Levice bojující za opravdu jednotnou Evropu
Lukáš KrausEvropu rozdělují konzervativci se svým defektním pouze škrtacím plánem, který trhy bezesporu neuklidnil, tím méně občany. Trhy velmi dobře chápu situaci, tedy že jde EU do chronické recese, jelikož se bude škrtat.
V tento vánoční a v České republice smuteční čas musím bohužel reagovat na článek, který napsal Jiří Pehe k situaci v Evropě a speciálně v českém levicovém prostředí. V první řadě bych chtěl ujistit pana profesora, že nejsem radikál a nenechám se od stolu selektovat do této pozice. Jsem sociální demokrat a jako sociální demokrat v evropském kontextu nad celou záležitostí summitu EU, konzervativních evropských vlád uvažuji. Jestli je ale něco neradikálního, tedy ke kořenu věci nejdoucího, tak je to radikálně mělká diskuse na levici v ČR o problematice Evropy jako celku. Jiří Pehe, Petr Uhl, Balabán, Lukáš Jelínek a další a další vlastně představují levici prázdného Sikorského jako řešení, jako vzor, přitom ten neudělal vůbec nic jiného, než že se nesnaží diskutovat, rezignoval na jakýkoliv názor zemí střední Evropy, tedy jediné, co udělal, je, že složil vlajky v Berlíně a čeká na zázrak. Novinář Patrik Eichler říká, že v Sikorském levicová elita ČR spatřuje někoho, kdo se nebál přihlásit k evropanství. Já se tedy k němu jako eurofederalista hrdě hlásím, ale také si uvědomuji, že evropské, evropanství stojí na diskusi s partnery, ne na servilitě.
Takto ke kořenu věci nejdoucí situace v českém levicovém prostoru je o to nebezpečnější, že tím odkýváme prostor pro europopulisty, neofašisty, klausisty. Teze Jakuba Patočky o tom, že je nyní nutné podpořit konzervativce a jejich defektní plán, jelikož si nemůžeme dovolit rozpad eurozóny, se zdá být sice logická, ale bohužel není: tím by levice rezignovala na vlastní úhel pohledu, na celou smršť nových událostí, nových témat a možností a ve své podstatě pomáhala čistit diskurs pro jednoho jediného nemlčícího koně, tedy Václava Klause. S tím se opravdu nemohu smířit.
Lukáš Jelínek zase správně upozorňuje, že v podobné situaci, tedy defenzívě se nalézají i další sesterské levicové strany v Evropě a poukazuje sice na mediálně kritickou rétoriku SPD, ale v jádru jejich přešlapování na místě. Právě z toho důvodu, že i německá SPD logicky nezvedá opravdu tvrdou kritiku plánu paní Merkelové, je nutné se alespoň ze střední Evropy ozvat, jako se ozval minimálně norský premiér, švédský, kteří správě upozorňují na to, že tento summit o ničem vlastně nerozhodl, že nic neřeší, že jde pouze o škrtací pakt, který nás přivede ještě do větších problémů. Je třeba nemlčet a být tak solidární například k francouzským sociálním demokratům, kteří se připravují na klíčovou volební kampaň. Tleskáním škrtací obsesí postiženým německým konzervativcům jim budou přátelé napříč Evropou jedině podrážet nohy a to považuji za neevropské, neomluvitelné počínání.
Jako Evropan uvažují komplexně, tedy i nad jižním křídlem, vidím, jak se tato konzervativní politika strohosti podepsala na vykrvácení Řecka, vidím, jak se mu nepomáhá, vidím, že se neřeší rozpor v eurozóně, kdy se prohlubuje propast mezi exportním Německem a dalšími státy eurozóny, kdy je jih nechán napospas škrtům, jelikož nemůže hýbat s kurzy, nemá možnosti devalvovat, tedy jediné, co může, je škrtat lidi, mzdy veřejný prostor a tím dále situaci zhoršovat. Považuji téměř za neomalenost mi z ČR posílat nějaké vzkazy, že jako když jsem v Norsku, nemyslím to s EU upřímně.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Dolejs-KSCM-Cas-prohloubit-diskusi-o-evropske-budoucnosti-na-levici-217779
Půjde o témata jako
a) fiskální intergace v situaci, kdy přesun kompetencí je momentálně nereálný - tedy jen lepší koordinace ex ante a kontrola inovovaného \paktu stability ex post.
b) racionální formy a rozsah financování rozvoje Evropy přes ECB či jinou institutci - emitovat zdroje nelze libovolně, zvedat daně jen v míře přátelksé k hospodářskému růstu
c) subsidiartita v otázce daní a veřejných výdajů - rozsah evropského rozpočtu zvýšit z dnešního 1% třeba až na 10% je také problém
d) revize smluvního základu Eu - od legitimity evropských rozhodnutí až po tvorbu hospodářské politiky a regulačních pravidel i z pohledu konkurenceschopnosti (např. tobinova dań zatím neprochází ani pro EU, maximálně ve formátu 17+)
A takto bych mohl pokračovat. - tlak na reformy zhora v ose paříž -berlín skutečně vede k vícerychlostní integraci - to už je realita a tak v ČR budeme muset vyřešit jestli být na periferii je to pravé ořechové. protože dalším krokem už mlže být geopoltická divergence.
nýbrž to že evropská intergace může dál probíhat (oč stojí Paříž - Berlín) jen v části a v té druhé se zastaví, nebo dokonce dojde k dezintegraci někam zpět k EFTA. Minimálně ta fiskální integrace tedy bude zcela praktickou křižovatkou. nejde o nečinnost ale neochotu některé kroky učinit.
Různé stupně integrace už přitom opravdu fungují - viz schengenský prostor, přijetí sociální charty či Evropské listiny základních práv. To co nabízí poslední summit také je zřejmě jenom pro někoho (onen formát 17+) - tohle už realitou je, to není hypotéza.
P.S. ECB nyní nepumpuje žadných půl bilionu eur - to je jen úmysl zafinancovat kapacitu ESM, dluhopiy sice dlouhodobě skupuje, ale ne tak jak by si dlužníci přáli (už vůbec nemůže zaručit odpustit úroky) současně se snaží udržet rovnováhu tím, že také stahuje likviditu. Tedy zatím nejde o inflační emise (ke klasickému pumpování peněz nemá ECB ani oprávnění). takže financování investiční vlny z úrovně EU je otázka více než otevřená
boužel složitější - určitě to téma vydrží i do nového roku. Takže nyní aspo%n pohodu vánoc a tak dál...
http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-54270450-kalousek-mluvci-cnb
Otázkou je jak, aby nové nestability nebyly horších těch předchozích - nerovnováha rozpočtu a platební bilance na jedné straně a nerovnováha na trhu práce a inflace na staně druhé. Pokuhé skupování dluhopisů a emitování peněz může mít inflační a nikoliv růstový účinek, což samozřejmě investoři ocení.
Summa sumarum - nejen podpora růstových opatření, ale ujasnění jakých je to co by bylo dobré si ujasnit.