Zdá se, že občanská společnost i politická operetní scéna opatrně a pozvolna, leč přeci, začíná reagovat na protiromské výpady všeho druhu. Konečně, dalo by se říci. Začal to nový ministr vnitra Martin Pecina. Ten sice sdělil novinářům, že si Romové mohou za problémy v poslední době sami, ale takováto populistická vyjádření v poslední době patří ke koloritu místní politické (ne)kultury. Pecina není prvním ani posledním politikem, který hovoří o věcech, o nichž nic neví a kterým nerozumí.

Lidská práva extremistů

Podstatné je, že Pecina chce pokračovat v tažení proti extremistům. Ve Fischerově úřednickém kabinetu se mu tato činnost dařila více než dobře, a to hlavně proto, že tím pověřil Jiřího Komorouse, který věděl, jak na to, a uměl dohlédnout na ministerské úředníky. Ledva byl Komorous odejit, tito úředníci se okamžitě vrátili k názoru, že lidská práva extremistů jsou mnohem důležitější než lidská práva normálních lidí. V praxi se to projevilo tak, že ministerstvo vnitra začalo metodicky směřovat policii k napomáhání extremistům, na úkor Romů a lidí z občanské společnosti.

Sokol Brno je proti rasismu

Včera se k protiromským útokům vyjádřil Sokol Brno I, jakožto největší jednota sdružená v České obci sokolské.

Sokol Brno I veřejně odmítl „jakékoliv projevy xenofobie, rasové, národností a náboženské nesnášenlivosti v naší zemi. Naše prohlášení vychází v souvislosti s protiromskými útoky, které již třetí týden doprovázejí demonstrace v Českých Budějovicích. Po historických zkušenostech nelze přehlížet či banalizovat projevy zla a nenávisti, zaměřené na minoritní skupinu obyvatel, kterým většinová společnost dává svojí pasivitou nebo dokonce přímou účastí volný průběh.“

V duchu sokolských ideálů bratrství a humanismu se Sokol Brno I jednoznačně vymezil vůči nacionalismu a šovinismu. A odmítl „bezpráví a diskreditaci páchané na určité skupině obyvatel. Plně se tak hlásíme k heslu Tomáše Garrigua Masaryka: ,Silný si vždy pomůže sám, ochrana slabého, toť úkol nové doby.‛ Vyzýváme tímto ostatní sokolské jednoty a Českou obec sokolskou, aby naše prohlášení podpořily a systematicky pracovaly na nápravě nastalé situace. Zároveň projevujeme solidaritu se všemi Romy, kteří se stali a stávají terčem rasově motivovaných útoků.“

Osobnosti proti násilí a rasismu

A před posledním tažením frustrátů (lidí frustrovaných ze zhoršující se sociální situace a ze zhoršení životní perspektivy) na Romy v Českých Budějovicích vydalo prohlášení několik osobností, které požívají ve společnosti respekt.

Ještě než se dostanu k ostatním osobnostem, chci zmínit Mikuláše Vymětala, evangelického faráře, který dlouhodobě pomáhá Romům nejen po duchovní stránce. Je to muž, který se společně s Mírou Brožem (sdružení Konexe) a romskou aktivistkou Ivankou Mariposou Čonkovou dlouhodobě pohybuje v první linii.

Vymětal se mimo jiné pravidelně účastní všech akcí pořádaných sdružením Konexe (nejen v Českých Budějovicích), které směřovaly ke zlepšení sousedských vztahů. Díky Konexi se uskutečnila i jedna z debat mezi romskými a neromskými sousedy, přímo na českobudějovickém sídlišti Máj, v ulici V. Volfa. „Shromáždění zahájíme společnou modlitbou za mír a usmíření. Naše shromáždění je určeno všem, kteří odmítají násilí a nenávist. Následovat bude diskuse o situaci ve městě,“ zahájil Mikuláš Vymětal jednu z těchto akcí.

Dalšími osobnostmi, kterým není jedno, co se děje, jsou Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví, profesor Martin C. Putna, vysokoškolský učitel Jiří Hoblík, Saša Uhlová, kterou netřeba na Deníku Referendum blíže představovat (jsem moc rád, že měla potřebu vyjádřit se vedle svých vynikajících článků i takto), a evangelický farář Ondřej Wolf (dnes již ve výslužbě).

Poděkování

Chci jak Sokolu Brno, tak Mikuláši Vymětalovi, Mírovi Brožovi, Ivance Maripose Čonkové a všem, kteří zas a znovu promlouvají k veřejnosti, poděkovat. Někdo ty protiromské výpady a lhostejné mlčení musí porážet, přestože za to od frustrátů a lidí, kteří mají místo mozku knedlík, nic dobrého čekat nemůže.

Přidávám prohlášení pěti osobností demokratům v Českých Budějovicích, většinou ve zkráceném znění:

Joel Ruml: Druzí k nám patří

Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví, na počátku svého pozdravu přiznal, že je mu z posledního dění v Českých Budějovicích smutno. Jednak proto, že se děje něco, co může přerůst v naprosto nekontrolovatelný a živelný proces, který nic dobrého nepřinese. A dále proto, že navzdory tomu, co je osvědčené řešení, se stále sází na prosazování své představy o tom, co je spravedlivé a žádoucí.

Joel Ruml dále cituje jednoho chorvatského teologa: „Chceme-li trvat na tom, že druzí k nám nepatří a my nepatříme k nim, že jejich pohled by se neměl s naším míchat, budeme mít svou spravedlnost a oni také svou. Obě spravedlnosti se budou spolu střetávat a k spravedlnosti mezi námi nedojde."

„Ty z vás, pro koho je představitelné jedině soužití v pokoji, prosím, abyste se nedali strhnout k laciným a líbivým heslům. Nastolit dobré soužití jedněch s druhými je dlouhý a náročný proces. Předpokladem dosažení žádoucího cíle je vědomí, čeho je třeba se zříci ze svých představ. Pokojné soužití vůbec nestojí na tom, co si kdo na úkor druhého vybojuje nebo k čemu jej pohrůžkami a násilím dotlačí.

Předpokladem mírového soužití je model, který uvedl do života světa Boží Syn, Ježíš Kristus, jde o model úcty a lásky k životu, jak jej Bůh vtělil do rozmanitých podob a tváří lidí kolem nás. Životnost takového modelu čas od času zdůraznily významné osobnosti, které si dodnes připomínáme, ať šlo o křesťany, jako byl Martin Luther King, nebo nekřesťany, mezi kterými vyniká Mahátma Gándhí," píše dále Ruml.

Martin C. Putna: Kdo je vlastenec?

Profesor Martin C. Putna na počátku zdraví všechny vlastence. „Kdo je vlastenec? Ne ten, kdo křičí ,vlast‛ a ,národ‛, ale ten, kdo chce v naší vlasti doopravdy pokoj a smíření. Z této vlasti byli už příliš častokrát vyháněni ,ti druzí‛: jednou katolíci, podruhé protestanti. Jednou Židé, podruhé Němci. A vždycky na to doplatili nejenom ti vyhnaní, ale celá vlast. Už dost! Kvůli vlasti, kde všichni žijeme, zdravím a prosím."

Jiří Hoblík, vysokoškolský učitel: Plno frustrací

Jiří Hoblík, vysokoškolský učitel z Ústí nad Labem, je přesvědčen, že dnešní Česká republika je zemí, která je plná frustrací, silně prožívaných pocitů neúspěchu, marnosti, vnímání samých špatných vlivů.

„Schopnost silně prožívat má snad každý člověk. A speciálně frustrace mohou doléhat na kohokoli. Je ovšem politováníhodné, že se Romové stali terčem projevů frustrovanosti. To tak je - a proto některým dělá dobře si nejen frustrace ventilovat, ale také je působit. Mám zato, že neonacistům dělá dobře frustrovat Romy. A proto má smysl ze všech stran, ze strany „bílé“ i ze strany romské, dělat cokoli, co bude od frustrovanosti odpomáhat," napsal Jiří Hoblík.

Saša Uhlová: Nenávist je jako droga

Sašu Uhlovou situace v Českých Budějovicích tíží. „A tíží mne i vzrůstající rasistické nálady v České Republice. Rasismus a xenofobie tu byly vždy, ale jsou-li posíleny nenávistí, nabývají skutečně nebezpečné podoby. Nenávist je jako droga. Na chvíli pomůže člověku zapomenout na všechno ostatní a přinese mu jistý druh uspokojení. Ale po čase přestává fungovat, i když člověk nenávidí víc a víc.

Neznám žádná zázračná řešení, nemám žádný zaručený recept, který by tyto společenské neduhy odstranil. Určitě ale může na místní úrovni pomoci, budou-li spolu lidé mluvit, budou-li se snažit společně nenávistné bujení zdolat. Všem obyvatelům sídliště Máj přeji, aby k tomu našli sílu," napsala Saša Uhlová.

Ondřej Wolf: Kde je opravdové zlo

Ondřej Wolf, farář Českobratrské církve evangelické ve výslužbě, si váží ochoty lidí z obou stran pokojně si vyříkat, co komu na kom vadí. "Vážím si vaší ochoty, ve které přes vše, co rozděluje, přes vše, co komu na kom vadí, jste se zastavili, řekli si:

,Spory a konflikty sice odtud, ale taky jen až potud, to opravdové zlo je přece tam, kde si člověk začne myslet, že je víc člověk než jiný člověk.‛ Tam, kde si kdokoliv ospravedlní své sobectví, chuť panovat, ovládat, pošlapávat. Tam, kde přestává vadit zvrácenost nacismu, který se chce stát falešnou náplastí na zahořklosti, bolesti a pocity marnosti člověku, který už ani neví, odkud se vzaly," napsal Ondřej Wolf.