Minulý čtvrtek jednadvacetiletý Anton Lundin Pettersson zabil asistenta učitele a somálského studenta ve švédském Trollhättanu. Další dva lidé byli vážně poraněni. Jeden z nich byl nově příchozí syrský imigrant, patnáctiletý chlapec. Útočníka zastřelila policie.

Trollhättan je jedno z nejsegregovanějších měst ve Švédsku. Dotyčná škola má největší podíl dětí přistěhovalců. Podle policie Anton spáchal trestný čin z nenávisti. Tomu odpovídá výběr obětí podle etnického původu a jeho dopis na rozloučenou, který nechal doma před útokem.

Prolomení hranic internetu

Povrchní analýza jeho aktivit na facebooku, youtube a 4chan vykresluje zneklidňující a zároveň surrealistickou skicu pachatele. Sympatizoval s krajně pravicovou stranou kritizující islám a příchod imigrantů do Švédska, hrál videohry, v nichž figurují nacisté jako hlavní postavy, sledoval blogy neonacistických youtuberů, podporoval anti-imigrantské referendum, nesnášel feminismus, Anitu Sarkeesian, náboženství a obezitu.

Spolužáci z univerzity ho označili za podivína, který žil ve vlastním světě (nesocializoval se ani na Facebooku, kde měl jedenáct kamarádů), chodil oblečený v černém a byl blázen do počítačových her.

Na druhou stranu si ale stačí vyjít do okolí a narazíte na spousty studentů, kteří sdílí stejné charakteristiky s Antonem. Navzdory svému výstřednímu profilu nebyl vlastně nijak výjimečný. Byl to „normální kluk“, který si na youtube pouštěl videa typu „Jak sbalit buchtu“ a poslouchal System of a Down (asi nevěděl, že jsou to sice Američani, ale původem z Arménie).

Kolik z lidí podporujících Islám v ČR nechceme jsou studenti, kteří na ostatní působí jako sociálně odtažití autisté? A kolik z našich spolužáků a kolegů hraje počítačové hry a „trollí"na netu (tedy provokuje a uráží v internetových diskusích o vážných tématech)?

A kolik z nich používá nacistické symboly, aniž by se dopustili trestného činu anebo aby byli doslova neonacisté? Kolik z nás blbneme denně na internetu a přejeme smrt uprchlíkům nebo bezdomovcům (všechno ze srandy samozřejmě)?

Nikdo z nás ale neví, jestli někteří trollové jsou prodchnuti verbální agresí do takové míry, aby svoje nenávistné chování považovali za přirozené pokračování svých nenávistných projevů. Jak dlouho se musí někdo marinovat v nenávistné omáčce, aby se z něj stal „psychopat", aniž by skutečně trpěl touto diagnózou?

Zločin mladého Antona je o to absurdnější, že přišel do školy s tváří zakrytou maskou Dartha Vadera ze Star Wars a s mečem v ruce. Děti se s ním dokonce fotily, jelikož se domnívali, že je to halloweenský vtip.

Co se asi muselo stát takovému mladému klukovi, že potřeboval zavraždit imigrantské děti, aby mohl předvést svou oblíbenou scénku ze Star Wars? Anebo co zásadního se mu naopak nikdy nestalo? To se už nikdy nedozvíme.

Kdo je podivín?

Minulý týden jsem vyučovala na několika školních workshopech a v každé třídě mi učitelky ukazovaly nějakého „nepřizpůsobivého“ žáka. „On je takovej divnej, nic se s ním nedá dělat.“ Jeden takový divný kluk byl jediný ve třídě, který věděl, co je trollení, projevy nenávisti a měl s nimi i osobní zkušenost. Měl na sobě černé oblečení, poslouchal rap, věděl, jak je online svět drsný a jeho znalosti zahrnovali i povědomí o koránu a o islamizaci Evropy.

Nikdo ho prý nebral moc vážně. Ale byl možná jediný, kdo bral vážně celý workshop. Jiná třída zase kritizovala náš kvíz za příliš neslušný, i když učitelka tvrdila, že je to podle ní nejvíc rasistická třída ve škole. Tím vším chci říct, že je velmi obtížné rozpoznat, zejména pro učitele, kdo a kdy potřebuje pomocnou ruku.

Potřebuje ji podivín, který se moc nebaví a žije ve svém světě? Je to ten klaun, který si dělá srandu ze všeho, i z vážných věcí? Anebo ten slušný chlapec, který by spálil bezdomovce na nádraží s vědomím, že spasí společnost od parazitů? Kdo z nich trolluje nejvíc na internetu a proč? Kdo skrývá nejvíc vzteku a nesnášenlivosti? A do jaké míry můžou být tyto emoce nebezpečné?  

Vražda v Trollhättanu problematizuje otázku „normálnosti“ pachatelů, kterými jsme obklopeni každodenně. A poukazuje na to, že trollení není pouhé trolení. Bjørn Ihler - aktivista, spisovatel a filmař, který přežil útok Andersa Breivika na ostrově Utoya v roku 2011 - se domnívá, že máme tendenci patologizovat pachatele a pátrat po skrytých důvodech místo toho, abychom hledali příležitosti k prevenci násilí mezi mládeží.

Podle něj bychom se měli spíše zaměřit na vytváření takových podmínek a možností, které by omezily potřebu agrese a otevřely by cestu ke změně. Ať je to tahání dětí do přírody, hraní v divadle anebo rapování.

Přemýšlím o syrském chlapci, který utržil vážná poranění - bude se mu někdy chtít mstít Švédům za takové uvítání? Bude se mu někdo věnovat po hospitalizaci? A co ostatní trollové, kteří rajtují na youtube účtu mrtvého Antona? A co čeští trollové, kteří spamují diskusi na iDnesu pod touto zprávou? Pořád si neuvědomují následky tohoto drsného cirkusu?