, je velmi typická i pro diskuse sázkařů )))

Pokud se "obvinění násilných her z rostoucí ochoty násilí páchat se" neoctlo "na smetišti dějin", pak by se tam ocitnout mělo.
Vedle ochoty podněcovat násilí běháním se šibenicemi, požadavkem důsledné ochrany řeckých hranic před imigrantskými čluny, bagatelizací útoku s pomocí zápalných láhví z úst poslankyně parlamentu, zakládání paramilitantních organizací s posvěcením ministerstva vnitra -- opravdu si myslím, že vedle toho patří případné podněcování násilí prostřednictvím GTA na smetiště dějin podobně jako tam patří hlavice šípu se zpětnými háčky proti vytažení z rány ve srovnání s kazetovými bombami.

Taky si myslím, že představa, že videohry obecně způsobují násilí, je nesmysl.

Anita Sarkeesian je podle mě trochu cvok, i když si ty urážky nezasloužila. Byl jsem zprvu sympatický a koukal na nějaká její videa, a říkal jsem si, kam na ty věci chodí? Viděl jsem na počítači leccos, ale tohle je jako vybrat to nejhorší porno v sexshopu a pak se nad tím pohoršovat, jak jsou lidé zvrhlí. Spíš než o společnosti to vypovídá o člověku, který se do takového počinu pustí.

"Nicméně, když jako jeden indikátor vezmeme počty vojáků neochotných střílet do nepřítele (monitorovaný US Army od bitvy u Gettysburgu) a druhý bude zobrazování přímého násilí v televizi a ve filmu, pak vidíme jasnou souvislost s tím, jak zavedení zobrazování přímého násilí v televizi vedlo k vyšší ochotě vojáků mířit na nepřítele."

Existuje celá řada jiných důvodů, proč k takové změně mohlo dojít.

Já se spíš přikláním k tomu, že sklon k násilí mladých mužů je v jejich povaze, a hry jsou jen průvodní jev.

Když se podíváme na žebříčky třeba nejprodávanějších her, násilí v nich hraje jen druhotnou roli, pokud vůbec. Minecraft je třeba prodávanější než GTA, a to je jedna z nejrozumnějších her, co existují.

"Ale problémem je i to, že narůstá závislost na virtuálním světě a hrách především. A podle mého jsou proti tomu marihuana, nebo i alkohol jen málo škodlivé látky..."

To je naprosto absurdní názor. Myslíte si totéž i o knihách nebo deskových hrách? Pokud třeba někdo tráví čas čtením válečné literatury, nebo hraním šachu, máte pocit, že mu to škodí?

Skutečnost je, že virtuální světy vytváříme od nepaměti. Videohry jsou jen technickou evolucí toho konceptu, a morální panika není na místě. Myslím, že dost (starších) lidí zatím nedocenilo možnosti toho média (které ukazují hry jako třeba "Papers, Please" nebo "That Dragon, Cancer").

Na druhou stranu, existují asi škodlivé hry, různá taková ta mobilní klikátka. Ale pokud za to lidé neutrácí peníze, je to celkem neškodné. To by se asi spíš mělo regulovat, tendence k násilí se celkem regulují samy.

S posledním tvrzením si dovolím nesouhlasit pane Samohýle.
Knihy nikdy nebyly pro každého a žádná PC hra či film se s knihou nemůže měřit pokud jde o košatost vnitřního světa nebo celkový dojem.
Na hry příliš chytrosti člověk nepotřebuje, nicméně je to mnohem akčnější a pro některé přitažlivější.
A závislost je docela tvrdá, pokud vím.

"S posledním tvrzením si dovolím nesouhlasit pane Samohýle."

Tak to se asi shodneme, že se neshodneme. :-)

"Knihy nikdy nebyly pro každého"

To si nemyslím. Hodně lidí četlo různý brak. Možná myslíte nějakou vysokou literaturu, ale podobné to je i u her.

"žádná PC hra či film se s knihou nemůže měřit pokud jde o košatost vnitřního světa nebo celkový dojem"

Film možná, tam je to omezené časem. Co se "košatosti vnitřního světa" týká, nedokážu si představit knižní ekvivalent Minecraftu. Co se "celkového dojmu" týká, je to věc spíš vkusu, ale je potřeba dávat pozor, že některá kritéria nefungují u her. V knize postavy nějak jednají, a tak, aby se příběh posouval kupředu způsobem, který autor chce. Ve hrách tvoří příběh hráč, který není postavou, takže samozřejmě jedná jinak, dělá chyby, atd.

Hry tvoří spektrum, od interaktivní fikce, která je hodně vedená příběhem, až po otevřené světy, kde si hráč může vlastní příběh vystavět. Já jsem spíš fanoušek té druhé možnosti, a upřímně řečeno, u knížek jsem vždy cítil omezení tím, jak postavy jednají.

Uvádím jen příklady her, které důvěrněji znám. Je mnoho kvalitních her, které víc sedí čtenářům knih.

"Na hry příliš chytrosti člověk nepotřebuje, nicméně je to mnohem akčnější a pro některé přitažlivější."

Jedna z mých nejoblíbenějších her je Spacechem, můžete si zkusit demo, třeba změníte názor. :-) Taky dobrá je Enigma. Některé kompetitivní hry (třeba Starcraft) jsou taky dost složité, i když pravda, je to trochu jiný druh inteligence.

"A závislost je docela tvrdá, pokud vím."

Mezi závislostí a vášní vede tenká linie, která může zvenčí vypadat jinak. :-)