Pískotem a výkřiky „Běž do…!“ přivítali ve Vratislavi Zygmunta Baumana nacionalisté pod vlajkou Národního obrození Polska (NOP) a fanoušci v barvách [vratislavského fotbalového klubu] Śląsk. „Nebudu ve svém městě tolerovat nacionalistickou sebranku,“ odpověděl skandujícím primátor města Rafał Dutkiewicz. Ale až zásah policie, včetně protiteroristické jednotky, ukončil několikaminutovou přehlídku xenofobie.

Vedle obvyklých výkřiků „Pryč s komunou“ bylo z posledních řad auly Právnické, správní a ekonomické fakulty Vratislavské university, které obsadila skupina několika desítek národovců, slyšet také „Národní ozbrojené síly“ a „Vojáci prokletí — Vratislav nezapomíná!“. Než je policie vyvedla, stačili ještě hodit směrem k zaměstnancům university a organizátorům setkání několik malých předmětů a plastikovou lahev.

Obyvatelky a obyvatelé Vratislavi byli v posledních letech svědky podobných akcí místních národoveckých skupin. V srpnu 2012 NOP objel město legálně pronajmout tramvají ověšenou keltskými kříži a transparenty s nápisem „Bílá síla“. Účastníci toho výletu — protože oficiálně byla tramvaj pronajata k turistickým účelům — skandovali do megafonu „Nejdřív srpem, pak kladivem… [rudou sebranku]“. Po 11. listopadu [polském svátku nezávislosti z roku 1918, který dnes polští národovci používají ke své prezentaci] se vratislavští národovci chlubili také brutálním útokem na squat Wagenburg, během kterého byly použity i molotovovy koktejly a jedna osoba skončila s vážnými zraněními v nemocnici. Ony události se ale — na rozdíl od přednášky Zygmunta Baumana — odehrály daleko od televizních kamer a pozornosti fotoreportérů.

Wagenburg je squat známý jen skupince lidí a „tramvaj jménem nacionalismus“ lze odbýt coby exces. Něco jiného je, když skupina fanoušků křičí vratislavskému primátorovi do tváře: „Polsko jsme my, a ne Donald [Tusk] a jeho psi!“ a „Dutkiewiczi, koho prosíš?“. Dutkiewiczova rozhodná odpověď ukazuje, že teprve hanba, kterou musel strpět v přítomnosti novinářů, může být opravdovým impulsem k zákroku proti xenofobním postojům ve Vratislavi.

V prohlášení vydaném hned po událostech na Právnické, správní a ekonomické fakultě Vratislavské university primátor píše: „Důrazně prohlašuji, že nebudu tolerovat žádné neofašistické, nacionalistické chování. Děkuji policii, že na mou rozhodnou žádost reagovala rychle a účinně. Obracím se na ministra vnitra: Pane ministře! Oznámil jsem to už jednou a dělám to znovu, ještě důrazněji: Pomožme policii finančně i organizačně. Věnujme se skupině nacionalistických chuligánů. Pokud to neuděláme, uškodí to polské demokracii i polskému státu.“

Jakou podobu na sebe vezme ta válka s rasisticky motivovaným násilím? Zvláštní policejní brigády? Nové vybavení na potlačování demonstrací? Víc zákazů v centru?

Novelizovaný zákon o veřejném shromažďování je dostatečně restriktivní a kamery a policejní hlídky v centru Vratislavi nechybějí. Řešením problému tedy zřejmě není lepší vybavení policie. Nacionalismus a rasismus se ve „městě setkání“ rozvíjí ne v podobě tajných organizací, ne ve skrytu, ale všem na očích.

Nacionalisté pod svým jménem publikují rasistické brožury a oslavují násilí. Otevřeně ohlašují blokády debat na universitě. O minulých prázdninách se skupina spřátelených fanoušků Visly Krakov bavila na Rynku [centrálním historickém náměstí] u pomníku [Aleksandra] Fredry [přeneseného po druhé světové válce do Vratislavi ze Lvova nuceně tehdy odstoupeného Sovětskému svazu] v tričkách „Jude-Busters“ s přeškrtnutým obrázkem pejzatého žida. Služebna městské policie sídlí o sto metrů dál.

Myslím, že všichni ve Vratislavi s úlevou přivítají kroky, které skutečně omezí násilí a násilí vyvolávající nenávistné projevy. Opravdu ale potřebujeme agresivní nacionalismus, abychom si uvědomili, že něco není v pořádku? Ke skandální události při setkání s profesorem Baumanem by možná nedošlo, kdyby násilí, které ve Vratislavi každodenně dopadá na Romy, lidi z komunity LGBT nebo cizince, bylo stíháno rutinně, a ne jen výjimečně.

Je krutou ironií, že Baumana vypískali a nadávkami zasypali ti, jejichž společenskému postavení se věnuje. Velkou část své přednášky totiž profesor věnoval „prekarizované“ generaci dnešních 16 až 25letých — té, které bezpečné místo na světě nemůže zajistit ani universita, ani trh práce. Třídní vědomí ji už dávno nezajímá. Soudržné a dogmatické vyprávění nacionalismu láká více než sociálnědemokratická výzva ke globální solidaritě. „Lidé se cítí zbyteční. A když se cítí zbyteční, obracejí se k násilí,“ řekl Bauman.

Kulturní a materiální vyloučení ale nevyčerpává seznam důvodů, díky kterým NOP a jiné národovecké organizace dávají části dnešních dvacetiletých a starších pocit bezpečí a společenství. Zygmunt Bauman se věnoval také slabosti stranické sociální demokracie. Během posledních dvou desetiletí institucionalizovaná evropská levice nejenže nebyla schopna díky pádu komunismu získat, ale opakovaně s pravicí prohrává válku o „imaginaire, ideologii, světonázor, jakkoliv bychom to nazvali,“ shrnul profesor. Měšťanská ideologie — nabízející individuální úspěch každému pod podmínkou, že za štěstí uzná spotřebu — je přirozeným teritoriem pravice, těžko se tedy dočkat úspěchu levice, která s ní zkouší soupeřit na tomto poli.

Bauman zdůraznil, že růst agrese a xenofobie je přímým důsledkem růstu prekarizace — kdy místo proletariátu s jeho politickou podstatou máme skupiny jednotlivců spojených pouze společným pocitem nejistoty. Vztah nepřítel-přítel se naopak stává samozřejmým způsobem, jak rozumět svému místu v politice.

Přednáška Zygmunta Baumana byla pro Vratislav lekcí. Nejen „názornou lekcí historie,“ jak výstup nacionalistů nazval sám Bauman. Byla také lekcí politiky. Bohužel té brutální, která - v podání Carla Schmitta - potřebuje nepřítele. Kéž by se neukázalo, že po sedmdesáti letech budeme moci Schmittovu teorii na vlastní oči vidět v praxi.

Text Lekcja dla miasta. Kolejna vyšel v neděli 23. června ve varšavském Dzienniku Opinii.

Přeložil Patrik Eichler.