Soužití Čechů a Romů je stále zadrhnuté, mezi oběma etniky stojí něco jako pomyslná zeď nebo frontová linie. Obě strany fronty leží uhnízděné ve svém zákopu, kde se opevňují proti svému strachu z druhých. Upevňují si svoje pravdy o situaci a občas vyšlou signál straně druhé. Jak už to v zákopech chodí, může se jednat o pokus sebrat síly a zaútočit, nebo se vysílá propaganda.

Propaganda majority se stále opakuje - Romové nepracují, kradou, jsou násilní. Stát s tím nic nedělá, naopak je zvýhodňuje a v případě konfliktů měří dvojím metrem. Romové a jejich zastánci v odpověď na to spouští protipalbu, a sice:

- kradou i Češi a v objemu je to i víc peněz, protože kradou na vysokých postech; užívají se hesla typu „Romové tuto zemi nevytunelovali“ a podobně;

- rasistické zločiny jsou brutálnější než romská přepadení. Romové sice v Novém Boru útočili mačetami, ale neonacisti ve Vítkově málem upálili malé dítě.

A vedou se spory:

- jestli noviny vypichují etnicitu romských pachatelů kriminálních činů, nebo jestli naopak zamlčují zločiny, kde jsou podezřelými Romové;

- jestli soudy dávají Čechům a Romům stejné tresty ze stejné zločiny - vždy se jako na potvoru povede nalézt případ, kde druhá strana dostala trest nižší, tudíž důkaz, že soudy straní jedné straně. Nebere se v úvahu, že každý trestný čin se soudí vzhledem k okolnostem individuálně a že každý soudce rovněž soudí individuálně.

Na nehezké protiromské útoky přichází nehezké protiútoky. Novinami předloni proběhla tragická událost, že na Svitavsku zabila matka své malé děti - v „diskusi“ pod článkem se objevil příspěvek, že toho je schopná jedině Češka, Romka by toto neudělala….

Aktuálně nový stupeň kolem tohoto přetahování vyvinula v nadsázce skupina Čechy v Čechách nechceme, která upozorňuje opět na krajní případy asociálního chování části Čechů.

Mimo tento zásadní spor „kdo je horší“ běží neméně zásadní spor „kdo za to může“, respektive „kdo si začal“. V historii se hledá kriminální chování cikánských kočovníků nebo cikánské otroctví v Rumunsku zrušené až v 19. století nebo vyhlazování Romů za světové války.

Každý nynější větší konflikt pramení z nějakého menšího a ten zase z toho, že situace je napjatá řadu dnů, let nebo generací. Obě strany se snaží najít prvotní příčinu u strany druhé, ovšem začátku ani konce nelze dohlédnout; běží to na způsob koloběhu krevní msty.

Připomíná mi to celé scénu z amerického seriálu South Park v epizodě „Dva dny před pozítří“. Sousední město zaplaví voda z protržené přehrady a chlapec jménem Stan žádá rodiče, aby šli na pomoc lidem, protože: „Někdo těm lidem musí pomoct ze střech, ne?“ Otec ale Stana poopraví: „To teď není důležité synku, teď je důležité zjistit, čí to byla vlastně vina.“