Migrační krize. Záplava uprchlíků. Invaze Evropy. V českém i evropském mediálním prostoru jsme denně doslova syceni zprávami o lidech, kteří míří do Evropy s vidinou lepšího života pro sebe a pro své děti. Představuje jejich příchod skutečně reálnou hrozbu ve smyslu ohrožení našeho socio-kulturního prostoru či dokonce našich životů?

Uprchlická vlna znamená výzvu pro Evropu a její státy, jaké nemusela čelit od dob svého vzniku. Česká republika v rámci svého začlenění do evropských struktur nemůže dělat, že se jí toto volání netýká. Jsme ve svazku s Evropou v dobrém i ve zlém. Neseme svůj díl odpovědnosti nejen vůči migrantům, ale také vůči vlastnímu obyvatelstvu, které si zaslouží ujištění, že tuto výzvu naše země zvládá a zvládne ji.

Mediální masáže a často i političtí představitelé bohužel přispívají k šíření demagogických polopravd, mýtů a často i lží. Prostorem sociálních sítí se šíří „zaručeně pravá“ videa a nejrůznější statistiky, které mají dokladovat nebezpečí pocházející od migrantů v podobě údajného zavlečení chorob, nepokojů, trestných činů jako krádeže a znásilnění a v poslední vlně i radikální islamizace Evropy, popřípadě infiltrace terorismem.

Mladí sociální demokraté se již před prázdninami připojili k iniciativám, které protestovaly a protestují proti šíření xenofobie a nenávisti a které varovaly před doutnající fašizací české společnosti. Přes velmi pozitivní ohlasy na tuto akci se objevilo mnoho negativních až nenávistných včetně doporučení, ať raději zanecháme těchto aktivit nebo „si pro nás přijde Breivik“.

Je to jméno, které se černým uhlem zapsalo do historie terorismu, vrah, který v červnu 2011 spáchal dva teroristické činy. Poprvé udeřil v centrum norského hlavního města Oslo náloží v autě a podruhé, převlečen za strážce zákona, povraždil samopalem téměř sedmdesát mladých sociálních demokratů na ostrově Utøya.

Před týdnem jsem měla možnost osobně navštívit tento malý ostrůvek, který od padesátých let patří norské socialistické mládeži a který ještě před tím sloužil jako místo pro letní tábory chudých dětí. Oběti, z většiny ve věku patnáct až osmnáct let, nám budou navždy připomínat nenávist a fanatismus, který může vytrysknout i na místech, kde bychom to nejméně čekali: doma. Nikoliv od cizinců, ale od našinců. Nenávist a netolerance počínající nošením šibenic na demonstrace může kdykoliv vytrysknout v obdobný čin, jaký spáchal Breivik v Norsku.

Anders Breivik není Muslim. Není to vyznavač radikálního islamismu. Narodil se a vyrostl v našem kulturně-civilizačním okruhu. Breivik je neo-fašista, ultrapravicový terorista, vrah několika desítek lidí, kteří věřili a bojovali za lidská práva, společnost bez násilí, xenofobie a rasismu.

Realita současného světa začíná na některých místech připomínat soumrak nad idejemi lidskosti, humanity a solidarity. Tyto ideje byly vždy sociálně demokratickému hnutí blízké, tvořili jeho tmel a posilovaly jeho život. Společně s účinnou a promyšlenou integrační politikou může být ta skutečná sociálně demokratická perspektiva nadějí, že Česká republika tuto výzvu zvládne. Abychom to opravdu dokázali, musíme mít odvahu být těmito sociálními demokraty a demokratkami.

Po čtyřech letech se na Utoyu vrátil život. Kolegové z norských sociálních demokratů obnovili v červnu tohoto roku tradici letních setkání a byl to nejpočetnější kemp za celou svoji existenci. Návrat života na ostrov je vítězstvím lásky nad nenávistí. Vítězstvím nad démony a nad strachem.