Již nějakou dobu v Českých Budějovicích trvají snahy o „pogromy na Romy“. Spouštěcím motivem celého byla pouhá potyčka na dětském hřišti před několika týdny, která, jak se zdá, se stala přímo ukázkovým ventilem „tekutého hněvu“ v naší společnosti.

Minulý víkend se v Českých Budějovicích konala demonstrace „proti nepřizpůsobivým“ s pochodem do lokality sídliště Máj (ulice V. Volfa), jejíž počet účastníků postupně narostl až na více jak tisíc pět set lidí, když většinu zde tvořili místní obyvatelé. Policie situaci nezvládla úplně dobře, což i znamenalo, že musela rozpustit poklidné a řádně ohlášené nejen romské shromáždění nedaleko ulice V. Volfa. O tom ale již, myslím, bylo napsáno dosti.

Tento víkend, 7.-8. července, se měla v Českých Budějovicích konat další akce/pochody neonacistů, kde se mluvilo o účasti lidí z Polska, Slovenska, Německa a snad i dalších států. V reakci na to, co proběhlo minulý víkend, jsme se rozhodovali, že bychom s některými občany Českých Budějovic, převážně z místního kulturního prostředí, a zástupci Konexe o.s. uspořádali tuto sobotu na sídlišti Máj kulturní odpoledne, kde by byla možnost, aby spolu mohli mluvit černí, bílí, zkrátka všichni sousedi mezi sebou. Pořádání ale bylo nakonec Budějčákům rozmluveno primátorem města Jurajem Thomou s příslibem, že sám bude nápomocen při dalším řešení nastalé situace v Českých Budějovicích.

A tak se nakonec odpoledne, vlastně celý den, ve „Volfovce“ konalo jen za přispění Konexe o.s. Řečnilo se, pár slov řekli černí i bílí, gádžové i romáci, zazpívali De La Negra, kluci z Krupky. Příjemným překvapením pro mne bylo kolik bílých (sám nevím, jestli je lepší používat slovo majorita anebo bílí) se ukázalo, kolik lidí i s opačným názorem, než zde zaznívalo, bylo ochotných říci své.

Bohužel ale o tom, jak spolu opravdu začali někteří sousedé mluvit, se příliš nemluví. A nejlépe to asi vystihuje postřeh novináře Petra Salaby, který zveřejnil na Facebooku jeden svůj sobotní zážitek, kdy se mainstreamová média, zde reprezentována TV Nova, vůbec bála vkročit do ulice V. Volfa, kterou považovala za nebezpečnou zónu, zatímco zde Saša Uhlová kojila dítě a vyskytovala se tu i celá řada dalších dětí a kočárků.

Běžná velká média toto místo považovala za nebezpečné a raději chtěla natáčet místo kde, přeženu-li to, tekla krev (například přenosový vůz ČT u multikina Cinestar) a pak se holt stane, že na pozitivní zprávu o možném začátku komunikace mezi místními se vůbec nedostane, tedy to opět vyzní do ztracena.

Mezitím, co v ulici V. Volfa probíhala tu mírnější tu vášnivější debata, se začalo konat shromáždění namířené proti Romům, což ale naštěstí policie zvládla a dlouho očekávaná apokalypsa se nekonala. Drobné potyčky se sice konaly až do večerních hodin, ale bylo vidět, že policisté tento den opravdu nenechali nic náhodě. Těžko se mi to, hlavně po událostech minulého týdne, říká, ale nyní policie zvládla situaci opravdu dobře.

I přes jistá pozitiva ale zůstává trochu slaná příchuť. Antiromských demonstrací se účastnili, v převážné většině, místní obyvatelé, naši sousedi, lidé, které potkáváme všichni venku na ulici, když jdeme do obchodu, na autobus. Jsou to jedni z nás. A dost často i lidé se stejnými problémy jako ti, proti kterým pochodují a protestují.

Nejeden z nich je nezaměstnaný, o práci se strachuje, sám nemá před svým prahem zameteno. Ač se to podle některých statistik nemusí zdát, tak v Českých Budějovicích je opravdu problém sehnat práci. Pro všechny.

V sobotu odcházel domů člověk vcelku positivně naladěn, ale v neděli večer, bohužel, se opět ukázalo napětí husté, že by se dalo krájet nožem. Někdo začal zase znovu svolávat na sídliště Máj po Facebooku další lidi, místní se opět začali bát, sjelo se sem hodně policistů.

Nyní, řekl bych, mají všichni pouze strach, co bude dál.

Nikdo neví, co bude za týden, za dva, kam až toto chování může zajít. Děti mají právě prázdniny a místo toho se tu část občanů rozhodla brojit proti minoritní romské populaci a navzájem se ještě povzbuzuje různými nepravdivými výmysly, co se kdy a komu stalo za příkoří s Romy.

Všichni nyní čekáme, co bude dál, a věřte, není to nic příjemného. Pro černé i bílé…