Ne-zaměstnanost - téma, na které se zostra zaměřila současná vládní koalice. Nečekejte, ale nějaké veřejné investice do vzniku nových pracovních míst, firem financovaných ze státního rozpočtu ani další podobnou podporu. Nezaměstnanost se řeší především represí, snižováním podpory v nezaměstnanosti a větší kontrolou (někdy až šikanou) nezaměstnaných, kteří vzhledem k počtu pracovních míst nemají šanci uplatnění na trhu práce najít. Neměli bychom se ale mýlit a podobná řešení spojovat jenom s Českou republikou, protože řada těchto protiopatření nemá nic společného s naším národním charakterem či historií, ale jsou celoevropským, možná i euroamerickým trendem, jak se vyrovnávat s nezaměstnaností a úbytkem pracovních míst.

Jedním z takových klíčových opatření jsou tzv. „povinné bezplatné práce“, které jsou někdy eufemisticky nazývány veřejnými či komunitními službami. Jsou povinně volitelné pro všechny ty, kteří jsou nezaměstnaní či pobírají sociální dávky. V ČR je tento přístup ztělesněn v nové definici veřejné služby, kdy lidé nezaměstnaní více jak dva měsíce mohou získat povinnost si podporu v nezaměstnanosti odpracovat až dvaceti hodinami veřejné služby týdně. A to i přesto, že se jedná o porušování ústavy a narušení principu pojištění proti nezaměstnanosti. Výraz veřejný odkazuje k veřejnému zájmu, který však není nikde podrobnějši definován, i proto můžete tuto zdánlivě veřejnou službu vykonávat pro soukromou stavební firmu. Dalším inovativním řešením české vlády je systém DONEZ, kdy se musí vybraní dlouhodobě nezaměstnaní hlásit na poště, aby nepracovali načerno. Je přeci logické, že člověk je dlouhodobě nezaměstnaný právě a jenom proto, že pracuje načerno.