Doslova všude se píše, že na protiromské demonstraci v Duchově zaútočili na policisty radikálové. Žádný radikál tam však k vidění nebyl. Radikál je člověk, který jde na podstatu (na kořen) věci, zatímco o lidech, kteří v sobotu demonstrovali proti Romům, lze říci jen opak: o věcech nepřemýšlejí, nýbrž si pěstují své stereotypy, výmysly a lži, svou nenávističku. Nedobírají se kořene věci, nýbrž jsou povrchní. Je proto zřejmé, že na protiromské straně v Duchově stáli antiradikálové.

Paradox

Část demonstrantů lze zařadit mezi extremisty, některé z nich rovnou mezi neonacisty. A druhou část (určitě mnohem početnější), tvořili místní lidé, kteří byli s extremisty ochotni pochodovat a pořvávat hloupá hesla.

Výraz extremista nikomu nevnucuji, podstatu věci však vystihuje mnohem lépe než výraz radikál. Paradox, ukrytý v předchozí větě, ať nám připomíná, že logika není vždy přímočará a má svá zajímavá zákoutí — i proto je dobré věci kriticky rozebírat (myslím tím: přistupovat k věcem s kritickým rozumem). Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.

Husarský kousek

Občanské společnosti, jejím představitelům, se tentokrát povedl husarský kousek. Soukmenovci z Dělnické strany SS a neonacistických iniciativ chtěli spáchat na Romech pogrom, a pokud se jim to nepovede přímo, tak jim alespoň pořádně nahnat strach — s tím úmyslem tam nepochybně přijeli. Jedno z hesel, které skandovali, znělo „pusťte nás na ně!“. A policie proti nim zasáhla ve chvíli, kdy čelo pochodu uhnulo z ohlášené trasy směrem k Romům.

Díky policii se jim nepovedl pogrom. A díky organizátorům akce Čhikatar het/Z bahna ven - Mírovi Brožovi ze sdružení Konexe a Ivance Maripose Čonkové z iniciativy Otrokem rasy - se jim nepovedlo nahnat Romům strach. Ti se totiž v tu chvíli dobře bavili, hráli, zpívali, tancovali… i děti měly svůj program a byly spokojené.