Předkladatelem senátního tisku č. 57 je společně s dvanácti svými kolegyněmi a kolegy senátor František Bublan. Tisk obsahuje návrh „zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě“. Návrh zákona má čtyři paragrafy. První je podstatný. Druhý možná napomůže schválení návrhu v Senátu, ale znejasňuje jeho cíl. Třetí hovoří o pokutách a čtvrtý o účinnosti.

Podle Bublanova návrhu by měl být zakázán prodej v obchodech nad dvě stě metrů čtverečních ve vyjmenovaných svátcích. Má jít o 1. leden, Velikonoční pondělí, 8. květen, 28. září, 28. říjen a 25. a 26. prosinec. Na Štědrý den by pak měl být prodej zakázán od poledne do půlnoci.

Výjimku mají mít prodejny do 200 metrů čtverečních, čerpací stanice, lékárny, prodejny „v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích“ a ve zdravotnických zařízeních. Zákaz pak vůbec nemá platit v zákonem definovaných krizových situacích, jako je třeba válečný stav.

V rozpravě nezaznělo vůbec nic podnětného. Jaroslav Kubera hovořil o krystalickém příkladu sociálního inženýrství. Ostatní vesměs hovořili o zkušenosti s pokladními ze supermarketů, které si zákaz nedělního prodeje přejí. A to přesto, že předpokládají, že to pro ně bude znamenat nižší mzdu. Pro další projednávání návrhu nakonec hlasovalo třicet devět z jednapadesáti přítomných senátorů.

První hlasování asi nic nezmění na tom, že zákon zamítne nejpozději Sněmovna. Je to spíš trénink na dobu, kdy většinu ve Sněmovně bude mít vláda vedená sociální demokracií. A této myšlené vládě se sluší položit několik otázek.

První z nich je symbolická: Jak je možné, že mezi svátky, kdy má být prodej zakázán, není Svátek práce! Pro levicové političky a politiky je to opomenutí neomluvitelné. Komunisté, kdyby zde nějací byli, by nutně hovořili o obvyklé zradě sociální demokracie na pracujících.

Druhá otázka je, proč bylo z dvanácti českých svátků vybráno jen sedm uvedených v návrhu zákona, a kdo a jak je vybíral. Je dnes jen málo témat, která mohou mít společné církve, odbory a levicové strany. Zákaz nakupování o svátcích a samozřejmě i o nedělích, takovým tématem je. Tím nepochopitelnější ovšem je, proč v návrhu zákona chybí jak svátek příchodu svatých Cyrila a Metoděje, tak svátek upálení Mistra Jana Husa. Jakou argumentaci bude sociální demokracie používat, aby na svou stranu získala církve? Nebo si myslí, že po restitucích už je k ničemu nebude potřebovat? Ani KDU-ČSL?

Třetí otázka je, jaký věcný argument mají sociální demokraté pro to, že do návrhu nezařadili zákaz prodeje o všech nedělích bez výjimky. Bojí se konfliktu s držiteli nadnárodního kapitálu? V programových východiscích své strany argument ve svůj prospěch jistě nenajdou. Ostatně již v roce 2004, resp. 2005 řada sociálních demokratů ve Sněmovně podporovala podobný návrh, jako je ten dnešní Bublanův. Tehdy se ovšem měl zákaz prodeje vztahovat na všechny svátky i na prodej v noci.

Poslední otázka na začátek debaty zní, proč je součástí zákona paragraf dvě. Ten kromě supermarketů rozšiřuje zákaz prodeje i na „prodejní a výkupní dobu zastaváren, provozoven určených k obchodování s použitým zbožím a zařízení ke sběru a výkupu odpadů, a to bez ohledu na velikost prodejní nebo výkupní plochy“. Do návrhu zákona, který může alespoň minimálně pomoci ochraně práv zaměstnankyň a zaměstnanců, tak sami jeho autoři přimíchali pravidlo, které má zjevně znesnadnit obchodování s kradeným zbožím. Nemám proti tomu nic. Jenomže smíchání těchto dvou cílů povede pravděpodobně k tomu, že se ani jeden z nich nepodaří pořádně vysvětlit.

Věcně by pak zajímalo, zda nákupní galerie jako pražská Harfa, brněnská Vaňkovka, královéhradecké Futurum nebo ostravská Galerie jsou obchody nad 200 metrů čtverečních nebo jen shluk bezpočtu obchodů menších. Pokud by návrh náhodou prošel, bude to znamenat, že tyto několikapatrové obchodní domy zůstanou také zavřené? A jak to bude s obchodními domy „klasickými“, často postavenými ještě v letech komunistické vlády?

Umírněný sociálně demokratický návrh na regulaci obchodu, jak bych si ho představoval, spojí zákaz prodeje v noci, v neděli a o všech svátcích se zvýšením minimální mzdy. Práce — nejen prodej — bude podle takového návrhu zakázána všude tam, kde to není nezbytně nutné. A výjimku budou mít nádraží, turistická centra, kam chceme přilákat lidi, a kulturní instituce. Jistě zazní argument, že některé lidi takový návrh do práce nutí, kdežto jiným ji zakazuje. Cílem sociální demokracie je ovšem emancipace a ochrana co největšího počtu lidí. A tomuto cíli takový návrh neodporuje ani v nejmenším.