V běhu dní poznamenaných novými protiromskými bouřemi má našinec tolik práce, že neví kam dříve skočit. Tak tomu bylo i v posledních týdnech. Tento problém se vrací jako pověstný bumerang, protože politika není schopna řešení problémů. To v plné dokonalosti předvedla vláda Petra Nečase.

Musím ovšem dodat, že zdaleka není první vládou, která vidí priority jinde než se nalézají. Vládnou nám ekonomové, kteří kladou přílišný důraz na vlastní odbornost či spíše „odbornost“, a nejsou schopni dohlédnout právních a mravních hodnot, které demokracii spoluutvářejí.

Lidé, nezvyklí demonstrovat proti vládě, protože nevěří, že by kterákoli česká vláda na nějaké protesty dala, demonstrují proti Romům. Jak oni, tak Romové jsou přitom frustrovaní z téhož důvodu, který bychom ve zkratce mohli označit souslovím „neschopnost politiků“, těch výkonných, ve vládě, parlamentu i v leckterých městech a obcích.

Zhoršující se společenská atmosféra, umocněná neprofesionální a neetickou prací médií a rasismem šířícím se prostřednictvím internetu, nahrává radikálním řešením. V této situaci všechny potíže, které sebou nese vzájemné soužití, vyplouvají na povrch coby problémy největšího kalibru, přestože tak tomu není. A všimněme si, prosím, kterak urputně ke stoupajícímu rasismu a nesnášenlivosti mlčí vrcholoví i komunální politici, aby obhajobou demokratických hodnot a lidských práv vůbec neztratili politické body.

Od populistů, xenofobů či rasistů mezi politiky to člověk očekává, mlčení lidí, kteří se ještě nedávno za lidská práva otevřeně stavěli, je však bolestivé. Například Karel Schwarzenberg si po svém příchodu do politiky navykl mlátit prázdnou slámu, ale o tomto tématu hovoří jen tehdy, když je osloven některým z novinářů, a našlapuje při tom sakra opatrně. A kam se poděli Jiří Dienstbier, Eliška Wagnerová a další politici, kterých je proč si vážit?

Když věci nepomáhají politici, co takhle lidé sami, mezi sebou, napadlo mě, nikoli poprvé. Poprvé jsem však měl intenzivní potřebu něco konkrétního pro to udělat. Sedl jsem tedy a napsal návrh otevřeného dopisu protiromským demonstrantům v ČR, kteří sami nejsou extremisté.

Jarmila Balážová (předsedkyně sdružení ROMEA) text doplnila o své postřehy. Poté jsme s ní a s dalšími kolegy ze sdružení ROMEA dopis dopilovali do konečné podoby. Doufáme při tom v dialog alespoň s některými z těchto demonstrantů, který by snad mohl vnést větší klid do vzájemného soužití. Dopis je k dispozici k diskusi na serveru Romea.cz. Zde ho předkládám k přečtení a uvážení:

Otevřený dopis neextremistickým protiromským demonstrantům v ČR

Vážení,

obracíme se na vás s otázkami, na které sami neznáme odpověď. A doufáme, že se nad nimi budeme schopni zamyslet společně, bez vzájemných výpadů, pokud možno konstruktivně, v zájmu pochopení a pomoci věci řešit, ne se jen vzájemně osočovat.

V diskusích pod některými články o protiromských demonstracích ve Varnsdorfu a Rumburku na podzim 2011 či letos v Duchově a Českých Budějovicích se objevuje názor, že server Romea.cz hází všechny protiromské demonstranty do jednoho pytle a všechny šmahem označuje za neonacisty či rasisty. To je ovšem dojem mylný.

Nic takového si nemyslíme, vždy jsme v tomto pečlivě rozlišovali. Odsuzujeme paušalizování, které směřuje ze všech koutů společnosti na Romy, i proto se sami snažíme jakémukoli generalizování vyhýbat. Nemusí se nám to vždy zdařit, minimálně z pohledu druhých, ale vedeme diskuse uvnitř sdružení ROMEA a opravdu se o to poctivě snažíme.

Hovořili jsme s mnohými z vás, kteří jste demonstrovali proti Romům na různých místech země, a dozvěděli se, že mezi vámi jsou i lidé, kteří s (některými) Romy v běžném životě kamarádí, nebo také lidé frustrovaní ze zhoršující se sociální situace, například z toho, že jsou delší dobu bez práce. Narazili jsme ovšem i na rasisty či xenofoby, které vedla k protestům nenávist k romskému etniku jako celku.

Něco jiného ovšem je, jaký je člověk sám o sobě a jak se chová v běžném životě, či jak se chová během takové demonstrace. Ve Varnsdorfu (minimálně při jedné z demonstrací), v Rumburku, Novém Bydžově, Krupce, Břeclavi, Duchcově i Českých Budějovicích někteří z vás pochodovali společně s extremisty - nacisty, nacionalistickými šovinisty, rasisty a xenofoby.

Ve Varnsdorfu jste došli až k ubytovně Sport, kde extremisté rozpoutali pouliční konflikt, potom se stáhli dozadu a policejní zásah jste odnesli vy. Možná i proto jste se poučili a propříště jste sami z pódií účast extremistů na vašich protestech odmítali.

Jinde to už ovšem bylo jinak, nejenže jste se nestyděli, že se účastníte akcí společně s extremisty, ale část z vás se jim dokonce přizpůsobila, ať už vědomě či nikoliv. Jde přitom o lidi, kteří jsou známi svým ideologicky motivovaným násilnictvím, svým primitivismem, mnozí z nich jsou (nejen v tomto ohledu) recidivisté.

Sami z velké části nepracují, jsou často méně vzdělaní, vykazují známky agresivity a sociopatické sklony. Kritizují Romy a menšiny za to, jací jsou z velké části sami: nevzdělaní, nezaměstnaní, problémoví…

A vás využívají ke svým cílům a účelům. Manipulují vaší nespokojeností s děním v naší zemi. Manipulují i s tím, že se záležitosti týkající se vzájemného soužití - sociálního bydlení, ghetta, nezaměstnanost atd. dlouhodobě neřeší. Extremisté však nenabízejí řešení, ale konflikt, nenávist vedenou až k brutální agresi vůči komukoliv (například policistům).

A zásahy na takových místech potom koneckonců stojí nezměrné množství prostředků, za které by mohla policie posílit hlídky na ochranu občanů. A které by město mohlo využít například pro financování platformy, kde by se scházeli občané bez rozdílu a kde by spolu mohli hovořit a mít společné prožitky. Možná máte pocit, že se o vaše problémy nezajímá nikdo jiný než oni, ale uvědomujete si, kam to až může vést?

V Rumburku a na dalších místech jste společně s těmito extremisty vykřikovali rasistická hesla a naslouchali jste výzvám k násilí na druhých. Totéž se odehrálo v Duchcově, kde protiromskou akci organizovali dva neonacisté, kteří následně otevřeně schvalovali vyvraždění Romů. V Českých Budějovicích jste na náměstí na adresu Romů skandovali rasistický pokřik „černé svině“.

Poté jste pochodovali s neonacisty, kteří po cestě hajlovali (křičeli Heil Hitler a zvedali pravice k nacistickému pozdravu) a vykřikovali další rasistická hesla. Ve všech případech situace hrozila přerůst v násilí vůči Romům. A to vůči všem Romům bez rozdílu, protože kolektivní vina, kterou jim připisujete, spojená s davovou psychózou, velí nerozlišovat mezi těmi, které jste si zvolili za terč.

Chceme se vás zeptat, a pokusit se tak o konstruktivní dialog, v němž rádi dopřejeme sluchu vašim reakcím:

•Chápeme, že vás trápí problémy s některými lidmi, tedy i některými Romy. Co můžeme společně, tedy vy i my, udělat pro to, aby ti, kteří jsou za řešení odpovědní, tak skutečně činili?

•Co přesně vás na konkrétních místech trápí? Prosíme o popsání konkrétních problémů, paušalizací ničeho nedosáhneme a jen dáváme trumfy do rukou extremistům.

•Myslíte si, že lze zabránit tomu, aby se jednotlivci - jedno, zda z většiny či z menšiny — dopouštěli násilí na druhých? Může nějaký muž, byť by byl třeba prezidentem, zabránit tomu, aby jiný muž brutálně zbil a znásilnil ženu? Může jakákoliv žena, byť by byla třeba Matkou Terezou, zabránit tomu, aby jiná žena nezabila své dítě? Romové ve své většině neschvalují činy některých konkrétních lidí majících stejnou národnost, nemohou jim však v nich zabránit.

•Můžeme diskutovat o tom, zda a proč jsou chudí Romové z ghett ve větší míře, než je ve společnosti obvyklé, nevzdělaní, nekvalifikovaní, nezaměstnaní, a o tom, jak se musejí vypořádávat s problémy, které sebou nese kultura chudoby. Můžeme spolu hledat řešení, ale ne pomstu a nenávist vůči menšině jako celku.

•Zapomínáme na historii. Co pro vás dnes znamenají hrůzy nacismu a druhé světové války, kterou nacisté rozpoutali?

•Jsou pro vás „problémy s Romy“, jimiž odůvodňujete fakt, že demonstrujete, nepřijatelnější než metody, které nacisté používali i na příslušnících českého národa?

•Říkáte, že někteří z vás mají s Romy špatnou osobní zkušenost. Se všemi Romy? Nebo jen s některými? A bouříte se skutečně jen kvůli špatným zkušenostem, nehrají tam roli i předsudky, stereotypy, výmysly a lži, z nichž některé kolují internetem?

•Nebylo by rozumnější snažit se problémy v soužití řešit poklidnou cestou, například trpělivým jednáním s místními romskými autoritami, komunitní prací, pomocí dětem v doučování atd.?

•Nebo podle vás problémy v soužití lépe vyřeší pouliční protesty? Co si od nich slibujete? Že se Romové seberou a odstěhují se pryč? Pokud schvalujete vyhnání druhých, říkáte této metodě „řešení problémů“? Nebo jak jinak by mohly pouliční protesty přispět ke skutečnému řešení problémů v soužití, můžete to popsat?

•Jste ochotni dojít až k vašim romským sousedům a použít vůči nim násilí? Představte si tu situaci, prosím: vnikáte právě s několika extremisty do bytu vašich sousedů a v koutě se krčí vyděšená rodina. Co uděláte, přidáte se k týrání těchto lidí?

•Nebo si myslíte, že kdyby vašemu pochodu nezahradila cestu policie, tak by extremisté proti Romům nezaútočili? A že Romové by se nepokusili své rodiny bránit?

•Uvědomujete si, že je to právě hlásání kolektivní viny, kterým nacisté de facto započali holokaust?

•Pochodujete s extremisty a společně s nimi mnohdy sami křičíte rasistická hesla.

•Pochodujete s extremisty a nevadí vám, že vyzývají k násilí, nevadí vám násilí na policistech, nevadí vám ani to, že by následovalo násilí na Romech. Nevadí vám hajlování ani další projevy extremismu... Nebo vadí? Tak proč jste se od extremistů žádným způsobem nedistancovali?

•Nejste extremisté. Ale přemýšleli jste o tom, k čemu se hlásíte a co skutečně v této souvislosti chcete? A zda toho můžete dosáhnout pochody s extremisty?

Stojíme o vaše konstruktivní návrhy na řešení situace, pokusíme se jimi zabývat, nalézat odpovědi nebo partnera v daném místě, který by s vámi o těchto věcech mohl diskutovat.

František Kostlán

Jarmila Balážová

Zdeněk Ryšavý

František Bikár

Renáta Berkyová

Jitka Votavová

Jana Baudyšová

Petra Zahradníková

(Občanské sdružení ROMEA)