Kdo vydělává na veřejné službě?
Štěpán LohrPraxe nucení lidí k neplacené práci již delší dobu probíhá ve Velké Británii a podle všeho se dnes již bývalý ministr práce Jaromír Drábek při zavádění veřejné služby inspiroval právě tam. Nabízí se otázka, proč se britským vzorem neinspirují i protestní akce.
Ministerstvo práce a sociálních věcí před několika týdny v tichosti zveřejnilo seznam realizátorů veřejné služby, instituce často přirovnávané k nuceným pracím (viz např. zde). Jde o pozoruhodný seznam, ve kterém najdeme kromě měst a obcí také řadu soukromých organizací, včetně akciových společností a společností s ručením omezeným.
Zákon o veřejné službě, který je na mnoha místech velmi nejasný a dovoluje poměrně velkorysou interpretaci, totiž dává prostor pro to, aby neplacenou práci nezaměstnaných využívaly i soukromé firmy. Stačí, když se jejich činnost nějakým způsobem týká „zlepšování životního prostředí, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoci v oblasti kulturního a sportovního rozvoje a sociální péče.“ Nezaměstnaný člověk tak může být pod hrozbou vyřazení z evidence úřadu práce, ztráty hrazení zdravotního pojištění a sociálních dávek nucen pracovat kromě úklidových firem, například ve firmě poskytující zahradnické služby, spravující koupaliště a jiné sportovní areály či třeba veřejné záchodky. Účelem těchto společností je však v první řadě vytvářet zisk a „zaměstnáváním“ lidí zadarmo se tak tyto firmy obohacují.