Svoboda slova. Pod tím souslovím si lze představit ledasco. A to proto, že svoboda je často chápána bezbřeze, jako by byla jedinou demokratickou hodnotou, kterou stojí za to hájit a která má vždy a za každých okolností přednost před hodnotami ostatními. Tato představa o svobodě vede ve svých důsledcích k rozpadu společenské soudržnosti, tedy i k rozkladu hodnot, které vyznává, včetně svobody samé.

Svoboda jednoho…

Myšlenku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, zastávalo více filozofů, včetně Immanuela Kanta: „Jednej navenek tak, aby svobodné uplatňování tvé libovůle mohlo existovat zároveň se svobodou každého, podle všeobecného zákona.“

Pokud překračování hranic do „svobody druhých“ přesáhne únosnou mez (která je pohyblivá, dle místa a doby), je ohrožena svoboda těch druhých, což demokracii nutně vždy pochroumá.

Nejvyšší hodnotou tedy není jen svoboda sama o sobě, ale zároveň i vymezení odpovědnosti v jejím rámci. Odpovědnosti za své chování ve vztahu k druhým, i odpovědnosti za demokracii jako takovou, jelikož ta svobodu umožňuje. Tato odpovědnost je ostatně i jedním z důležitých aspektů lidských práv, jak je dnes chápeme.

Čím více svoboda překračuje zmíněné hranice (vymezení odpovědnosti), tím více se blíží vlastní absolutnosti - a tím méně je svobodou, protože jedni jsou svobodní na úkor druhých. Extrémní příklad skýtají totalitní a autoritářské režimy, které umožňují svobodné (beztrestné či dokonce nařizované) vraždění druhých.

Překračování hranic

Ale i naše dnešní chápání svobody překračuje leckdy hranice svobody-odpovědnosti, většinou verbálně, ale nejen to. Rozkrádání a tunelování v 90. letech byl pro aktéry tohoto dění navýsost svobodné, protože měli předem zaručenu beztrestnost. Bylo to na úkor ostatních (nás, občanů), kteří chybějící prostředky a dluhy musejí nyní splácet ze svého.

Co ještě před deseti lety bylo nemožné ve slušné společnosti vyslovit, je nyní bráno jako běžná norma.

Senátoři se při projednávání návrhů Rady EU předhánějí, kdo řekne o Romech to nejhorší a nikoho to nezajímá - kromě některých lidí z občanské společnosti a několika politiků. Včetně většiny médií, která o zmíněné odpovědnosti k demokracii zřejmě nemají ani ponětí.

Sdělovací prostředky se o tomto náletu stupidity, neznalosti a rasismu některých zákonodárců neobtěžovaly informovat uceleně, daly jen příklad a hned se od toho odtáhly, jakoby se nic závažnějšího nepřihodilo. Z mainstreamových médií se na názor nepolitiků optala pouze Česká televize. A portál Aktuálně.cz zmínil, že server Romea.cz považuje výroky, jež padaly na projednávání, za hloupé a pramenící z neznalosti problematiky.