Včera neděle byla / včera byl hezký čas / včera neděle byla / za týden bude zas... Píseň Suchého a Šlitra má pravidelný rytmus a jednoduchou melodii. Dýchá z ní pocit klidu, bezpečí, bezstarostně stráveného odpoledne s blízkými lidmi a jistoty, že se podobný den bude brzy opakovat. Právě jistota opakovaní takové neděle mi z pohledu dnešní doby přijde nejdůležitější.

Často se hovoří o dvou pojetích času — cyklickém a lineárním. Cyklické pojetí času souvisí s kruhem, pravidelností, opakováním, střídáním ročních období, fází měsíce či proměny den/noc. Lineární čas oproti tomu zdůrazňuje přímku (linii), cestu s jasným začátkem a vytyčeným směrem, nebo alespoň s odhodláním vykročit mimo dané struktury přírodních cyklů. Myslím, že obě pojetí mohou být obohacující, pokud jedno nepřeválcuje druhé.

Lineární čas nás učí rozhodnosti, odvaze vykročit, překonávání překážek a umění „stát na vlastních nohách“ (nezávisle na větru a dešti). Cyklický čas nás naproti tomu obohacuje o zkušenost podřízení se (např. nadměrná sněhová nadílka), pokory a změny původně vytyčeného plánu (menstruační bolesti) a o sdílení společného prostoru (čím víc jsem ovlivněn přírodními silami, tím víc jsem v kontaktu s živou i neživou přírodou).