Lekce pro město. Další
Jakub DymekOpravdu potřebujeme agresivní národovce na přednášce profesora Baumana, abychom si všimli, že něco není v pořádku?
Pískotem a výkřiky „Běž do…!“ přivítali ve Vratislavi Zygmunta Baumana nacionalisté pod vlajkou Národního obrození Polska (NOP) a fanoušci v barvách [vratislavského fotbalového klubu] Śląsk. „Nebudu ve svém městě tolerovat nacionalistickou sebranku,“ odpověděl skandujícím primátor města Rafał Dutkiewicz. Ale až zásah policie, včetně protiteroristické jednotky, ukončil několikaminutovou přehlídku xenofobie.
Vedle obvyklých výkřiků „Pryč s komunou“ bylo z posledních řad auly Právnické, správní a ekonomické fakulty Vratislavské university, které obsadila skupina několika desítek národovců, slyšet také „Národní ozbrojené síly“ a „Vojáci prokletí — Vratislav nezapomíná!“. Než je policie vyvedla, stačili ještě hodit směrem k zaměstnancům university a organizátorům setkání několik malých předmětů a plastikovou lahev.
Obyvatelky a obyvatelé Vratislavi byli v posledních letech svědky podobných akcí místních národoveckých skupin. V srpnu 2012 NOP objel město legálně pronajmout tramvají ověšenou keltskými kříži a transparenty s nápisem „Bílá síla“. Účastníci toho výletu — protože oficiálně byla tramvaj pronajata k turistickým účelům — skandovali do megafonu „Nejdřív srpem, pak kladivem… [rudou sebranku]“. Po 11. listopadu [polském svátku nezávislosti z roku 1918, který dnes polští národovci používají ke své prezentaci] se vratislavští národovci chlubili také brutálním útokem na squat Wagenburg, během kterého byly použity i molotovovy koktejly a jedna osoba skončila s vážnými zraněními v nemocnici. Ony události se ale — na rozdíl od přednášky Zygmunta Baumana — odehrály daleko od televizních kamer a pozornosti fotoreportérů.
Wagenburg je squat známý jen skupince lidí a „tramvaj jménem nacionalismus“ lze odbýt coby exces. Něco jiného je, když skupina fanoušků křičí vratislavskému primátorovi do tváře: „Polsko jsme my, a ne Donald [Tusk] a jeho psi!“ a „Dutkiewiczi, koho prosíš?“. Dutkiewiczova rozhodná odpověď ukazuje, že teprve hanba, kterou musel strpět v přítomnosti novinářů, může být opravdovým impulsem k zákroku proti xenofobním postojům ve Vratislavi.