Pokud ztratíte v České republice práci, nebo ji po ukončení vzdělání vůbec nenajdete, čekají vás od roku 2012 krušné časy. A to pokud Parlamentem České republiky projdou již schválené návrhy vlády, které mění podmínky podpory v nezaměstnanosti. Jejich hlavní rysy shrnul Petr Kučera na aktualne.cz. Standardní délka ani výše podpory od roku 2012 údajně klesnout nemají. Novela ale obsahuje několik novinek, nad kterými bychom měli zpozornět:

• Od třetího měsíce pobírání podpory by uchazeči a uchazečky o zaměstnání měli nově vykonávat veřejnou službu, pokud jim to úřad práce „nabídne“, v rozsahu až poloviny týdenní pracovní doby. Za tuto práci nedostanou žádnou odměnu. Pokud ji bez vážného důvodu odmítnou, přijdou o podporu v nezaměstnanosti a nedostanou od státu ani další pomoc.
• Lidé, kteří jsou nezaměstnaní jen krátce, budou muset nově přijmout nabídku vykonávat veřejně prospěšné práce. Za ně sice dostanou mzdu (na rozdíl od veřejné služby), která má ale být vzhledem k rozsahu a charakteru práce nepatrná. Co více, tato práce již nebude muset odpovídat kvalifikaci uchazeče. A aby ani to nebylo málo, pokud nezaměstnaní takovou práci přijmou, přijdou o podporu v nezaměstnanosti, a to i když odměna za tuto práci bude menší. Možnost malého přivýdělku k podpoře totiž vláda zrušila již od letošního roku.
• Někteří nezaměstnaní se budou muset hlásit v předem určených termínech na stanovených místech, například na poštách. Tím se má údajně zamezit nelegálnímu zaměstnávání, protože lidé by se museli osobně dostavit v termínech odpovídajících standardní pracovní době.
• Další změnou je možnost převést zprostředkování zaměstnání z úřadů práce na pracovní agentury. Ty za to budou dostávat na každého uchazeče/uchazečku 5000 korun, za jeho umístění 1250 korun a za jeho setrvání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně šesti měsíců dalších 500 korun.

Pohled „privilegovaných“

Nová opatření mají vesměs dát najevo nezaměstnaným, že podpora není zadarmo. A dle ministra práce a sociálních věcí, který novelu předložil, mají také vést k větší aktivitě nezaměstnaných a k potlačení práce načerno.

Takové argumenty mohou být rajskou hudbu pro všechny ty vzdělané a tvrdě pracující v soukromém sektoru, kteří cítí, že se na jejich dřině zadarmo vezou „nemakačenkové“, kteří jen natahují ruce pro dávky. Tím, že je dostanou, nemají již potřebu pracovat. Ať si tedy ty dávky alespoň zaslouží a ať se jim co nejvíce znepříjemní život. A navíc, ať získají nebo si udrží pracovní návyky.

Tento styl opatření přitom bohužel není ve střední Evropě ojedinělý. V Maďarsku premiér Viktor Orbán plánuje řešit nezaměstnanost a nízkou zaměstnanost mimo jiné systémem veřejných prací pod dohledem policistů odvolaných z předčasného důchodu. To se naštěstí ještě u českých reformátorů neobjevilo.

Takové uvažování i na jeho základě navrhovaná řešení jsou ale pomýlené. Jsou založeny na ideologii a morálce volné soutěže a přesvědčení, že každý je svého štěstí strůjcem. Že kdo se snaží, ten se vypracuje. To se snadno říká potomkům z řad střední třídy a vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Měli několikrát vyšší pravděpodobnost vystudovat vysokou školu než lidé, jejichž rodiče nepracovali nebo pracovali v povoláních s nejnižším statusem. A stále mají ještě mnohem menší pravděpodobnost, že skončí mezi nezaměstnanými.