Byla jsem v Referendu požádána, abych napsala článek o lidských právech. Po Anně Šabatové jsem se stala předsedkyní Českého helsinského výboru a stavem lidských práv se zabývám i z tohoto titulu. Každý z nás se s otázkou lidských práv setkává každý den, protože se nás dotýká osobně.

Nejen tehdy, kdy vidíme žít a umrzat lidské bytosti na ulici, kdy jsme diskriminováni kvůli věku, rase, zdraví, pohlaví nebo nedostatku peněz, ale i proto, že žijeme ve světě přetvářky, kde se o základních právech pouze mluví, ale ve skutečnosti probíhá ta nejhorší likvidace důstojnosti člověka.

Socha svobody v USA, jež bývala symbolem naděje je dnes pouhým šklebem a karikaturou. Lidská práva jsou právem člověka, aby se s ním zacházelo jako s lidskou bytostí a aby byla uznávána a chráněna jeho lidská důstojnost, která dělá člověka člověkem. Proto vzniklo už tolik deklarací, proto je Listina základních práv a svobod součástí naší Ústavy, proto neustále probíhá zápas o jejich ochranu.

Jenže, už když se podíváme na Všeobecnou deklaraci lidských práv, přijatou 10. 12. 1948 Valným shromážděním OSN a její preambuli — „Všechny lidské bytosti se rodí se stejnými a nezcizitelnými právy a základními svobodami" — zůstávají tato vznešená slova dodnes pouze na papíře a jejich naplnění je v současném světě nemožné.

Po komunismu, kdy vládla jedna strana a rozhodovala o všech sférách lidské činnosti, vládne dnes ekonomika zisku, peněz a mocných skupin, které lidskou důstojnost nejen nectí, ale přímo popírají pod praporem darwinismu, který hlásá, že schopný přežívá a slabý právem odpadá v nekončícím „závodě ke dnu“.

Tento princip se dostává do zákonů, aplikují jej pod vlivem politiků úředníci a vzrůstá záměrně provokovaná nenávist vůči sociálně slabým, která odvádí pozornost od skutečných problémů a vin, k oněm zástupným. Vždy, když se sociální situace ve společnosti zhoršovala, byla tu vybraná skupina, na které se frustrace ovládaných vybila. Pogromy na Židy byly součástí lidské historie. Dnes jsou vybranou ohroženou skupinou Romové.

V každé zemi má tento proces jinou podobu, záleží na její historii a vydobytých právech. Západní země vesměs zbohatly na kolonialismu, nic však ovládaným zemím nevrátily a dnes jsou bývalé kolonie ničeny diktátorskými režimy, které demokratické vlády skrytě podporovaly a podporují, a dluhy, které tyto „ochranářské“ státy svými ekonomickými zájmy těmto zemím způsobily.

USA už nikdy nebudou vážně mluvit o porušování lidských práv v Číně, neboť jsou jejím největším dlužníkem. Svoboda lidské bytosti a její práva jsou nedělitelná a nelze na jedné straně uzavírat obchody, které slouží pouze vybraným jedincům a společnostem a na druhé straně mluvit a kázat o svobodě a přivírat oči před zásadním porušováním lidských práv v těchto zemích.

U nás byla v tyto dny odvolána vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Být zmocněncem pro lidská práva je věc nevděčná a každý ze zmocněnců by mohl vyprávět své, počínaje statečným Petrem Uhlem. Je to zase jen fangle na klobouku zdánlivé demokracie, která má zmocněnce jen proto, aby je nerespektovala, odvolávala a dehonestovala falešnými záminkami k odvolání.

Monika Šimůnková vládou ani Petrem Nečasem nebyla nikdy brána vážně a jak vyšlo najevo, nebyla ani přijata Petrem Nečasem. Nový aparát jen svým jednáním potvrzuje, že se nic nemění a lidská důstojnost nadále chráněna nebude.

Minulé pravicové vlády prohloubily zásadním způsobem nerovnost v naší zemi. Cynický ministr práce a sociálních Drábek, ministr Heger v oblasti zdravotnictví, ministr Kalousek, který chudým bral a bohatým a neslušným dával, a další nejmenovaní odpovědní námi volení politici se zasloužili o další pád lidských práv v naší zemi.

Jaká je budoucnost? Je třeba si uvědomit, že tento pád způsobuje systém, ve kterém je člověk redukován na otrockou pracovní sílu, peníze ze země mocnými odváděny na druhý konec světa a nejsou pak k dispozici ani na sociální věci, ani na kulturu či vzdělání.

Pokud nebudeme hledat a tvořit systém, ve kterém bude lidská bytost a její důstojnost uznávána a ctěna, pak si přiznejme, že lidstvo je někde u konce své existence. Náš svět jsme dostali proto, abychom v něm rozvíjeli lásku, sounáležitost, a úctu jednoho ke druhému, ke všem živým tvorům a Matce zemi.

Ve Všeobecné deklaraci lidských práv se říká: „Zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva a vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu…“

Tyto ideály a jejich plnění bohužel stále zůstávají jako vytoužená mety před námi. Je třeba se podívat pravdě do očí.