Levice bojující za opravdu jednotnou Evropu

Lukáš Kraus

Evropu rozdělují konzervativci se svým defektním pouze škrtacím plánem, který trhy bezesporu neuklidnil, tím méně občany. Trhy velmi dobře chápu situaci, tedy že jde EU do chronické recese, jelikož se bude škrtat.

V tento vánoční a v České republice smuteční čas musím bohužel reagovat na článek, který napsal Jiří Pehe k situaci v Evropě a speciálně v českém levicovém prostředí. V první řadě bych chtěl ujistit pana profesora, že nejsem radikál a nenechám se od stolu selektovat do této pozice. Jsem sociální demokrat a jako sociální demokrat v evropském kontextu nad celou záležitostí summitu EU, konzervativních evropských vlád uvažuji. Jestli je ale něco neradikálního, tedy ke kořenu věci nejdoucího, tak je to radikálně mělká diskuse na levici v ČR o problematice Evropy jako celku. Jiří Pehe, Petr Uhl, Balabán, Lukáš Jelínek a další a další vlastně představují levici prázdného Sikorského jako řešení, jako vzor, přitom ten neudělal vůbec nic jiného, než že se nesnaží diskutovat, rezignoval na jakýkoliv názor zemí střední Evropy, tedy jediné, co udělal, je, že složil vlajky v Berlíně a čeká na zázrak. Novinář Patrik Eichler říká, že v Sikorském levicová elita ČR spatřuje někoho, kdo se nebál přihlásit k evropanství. Já se tedy k němu jako eurofederalista hrdě hlásím, ale také si uvědomuji, že evropské, evropanství stojí na diskusi s partnery, ne na servilitě.

Takto ke kořenu věci nejdoucí situace v českém levicovém prostoru je o to nebezpečnější, že tím odkýváme prostor pro europopulisty, neofašisty, klausisty. Teze Jakuba Patočky o tom, že je nyní nutné podpořit konzervativce a jejich defektní plán, jelikož si nemůžeme dovolit rozpad eurozóny, se zdá být sice logická, ale bohužel není: tím by levice rezignovala na vlastní úhel pohledu, na celou smršť nových událostí, nových témat a možností a ve své podstatě pomáhala čistit diskurs pro jednoho jediného nemlčícího koně, tedy Václava Klause. S tím se opravdu nemohu smířit.

Lukáš Jelínek zase správně upozorňuje, že v podobné situaci, tedy defenzívě se nalézají i další sesterské levicové strany v Evropě a poukazuje sice na mediálně kritickou rétoriku SPD, ale v jádru jejich přešlapování na místě. Právě z toho důvodu, že i německá SPD logicky nezvedá opravdu tvrdou kritiku plánu paní Merkelové, je nutné se alespoň ze střední Evropy ozvat, jako se ozval minimálně norský premiér, švédský, kteří správě upozorňují na to, že tento summit o ničem vlastně nerozhodl, že nic neřeší, že jde pouze o škrtací pakt, který nás přivede ještě do větších problémů. Je třeba nemlčet a být tak solidární například k francouzským sociálním demokratům, kteří se připravují na klíčovou volební kampaň. Tleskáním škrtací obsesí postiženým německým konzervativcům jim budou přátelé napříč Evropou jedině podrážet nohy a to považuji za neevropské, neomluvitelné počínání.

Jako Evropan uvažují komplexně, tedy i nad jižním křídlem, vidím, jak se tato konzervativní politika strohosti podepsala na vykrvácení Řecka, vidím, jak se mu nepomáhá, vidím, že se neřeší rozpor v eurozóně, kdy se prohlubuje propast mezi exportním Německem a dalšími státy eurozóny, kdy je jih nechán napospas škrtům, jelikož nemůže hýbat s kurzy, nemá možnosti devalvovat, tedy jediné, co může, je škrtat lidi, mzdy veřejný prostor a tím dále situaci zhoršovat. Považuji téměř za neomalenost mi z ČR posílat nějaké vzkazy, že jako když jsem v Norsku, nemyslím to s EU upřímně.

Kdo naopak Evropu rozděluje, jsou konzervativci se svým defektním pouze škrtacím plánem, který trhy bezesporu neuklidnil, tím méně občany. Trhy velmi dobře chápu situaci, tedy že jde EU do chronické recese, jelikož se bude škrtat, jelikož se německý bankovní sektor zdráhá převzít jakoukoliv zodpovědnost za půjčky na marku, tedy na levné euro, za německý úrok posílané na jih, které jsou dnes ale spekulativně hnány v dimenzích jižních států směrem nahoru, jelikož trhy chápou, že Německo bude sabotovat plán společných evropských dluhopisů, jelikož chápou, že ECB nebude mít větší mandát řešit finanční krizi jako na druhé straně Atlantiku FED. Německo prostě říká, ne federalizované, akceschopné Evropě, ne společnému rozpočtu minimálně na úrovni 10% HDP, který by přes strukturální fondy a přímé investice mohl řešit rozpory v eurozóně.  Plán přes MMF nic neřeší, o tu hluchou, nulovou částku vůbec nejde a trhy to velmi dobře chápou, že tohle není euroval, ale jeho maketa. Některými analytiky v ČR oslavované Německo se veškeré odpovědnosti vzdalo a hraje to na MMF, drží si svou kasu a svůj rating.

To, že preferuji švédské směřování, tím neříkám nic jiného, než že Skandinávie pochopila podstatu krize, dokáže jí řešit a rozhodně proto nebude přistupovat na defektní, dokonce drze ústavní pokus snížit jakýkoliv manévrovací prostor demokratického státu, společenství. Snažil jsem se to naznačit už v minulém článku, že tady není možné škrtat lidi a nikdo nás k tomu nikdy nepřinutí, bude-li zde liberální demokracie. Nedávno v Pekingu ostatně bývalý předseda MMF Dominique Strauss-Kahn vysvětlil velmi stručně alternativní plán, co se má či nemá dělat a já s ním souhlasím velmi. Je to v zásadním rozporu se směřování Merkelové a současného vedení MMF.

„Eurozóně zbývají na to, aby se svou dluhovou krizí něco udělala, pouze týdny. Nevznikla žádná fiskální unie, ani věřitel poslední instance, ani se nerozšířila pravomoc Evropské centrální banky.“. Za řešení považuje hlubší integraci, jejíž součástí by měl být i společný rozpočet, který umožní přesouvat peníze do zemí s horšími výsledky.

Proto také říkám, že jestli chceme zachránit jednotnou Evropu, eurozónu, musíme na to naprosto, ale naprosto jinak.

Dnes velmi trefně shrnul hlavní problémové body norský premiér Jens Stoltenber:

První věc je snížit deficit. Co se ale děje v Evropě, je daňový závod na smrt. Nemůžete použít vyšší daně pouze na to, aby se splatil dluh z úrokových sazeb. Druhým cílem a vážnějším cílem je zastavit nízkou úroveň růstu. Eurozóna bude mít v příštím roce negativní růst. Třetí bod je neřešená situace na trhu práce. Máme 22 až 23 miliónů nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti je nad 10 procenty.

Jen tak bokem, snad aby se Jiří Pehe vzdal svého pocitu, že Norsko se nějak vymaňuje z globální spoluzodpovědnosti, přislíbil půjčku MMF na řešení krize v Evropě ve výši  240 miliard Kč.

To ale jistě není řešením. Naopak stopnout defektní tupé škrty, vytvořit věřitele poslední instance, tedy větší mandát ECB a ne jedno, ale 10% HDP rozpočtu eurozóny, EU pumpovat to do periferních zemí, které jsou odsávány centrem a v první řadě je nutné jako v USA zvýšit likviditu bankovního sektoru a přestat se bát inflace, jak vysvětlil nedávno ekonom ověnčený Nobelovou cenou Krugman. Kolik lidí na levici je schopno chápat, co zde píšu a proč? Nějaké znám, ale není jich moc. Ilona Švihlíková, Karel Dolejší, Martin Hekrdla, zde v diskusi Deníku Referendum Honza Macháček. Kolik lidí pochopilo, že Evropě hrozí naprosto bezprecedentní nebezpečí návratu fašismu nečinností Německa, naší společnou nečinností, kdy nejdeme k jádru věci?

V lednu o této záležitosti bude jednat vedení ČSSD, jak jsem se dozvěděl od Jiřího Havla. Diskuse bude jistě otevřena všem názorům a pohledům, není totiž jedno jediné řešení, jak se tu trochu podivně snažil nastínit Jiří Pehe. V lednu také zasedne nový summit EU a je jisté, že bude věcnější, jelikož si již nyní vytyčil řešit i nezaměstnanost. Jaká pozice bude na summitu převažující, o tom rozhodne i hlas ČR, která jistě chápe, že škrtáním, neinvesticemi, nerůstovými momenty jí klekne okamžitě export, stroj se zastaví, nezaměstnanost se vyhoupne nad 15% a máte v ČR neuvěřitelně velký problém, zvedne se bezesporu i fašizující ulice.

Tedy ještě jednou, pro naprostý základ, pro jakýkoliv vstup do reálné evropské diskuse o eurozóně, je nutné si na levici v ČR vysvětlit problematiku současné „dvourychlostní eurozóny“, která je dvourychlostní a velmi dobře na to už delší dobu upozorňuje Ilona Švihlíková a s ní i v globálním diskursu desítky renomovaných ekonomů, ne tak třeba Jiří Paroubek, který i v Řecku lidem vysvětloval, jak je jako euro dobré, že není v podstatě nutné nic řešit.  Já jsem pro společnou měnu, jsem pro federativní Evropu, ale zásadně méně pokryteckou.

    Diskuse
    December 23, 2011 v 11.33
    Evropa zleva
    tohle téma mne už trápí delší dobu - protože jakoby levice oscilovala pouze mezi eurohujerstvím a europrotesty (proti Lisabonské smlouvě, proti paktu Euro plus atd). Pozitivní řešení je těžké dohledat - jít za pouhá hesla a formulovat reálné cíle, osobně jsem naposledy zmínil např. v :
    http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Dolejs-KSCM-Cas-prohloubit-diskusi-o-evropske-budoucnosti-na-levici-217779
    Půjde o témata jako
    a) fiskální intergace v situaci, kdy přesun kompetencí je momentálně nereálný - tedy jen lepší koordinace ex ante a kontrola inovovaného \paktu stability ex post.
    b) racionální formy a rozsah financování rozvoje Evropy přes ECB či jinou institutci - emitovat zdroje nelze libovolně, zvedat daně jen v míře přátelksé k hospodářskému růstu
    c) subsidiartita v otázce daní a veřejných výdajů - rozsah evropského rozpočtu zvýšit z dnešního 1% třeba až na 10% je také problém
    d) revize smluvního základu Eu - od legitimity evropských rozhodnutí až po tvorbu hospodářské politiky a regulačních pravidel i z pohledu konkurenceschopnosti (např. tobinova dań zatím neprochází ani pro EU, maximálně ve formátu 17+)
    A takto bych mohl pokračovat. - tlak na reformy zhora v ose paříž -berlín skutečně vede k vícerychlostní integraci - to už je realita a tak v ČR budeme muset vyřešit jestli být na periferii je to pravé ořechové. protože dalším krokem už mlže být geopoltická divergence.
    December 23, 2011 v 15.54
    Napsal jsem článek o kritické situaci v Evropě a už jen z reakce pana poslance Dolejše pod článkem, vím jistě, že jsem opět tak trochu nebyl pochopen. Ilona Svihlikova bude muset tedy ještě jednou, znovu, znovu a znovu vysvětlovat, co to je "dvourychlostní eurozóna" specielně ve vztahu k jižnímu křídlu.Prý se zastaví na diskusi a bude to určitě třeba. Hezké svátky přátelé....
    December 23, 2011 v 21.55
    "Ve středu například Evropská centrální banka napumpovala do privátních bank („udělala jim ježíška“, to jest poskytla úvěr s mizivým úrokem) skoro 500 miliard – půl biliónu – eur. Když už ECB nemůže nebo nechce zaplavovat Evropu likviditou správně, nákupem státních dluhopisů přímo, alespoň vyvolává iluzi „úspěšného lovu“: že totiž zazobané banky pak konečně nakoupí státní obligace se snesitelnými úroky..." Martin Hekrdla, Právo
    December 23, 2011 v 22.15
    realita vícerychlostní Evropy
    neřeším teď hypotézy rozpadu eura na euro severní a jižní,
    nýbrž to že evropská intergace může dál probíhat (oč stojí Paříž - Berlín) jen v části a v té druhé se zastaví, nebo dokonce dojde k dezintegraci někam zpět k EFTA. Minimálně ta fiskální integrace tedy bude zcela praktickou křižovatkou. nejde o nečinnost ale neochotu některé kroky učinit.
    Různé stupně integrace už přitom opravdu fungují - viz schengenský prostor, přijetí sociální charty či Evropské listiny základních práv. To co nabízí poslední summit také je zřejmě jenom pro někoho (onen formát 17+) - tohle už realitou je, to není hypotéza.
    P.S. ECB nyní nepumpuje žadných půl bilionu eur - to je jen úmysl zafinancovat kapacitu ESM, dluhopiy sice dlouhodobě skupuje, ale ne tak jak by si dlužníci přáli (už vůbec nemůže zaručit odpustit úroky) současně se snaží udržet rovnováhu tím, že také stahuje likviditu. Tedy zatím nejde o inflační emise (ke klasickému pumpování peněz nemá ECB ani oprávnění). takže financování investiční vlny z úrovně EU je otázka více než otevřená
    December 24, 2011 v 0.55
    Nejde mi o rozpad eura na jižní a severní, po tom ani nevolám, pouze říkám, že jestli se během týdnů nepřistoupí k akci, tedy: eurodluhopisy, navýšit společný rozpočet, aby dostatečně pokryl strukturální problém ekonomicky dvourychlostní, v současném stavu defektně nastavené eurozóny, vysávaného jihu centrem, euro to nepřežije....Dominique Strauss-Kahn ostatně říká jasně, že ani s Paříží Berlín nespolupracuje....tedy máme tu klíčovéhom hráče, který se nám zaseknul....proto ten summit kritizuji hlavně za to ce oneudělal....Tohle není ani pokus eurozónu zachránit....uvidíme po tom dalším, myslím si, že se dostal Berlín pod tlak minimálně ze severu....ze střední Evropy bohužel opravdu ne....a o tom tady vlastně píšu...Jinak souhlasím a Hekrdla to myslel ostatně také ironicky...
    December 24, 2011 v 16.26
    raději svátečně
    Nutnost akce "eurodluhopisy" k navýšení společného rozpočtu je
    boužel složitější - určitě to téma vydrží i do nového roku. Takže nyní aspo%n pohodu vánoc a tak dál...
    December 26, 2011 v 21.42
    Registruji, že Jan Macháček z Respektu konečně míří na terč a dost se divím, že zrovna on preferuje konzervativce a táhne tam liberální diskurs v ČR. Jako levicový liberál naopak preferuji protikrizovou, levicovou cestu liberálů z USA, ne paní Merkel postiženou škrtací obsesí. To jsou opravdu nesmiřitelné školy pane Macháčku, to jste napsal jediné moc hezky.

    http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-54270450-kalousek-mluvci-cnb
    December 27, 2011 v 1.18
    Tupě škrtajícím v Praze
    "Zatřetí, finanční investoři jsou schizofrenní ohledně fiskální konsolidace a růstu. Reagují pozitivně na zprávy o fiskální konsolidaci, pak ale reagují negativně na to, že vede k pomalejšímu růstu. Podle některých odhadů MMF není potřeba nějak velkých multiplikátorů na to, aby konsolidace a následný nízký růst rizikové spready dluhopisů zvýšila namísto toho, aby je snížila. Konsolidace a snížení dluhu je přitom třeba, mělo by ale jít o maratón, ne o sprint." patria.cz
    December 27, 2011 v 19.22
    nejde jen o délku běhu
    no právě že multiplikace a návratnost investic je to co zajímá investora i toho kdo chce investice přilákat - a EU už dlouho je velmi málo "Wachstumfreundlich". Samozřejmě že jedině dynamická a ne zmrtvělá ekonomika může řešit své problémy. Ale to není jen spor zda sprint nebo marathon.
    Otázkou je jak, aby nové nestability nebyly horších těch předchozích - nerovnováha rozpočtu a platební bilance na jedné straně a nerovnováha na trhu práce a inflace na staně druhé. Pokuhé skupování dluhopisů a emitování peněz může mít inflační a nikoliv růstový účinek, což samozřejmě investoři ocení.
    Summa sumarum - nejen podpora růstových opatření, ale ujasnění jakých je to co by bylo dobré si ujasnit.