Burzovní indexy prudce padají a ceny zlata dále rostou. To znovu evokuje rok 2008, kterým se odstartovala současná krize. Píšu úmyslně současná, protože krize nikdy neodešla. Jen byla překryta některými specifickými opatřeními, které ale těžko mohly dlouhodobě fungovat.

Mělo by nás zarazit už jen to, že se již řadu měsíců v ekonomickém mainstreamu hovořilo o „křehkém oživení“. Tento eufemismus vlastně značí to, že není jasný růstový impuls a „růst“ má povahu buď krátkodobých vládních stimulačních programů, či tzv. vnějšího růstu.

Ať se dělo to či ono, situace na trzích práce zůstávala diplomaticky řečeno neradostná. Ne nadarmo se již řadu let používá pojem jobless growth, tedy ekonomický růst, který nevede k nárůstu pracovních míst. Sociální situace je navíc zhoršována škrtacími programy, které se povětšinou týkají právě sociálních systémů, příp. zahrnují ještě zvyšování nepřímých daní, které se dotýká právě těch nejslabších.