Práva, která ztrácíme

Hanna Gill-Piątek

Osmihodinový pracovní den je jedním z nejdůležitějších práv, které pod vládami Občanské platformy ztrácíme. Zdánlivě jde o nevelký kámen překážející pružnému pochodu polského hospodářství, může ale způsobit lavinu, jejíž dopady nelze předvídat.

„Několik omezených, zlomyslných hlupáků zahájilo kampaň, jejímž výsledkem bude, že skvělé podmínky, které dnes máme, přijdou nazmar — osmihodinový pracovní den bude jen chvilkovým triumfem,“ psal Morning Herald. Kritika, které australský deník v roce 1856 podrobil opatření zrovna zaváděné v Novém Jižním Walesu, nebyla ojedinělá. Obránci „skvělých podmínek“ se už sto padesát let snaží podkopat jeden ze základních zaměstnaneckých výdobytků - zákonné omezení pracovního dne na osm hodin. A právě v zemi nad Vislou dosáhli spektakulárního vítězství.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Sto let osmihodinového pracovního dne bychom v Polsku oslavili 18. prosince 2019. Ale nebudeme ho slavit. Sejm právě schválil novelu, díky níž má být náš zelený ostrov (růstu uprostřed Evropy v krizi, pozn. red.) ještě zelenější, přinejmenším pro podnikatele. Ti budou moci dle libosti přesouvat pracovní dobu v rámci ročního konta pracovní doby. Ta nevinná formulka znamená jedno: demontáž jednoho z nejdůležitějších sociálních výdobytků, o který válčily celé generace pracujících. A to i polských, protože od revoluce z roku 1905 to bylo jedno z hlavních hesel nesených na rudých praporech.

Text Władysława Landaua Osmihodinový pracovní den, ve kterém jsem našla citát z Morning Heraldu, vyšel v roce 1927 v brožuře vydané Ústavem sociálního hospodářství (Instytut Gospodarstwa Społecznego) v edici Dělnické záležitosti (Sprawy robotnicze). Vedle zpráv o permanentním překračování tohoto limitu, jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci, obsahuje řadu zajímavých argumentů, pokud jde o zdraví, přístup ke kultuře nebo vzdělání. Tuším, že od té doby důvodů k tomu, abychom museli pravidelně pracovat a, což s tím jde ruku v ruce, i pravidelně vydělávat, spíše přibylo, než ubylo. Jedním z nich je například účet za teplou vodu a teplo rozdělený na pravidelné platby, který leží na mém psacím stole. Budu ho muset platit bez ohledu na to, jestli v daném měsíci dostanu mzdu větší nebo menší.

Podle toho, jaké budou právě podmínky, budeme dřít od rána do noci, nebo budeme mít více času na odpočinek, například na dlouhé procházky. Procházky jsou naštěstí zadarmo, protože když se nevyrábí, není za co jít do kina, divadla a těžko pěstovat partnerský život. Za to, když budeme hodně chodit, můžeme v určitých obdobích najít šťovík a mirabelky, což v té době bude nezvykle důležité. V zimě se také budeme moci ohřát v knihovnách, pokud v téhle zemi do příští zimy ještě nějaké zůstanou. Zajímá mě také, jak má podle novely vypadat výpočet případných přesčasů nebo dovolených, a to zvlášť v případě smluv na dobu kratší než jeden rok. Navrhuji nemluvit během hlasování v Senátu o drobnostech a připojit možnost započítat mezi dny dovolené i spánek.

Hned mě někdo vezme za slovo a řekne, že armáda lidí pracujících na „dohody“ tak žije už dlouho. Samozřejmě. Ale to znamená, že musíme potvrdit zlou praxi tím, že z ní uděláme univerzální zákon?

Připomíná to vtip o polském pokoji v pekle, ve kterém je pořád ticho, protože když někdo vystrčí hlavu z ohnivého kotle, ostatní krajané ho hned stáhnou za nohy dolů, aby se snad neměl lépe.

Při novelizaci zákoníku práce nikdo nemyslel opačným způsobem - tedy jak za pomoci vhodných regulací zlepšit osud lidí na dohodách. A snad to za to stálo, třeba jen kvůli padajícím demografickým ukazatelům.

Jak souvisí osmihodinový pracovní den s počtem rodících se dětí? Jednoduše. Upozorňoval na to už Landau před sto lety, když vypočítával, že proletářka pracující deset hodin denně a nadto se věnující ještě domácím pracím, nemá ve skutečnosti žádný čas na odpočinek, kulturu nebo vzdělávání, a že jediný volný den — neděli — tráví u větších domácích prací. Zní vám to povědomě? A opravdu se někdo zamyslel nad tím, jaký blázen se rozhodne pro narození dětí v zemi, kde pracovní doba v tom málu školek a zavíraných škol nechce být ani trochu elastičtější? Kolik bude rodiny stát zajištění péče o děti v době, kdy budou „skvělé podmínky“ a kdy rodiče nebudou vycházet z práce? A jak ty děti uživí, pokud si budou muset najednou vzít měsíční dovolenou?

Mohl by mi na ty otázky někdo chytrý odpovědět?

Až budeme jednou vzpomínat na vlády Občanské platformy, budeme je hodnotit nejen podle čím dál dražší teplé vody, což mi připomíná ten nešťastný účet na stole. Občanská platforma se do historie trvale zapíše osekáváním dalších a dalších práv, která se nám kdysi podařilo vybojovat. Práva na informace, práva na přístup ke kultuře, práva svobodného shromažďování i rozhodování o svém nejbližším okolí, protože o to jde při šťourání se v zákonech, které má za cíl zavřít ústa protestujícím proti těžbě břidličného plynu nebo jiným škodlivým investicím. Zlaté tele práva vlastnit je čím dál více oslabováno nejrůznějšími zvláštními zákony. Samozřejmě se to týká vlastnictví obyčejných lidí, bohatí mohou v Polsku spát klidně.

Osmihodinový pracovní den je jedním z nejdůležitějších práv, které pod vládami Občanské platformy ztrácíme. Zdánlivě jde o nevelký kámen překážející pružnému pochodu polského hospodářství, může ale způsobit lavinu, jejíž dopady nelze předvídat. Před více než stoletím byly továrny v Lodži plné dělníků na pokraji vyčerpání a ulice plnili nezaměstnaní nuzáci. To byla cena za skvělé podmínky. Čím zaplatíme my?

Text vyšel v pátek 14. června ve varšavském Dzienniku opinii pod názvem Prawa, które tracimy.

Přeložil Patrik Eichler.

    Diskuse
    LH
    June 21, 2013 v 21.27
    Celkem zajímavé téma,
    které by si možná zasloužilo vysvětlení. Např. v čem spočívá novela polského zákoníku práce, jaké jsou jeho limity a proč by to mělo být dobře / špatně.

    Škoda, že já jako člověk, který není obeznámen s novelou polského zákoníku práce a ani neumí polsky, si z toho vezmu pouze tyto informace:

    - v Polsku prošla novela zákoníku práce, která upravuje konto pracovní doby,
    - autorce se to nelíbí,
    - autorka nemá ráda Občanskou platformu,

    a dává to najevo velmi emotivním způsobem.

    June 22, 2013 v 0.9
    Klíčová odpověď
    Děkuji Lukáši Hofmanovi, že zodpověděl klíčovou otázku: Proč si práva, která generace našich předků vybojovaly, necháváme tak snadno brát.

    My ani nevíme, že nám berou práva. Většina z nás vůbec nechápe, co se děje. Odnaučili jsme se myslet. Mnozí z nás už neumějí ani číst.

    „Sto let osmihodinového pracovního dne bychom v Polsku oslavili 18. prosince 2019. Ale nebudeme ho slavit.‟ To se dá říct i stručněji, snad srozumitelněji: V Polsku byl zrušen osmihodinový pracovní den.

    Jak?

    „[Podnikatelé] budou moci dle libosti přesouvat pracovní dobu v rámci ročního konta pracovní doby. ‟ Je na tom něco nejasného? „Podle toho, jaké budou právě podmínky, budeme dřít od rána do noci, nebo budeme mít více času na odpočinek, například na dlouhé procházky.‟

    Tím je pro každého, kdo umí číst, dostatečně vysvětleno, co se na zákonné úpravě pracovní doby v Polsku mění.

    Vysvětlení, proč je to špatně, se věnuje větší část textu, opakovat ji by bylo příliš dlouhé a tomu, kdo číst neumí, by to stejně nepomohlo.

    Dovolím si spekulovat, že Lukáš Hofman je mladší než já. Je živoucím důkazem, že musíme bojovat za školství, bránit jeho devastaci. A také se musíme věnovat neformálnímu vzdělávání, učit se nevzájem, co nás nenaučili ve škole.
    LH
    June 22, 2013 v 2.35
    Pane Macháčku, mladší než Vy pravděpodobně budu.
    A evidentně za Vašich mladých let bylo školství podstatně lepší, když si na základě jedné věty obsažené v tendenční stati dokážete učinit perfektní a přitom velmi radikální názor na danou problematiku.

    Mně osobně, evidentně produktu zdevastovaného školství, ale chybí informace, jak to bude prakticky fungovat:

    - o kolik lze prodloužit jednotlivou konkrétní směnu? Vsadím se, že jiná ustanovení zákoníku práce nebudou zaměstnavateli umožňovat zaměstnanci nařídit, aby 2 měsíce v kuse makat šestnáctky. I v Polsku snad mají ustanovení o době odpočinku. Nebo ne? jaké jsou další zákonné limity této možnosti?

    - znamená přesouvání konta pracovní doby to, že mu můžete nařídit delší směny? nebo to znamená jenom/také to, že ho v březnu pošlete do práce v sobotu, zatímco v květnu zůstane ve čtvrtek doma?

    - není to náhodou v zásadě to samé, co máme v českém zákoníku práce od roku 2006 (§ 86), byť za lehce přísnějších podmínek, využívá to pár velkých firem (např. škodovka) a, ačkoli nejsem odborník, jsem si nevšiml, že by si na to někdo významně stěžoval?

    - není to do určité míry výhodné i pro zaměstnance, kteří tak mají stabilní práci a stejnou měsíční mzdu po celý rok bez ohledu na počet zakázek v daném období? Popravdě řečeno, mně by se možná i zamlouvalo, kdybych v lednu dělal místo osmiček desítky a v březnu bych zůstal v pátek doma a měl celý den třeba na dlouhé procházky.

    Mimoto prosím nedělejme z osmihodinové denní pracovní doby fetiš. I podle českého ZPr nemáte stanoveno 8 hodin denně, nýbrž 40 hodin týdně a max. 12tihodinovou směnu, kterou rozvrhuje dle vlastní libosti zaměstnavatel (jinak by ostatně ani nemohl fungovat systém krátký-dlouhý týden v hospodách). Kromě toho může zaměstnavatel nařídit práci přesčas 8 hodin týdně a 150 hodin ročně a více po dohodě se zaměstnancem(...ale víte, jak to je, když je jedna strana hospodářsky silnější). V Polsku se holt místo příplatku za přesčas bude dávat více náhradního volna v slabších měsících (ale náhradní volno za přesčas známe i my).
    June 23, 2013 v 0.31
    Mají stabilní práci a stejnou měsíční mzdu po celý rok?
    Tak ještě jednu větu z článku: „Procházky jsou naštěstí zadarmo, protože když se nevyrábí, není za co jít do kina, divadla a těžko pěstovat partnerský život.‟ Řečeno sušeji a snad srozumitelněji: když člověk nevyrábí, nedostává mzdu.

    I podle českého Zákoníku práce nedostává zaměstnanec stejnou měsíční mzdu po celý rok, ale za každý měsíc mzdu za hodiny, které v něm odpracoval.
    LH
    June 23, 2013 v 1.36
    Pane Macháčku, tohle Vás asi neučili ve škole, tak to zkusím tady neformálně
    Když máte podle našeho zákoníku práce konto pracovní doby, tak berete stálou mzdu, která musí být aspoň 80 % průměrného výdělku. To máte jisté. Když vás budou po vyrovnávací období posílat do práce tak, že si nenapracujete ani na těch 80 %, nemusíte nic doplácet. Pokud napracujete víc, zaměstnavatel vám musí všechno doplatit. Z hlediska zaměstnance to může být výhodnější, než aby ho zaměstnavatel v důsledku sezónních rozdílů ve výrobě, hospodářské krize, úpadku odběratele nebo čehokoli jiného např. propustil a následně najal jako brigádníka, OSVČ nebo jako agenturního zaměstnance.

    Jinak pokud opustíme konto pracovní doby, každý měsíc se od hodiny platí možná tak na dohody, ale standardně platí, že máte mzdu sjednanou v pracovní smlouvě nebo v platebním výměru. Na tu máte nárok bez ohledu na to, kolik odpracujete, protože zaměstnavatel má povinnost vám přidělovat práci. Pokud se normálně dostavíte do práce (nemáte překážku na straně zaměstnance) a není pro Vás práce, protože zrovna nejsou zakázky, tak máte nárok na náhradu mzdu ve výši průměrného výdělku. Podle odpracovaných hodin se pak počítají jen přesčasy apod.

    Neznám polské pracovní právo, ale zhruba podobně to je po celé Evropě. Proto mi přijde nepravděpodobné, že v sousedním postsocialistickém Polsku by to mělo být jinak. Není spíše podstatou novely to, že v lednu budu posílat zaměstnance do práce i v sobotu a dám mu peníze, jako kdyby makal 5 dní v týdnu, ale v dubnu ho zase nechám v pátek doma, ale zaplatím ho, jako kdyby makal 5 dní v týdnu? A co když ho za celých 12 měsíců nevytížím? Já bych předpokládal, že ho musím zaplatit stejně, jako kdyby byl řádně v práci, protože je zaměstnanec a toho zákon chrání. Jaké jsou další limity, jako např. největší délka směny? Já nevím, já se ptám...

    A protože mi sarkastické líčení sběru šťovíků a mirabelek připomíná spíše jen snahu rýpnout si do Občanské platformy, než seriózní analýzu dopadů novely zákoníku práce, napsal jsem ten první komentář...
    June 23, 2013 v 9.25
    jak lépe regulovat podmínky práce
    právo na práci je provázeno ošetřením podmínek práce - pro dobroy pochipotelně obojí nedosatečně. Je ale pevná pracovní doba stejná jako před sto lety ?
    Platilo to v tradičních průmyslových ekonomikách - s posunem charakteru práce se to ale mění.Méně lidí dnes stojí u mašiny, svázaná tovární disciplínou vzrůstá váha samostatného rozhodování o způsobu jak práci udělám.
    Stále více oborů není o tom být v práci, ale udělat a odevzdat onu práci - a rozložení pracovní doby je na vás.prostě práce se stává více flexibilní.
    Nevím jestli konkrétní ustanovení o kontech pracovní doby není příliš a nzda není zneužitelné zaměstnavatelem. Ale nemohu nevidět trendové proměny v charakteru práce.
    Takže se taky ptám. Možná by bylo dobré uvažovat v některých oborech o fondu pracovní doby jinak - nejen kolik hodin v pracovním dnu či týdnu, ale celkově (včetně možností si vzít volno, státních svátků a tp.)
    LH
    June 23, 2013 v 10.8
    V zásadě souhlas, pane Dolejši,
    ale popravdě řečeno si myslím, že daná ustanovení mají reálný význam právě v těch továrních provozech. Ono ostatně pracovní právo ukládá zaměstnavateli tolik omezení a zaměstnavatel je tak sešněrovaný, že faktické dodržování zákoníku práce stejně funguje jen ve velkých provozech, 1) kde do toho zaměstnavateli mluví odbory, a 2) na něž se zaměřuje inspekce práce: tedy velké fabriky, automobilky a nebo třeba hypermarkety. A právě tam jde spíše o tom, být v práci a montovat to auto / markovat zeleninu, než odevzdat kvalitní projekt.

    Na druhé straně tam, kde jde o to, udělat (kvalifikovanou) práci, než sedět v kanclu, tam se na zákoník práce zpravidla nehledí a vypadá spíše jako úsměvná pohádka. Zkuste si ve velkých advokátních kancelářích nebo třeba v PWC nebo E&Y nebo podobných provozech nadnést téma dodržování pracovní doby. Společně se dobře zasmějete.

    Neříkám, že prima facie musí být polský návrh dobrý, ať je jakýkoli, ale soudím, že konto pracovní doby může mít i sociální rozměr: zaměstnavatel, který po půl roku nemá pro zaměstnance zakázky a druhého půl roku má práce dost, raději některé zaměstnance propustí a zbylým nařídí přesčasy nebo si najme jiného přes agenturu práce, protože ho to vyjde levněji. Právě zde může být dohoda o kontu win-win situation.

    Je jasné, že snad každé ustanovení je zneužitelné. Ale zrovna v provozech, kde je tohle relevantní (tj. zejména těžký průmysl), kde jsou odbory a kde je narůstající nedostatek kvalifikované pracovní síly, bych se toho tolik nebál.
    June 24, 2013 v 9.45
    nadšení ani strach nepomohou
    no on čert nakonec bude v detailu - jak konta pracovní doby aplikovat (a kde z nějakých ochranných důvodů ne ). Vždyť i pojem "flexicurity", na který trochu podrážděně reagují odbory a který propagoval i komisař Špidla je z velké částí spíš slohové cvičení, než otestovaný nástroj.
    PE
    June 26, 2013 v 12.8
    @LH: Jak jsem to pochopil, jsou to naše konta pracovní doby, novelu jsem ale na "první dobrou" nenašel, takže jsem ji ani nečetl.

    Důležité jsou dvě jiné věci:

    - Že odbory to berou jako jeden z důvodů ke generální stávce, které se v Polsku asi odehraje na podzim.
    - Že si máme všimnout změny, která mění nějaký tradiční způsob uvažování (zde o práci) a zvážit, zda tu změnu opravdu chceme.

    Jistě lze "zrušit osmihodinový pracovní den", proč ne, ale uhájíme si pak práva, kvůli kterému jsme za něj před sto lety bojovali?

    Samotný zákon si může stáhnout nějaký zprávař a napsat o něm - třeba do Haló novin...
    PE
    June 26, 2013 v 16.53
    A abychom to měli komplet, tak zrovna teď odbory oznámily, že kvůli liberalizaci zákoníku práce (čehož je tohle důležitou součástí) opouští všechny odbory tripartitu a chtějí stažení návrhu na liberalizaci zákoníku práce a demisi ministra práce.
    + Další komentáře