Od vypuknutí krize v roce 2008 již uplynul dostatek času na to, aby se začaly jasněji rýsovat její sociální důsledky. Zatím nemáme úplný obrázek. Ale i částečné informace — akademického a odborného rázu i reportáže a svědectví — signalizují, že se sociální situace, zvláště v některých evropských zemích, markantně zhoršuje.

Dokumentuje to i nejnovější zpráva Evropské komise, která mapuje sociální situaci a situaci trhu práce v zemích Evropské unie. Nepodává radostný obrázek. Nezaměstnanost v EU, včetně dlouhodobé nezaměstnanosti, dosahuje historicky vysokých hodnot. Zvláště alarmující je situace mladých lidí. Ve Španělsku je jich nezaměstnaných téměř 50 procent. V Řecku je jich téměř 47 procent. U nás ve střední Evropě je to o něco lepší, ale i zde hledá práci 35 procent mladých Slováků, 26 procent mladých Maďarů a 19 procent mladých Čechů. Jak tato zkušenost ovlivní život a postoje těchto mladých lidí na začátku jejich dospělého „samostatného“ života, je nyní otevřenou otázkou.

Další vrstvou, která patří k těm prohrávajícím v současné krizi, jsou lidé patřící do nejspodnějších příjmových skupin. Ti jsou nejvíce ohroženi nejen ekonomickými následky krize, ale i následky některých restriktivních opatření vlád.

Zpráva Komise ale zároveň ukazuje, že úsporná opatření se v různých státech liší a mají také různé dopady na různé vrstvy obyvatel. Politici tedy stále mají volbu a manévrovací prostor. Nebo by ji, na základě těchto poznatků, uznaných i ve zprávě Mezinárodního měnového fondu o Řecku, měli dostat i od mezinárodních institucí, pod jejichž dozor se případně dostaly.

Ve své poslední zprávě týkající se Řecka vydané v prosinci 2011 Mezinárodní měnový fond (MMF) prudce snížil svůj odhad o tom, jak se bude vyvíjet tamější ekonomická situace. Zpráva se dá číst i jako de facto uznání, že úsporná medicína nadiktovaná Řecku tzv. trojkou (MMF, Evropská komise, Evropská centrální banka) vedla k hlubší recesi, než se očekávalo, a že je zapotřebí ji revidovat.

Vyžadovat tedy od zemí, jako je Řecko, Irsko či Portugalsko jen a jen úsporná opatření a škrty, z nichž většina dopadne na ty, kteří se mohou nejméně bránit, a na veřejné služby, je kontraproduktivní. Nepomůže to ani vyřešit zadluženost, ani vyvést ekonomiku a společnost z krize. Nejnovější poselství v tomto smyslu vyslala ratingová agentura Standard and Poor’s ve svém odůvodnění masového snížení ratingu zemí eurozóny v pátek 13. ledna. Jasně v něm napsala, že se obává, že reformní proces založený pouze na úsporných rozpočtových opatřeních je sebedestruktivní.

Vlády se tedy nemohou již ani zaklínat trhy, pokud by byly v pokušení omezit se jen na úsporná opatření (rovná se škrty) namísto hledání úspor jinde, například v potírání korupce, daňových úniků a šedé ekonomiky. A namísto investic do ekonomiky na podporu vzdělání, malých a středních podniků či infrastruktury, které pomáhají dlouhodobému růstu.

Bohužel to však vypadá, že v některých zemích je rétorika úsporných opatření zneužívána i k vyložené šikaně určitých skupin obyvatel - především chudých a Romů — a k přerozdělování bohatství od chudých a od středních vrstev k bohatým především nespravedlivě nastavenými daněmi.

Velmi dobře to ilustruje článek Zsuzsy Ferge, přední maďarské odbornice na problematiku sociální politiky a chudoby. V Maďarsku dochází pod taktovkou současné vlády ke krácení rozpočtů vzdělávacích institucí, institucí poskytujících sociální pomoc, ke zpřísňování podmínek pro poskytování podpory, snižování dávek a odměn za veřejné práce. Co se ale ještě k těmto opatřením přidává, je šikanování některých skupin, především Romů, které tyto změny také umožňují, a kriminalizace chudoby.

To všechno se silně dotýká nejen těch nejchudších a již vyloučených, ale bude se to stále více týkat i chudnoucích středních vrstev obyvatelstva. Na ty nyní dopadá tíha úvěrů, které si mnoho lidí nabralo v cizích měnách (a které nyní těžko splácí), zvyšování cen a nejistota na trhu práce. Pokud bude Maďarsko tlačeno k dalším škrtům a vláda bude pokračovat ve své politické linii, není těžké předpovídat, kde se bude nadále škrtat a krátit a kdo nejvíce pocítí důsledky prohlubující se ekonomické krize, která při nezměněném kurzu bude dále pokračovat.

Maďarsko se v poslední době stalo symbolem obav o stav demokracie v podmínkách zhoršující se ekonomiky. Po právu, jak dokládají mnohé analýzy ústavních změn přijímaných pod taktovkou Viktora Orbána, protesty desetitisíců Maďarů proti nim, i hlasy odborníků z univerzit a mezinárodních vládních i nevládních organizací.

Vedle formálních změn v legislativě ale stav demokracie může ohrozit i tato tiše a doposud v ústraní tikající bomba marginalizace vlastních občanů. Od politiky se jich odvrací stále více, a to nejen těch, kteří již tak nechodili volit a neúčastnili se veřejného života, protože měli zcela jiné existenční starosti a možnosti. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění se od politiky v Maďarsku odvrací již nadpoloviční většina občanů, kteří nevěří ani jedné z politických stran. Rezignaci a bezmocnost občanů je cítit i ve Španělsku, Řecku a v jiných evropských zemích.

Demokracii v její současné, stranické a zastupitelské podobě tak hrozí, že jí nadále bude ubývat zainteresovaný demos. Toto by demokratičtí politici i zástupci mezinárodních institucí, kteří myslí svoji proklamovanou oddanost demokracii a demokratickým principům vážně, měli mít na vědomí. Politicky i lidsky.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.