V běhu dní poznamenaných novými protiromskými bouřemi má našinec tolik práce, že neví kam dříve skočit. Tak tomu bylo i v posledních týdnech. Tento problém se vrací jako pověstný bumerang, protože politika není schopna řešení problémů. To v plné dokonalosti předvedla vláda Petra Nečase.

Musím ovšem dodat, že zdaleka není první vládou, která vidí priority jinde než se nalézají. Vládnou nám ekonomové, kteří kladou přílišný důraz na vlastní odbornost či spíše „odbornost“, a nejsou schopni dohlédnout právních a mravních hodnot, které demokracii spoluutvářejí.

Lidé, nezvyklí demonstrovat proti vládě, protože nevěří, že by kterákoli česká vláda na nějaké protesty dala, demonstrují proti Romům. Jak oni, tak Romové jsou přitom frustrovaní z téhož důvodu, který bychom ve zkratce mohli označit souslovím „neschopnost politiků“, těch výkonných, ve vládě, parlamentu i v leckterých městech a obcích.

Zhoršující se společenská atmosféra, umocněná neprofesionální a neetickou prací médií a rasismem šířícím se prostřednictvím internetu, nahrává radikálním řešením. V této situaci všechny potíže, které sebou nese vzájemné soužití, vyplouvají na povrch coby problémy největšího kalibru, přestože tak tomu není. A všimněme si, prosím, kterak urputně ke stoupajícímu rasismu a nesnášenlivosti mlčí vrcholoví i komunální politici, aby obhajobou demokratických hodnot a lidských práv vůbec neztratili politické body.

Od populistů, xenofobů či rasistů mezi politiky to člověk očekává, mlčení lidí, kteří se ještě nedávno za lidská práva otevřeně stavěli, je však bolestivé. Například Karel Schwarzenberg si po svém příchodu do politiky navykl mlátit prázdnou slámu, ale o tomto tématu hovoří jen tehdy, když je osloven některým z novinářů, a našlapuje při tom sakra opatrně. A kam se poděli Jiří Dienstbier, Eliška Wagnerová a další politici, kterých je proč si vážit?

Když věci nepomáhají politici, co takhle lidé sami, mezi sebou, napadlo mě, nikoli poprvé. Poprvé jsem však měl intenzivní potřebu něco konkrétního pro to udělat. Sedl jsem tedy a napsal návrh otevřeného dopisu protiromským demonstrantům v ČR, kteří sami nejsou extremisté.

Jarmila Balážová (předsedkyně sdružení ROMEA) text doplnila o své postřehy. Poté jsme s ní a s dalšími kolegy ze sdružení ROMEA dopis dopilovali do konečné podoby. Doufáme při tom v dialog alespoň s některými z těchto demonstrantů, který by snad mohl vnést větší klid do vzájemného soužití. Dopis je k dispozici k diskusi na serveru Romea.cz. Zde ho předkládám k přečtení a uvážení:

Otevřený dopis neextremistickým protiromským demonstrantům v ČR

Vážení,

obracíme se na vás s otázkami, na které sami neznáme odpověď. A doufáme, že se nad nimi budeme schopni zamyslet společně, bez vzájemných výpadů, pokud možno konstruktivně, v zájmu pochopení a pomoci věci řešit, ne se jen vzájemně osočovat.

V diskusích pod některými články o protiromských demonstracích ve Varnsdorfu a Rumburku na podzim 2011 či letos v Duchově a Českých Budějovicích se objevuje názor, že server Romea.cz hází všechny protiromské demonstranty do jednoho pytle a všechny šmahem označuje za neonacisty či rasisty. To je ovšem dojem mylný.

Nic takového si nemyslíme, vždy jsme v tomto pečlivě rozlišovali. Odsuzujeme paušalizování, které směřuje ze všech koutů společnosti na Romy, i proto se sami snažíme jakémukoli generalizování vyhýbat. Nemusí se nám to vždy zdařit, minimálně z pohledu druhých, ale vedeme diskuse uvnitř sdružení ROMEA a opravdu se o to poctivě snažíme.

Hovořili jsme s mnohými z vás, kteří jste demonstrovali proti Romům na různých místech země, a dozvěděli se, že mezi vámi jsou i lidé, kteří s (některými) Romy v běžném životě kamarádí, nebo také lidé frustrovaní ze zhoršující se sociální situace, například z toho, že jsou delší dobu bez práce. Narazili jsme ovšem i na rasisty či xenofoby, které vedla k protestům nenávist k romskému etniku jako celku.

Něco jiného ovšem je, jaký je člověk sám o sobě a jak se chová v běžném životě, či jak se chová během takové demonstrace. Ve Varnsdorfu (minimálně při jedné z demonstrací), v Rumburku, Novém Bydžově, Krupce, Břeclavi, Duchcově i Českých Budějovicích někteří z vás pochodovali společně s extremisty - nacisty, nacionalistickými šovinisty, rasisty a xenofoby.

Ve Varnsdorfu jste došli až k ubytovně Sport, kde extremisté rozpoutali pouliční konflikt, potom se stáhli dozadu a policejní zásah jste odnesli vy. Možná i proto jste se poučili a propříště jste sami z pódií účast extremistů na vašich protestech odmítali.