Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková nečekala, že se situace v Českých Budějovicích tak zvrtne. Nejdůležitější je podle ní komunikace, aby i nespokojená většina měla prostor, kde si to ventiluje. Výsledek ale může být opačný.

Podle expertů pouliční válka, která v Českých Budějovicích vzplála z protiromské demonstrace, byla očekávatelná. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková míní, že jde o každoročně se opakující jev, kdy počátkem léta začnou Romové žít jinak — totiž hlavně na ulici: „Nečekala jsem, že se to tak zvrtne. Je to závažné.“ Paní Šimůnková se diví, my nikoli. Sociální nepokoje rasové povahy už nejsou vázány pouze na oblasti s největší nezaměstnaností, která postihuje i nás bílé, protože nezaměstnatelnost či spíše nezaměstnávání Romů je rozšířeno po celé republice. Což je stav ještě horší, svědčící o zvláštním, vládou nevyhlášeném celonárodním režimu „Romové bez práce“.

Na pracovním stole mám papírek s adresou a telefonním číslem na Roma, jenž s kolegy sobě rovnými provádí výkopové a jednodušší stavební práce. Jsou to pracovití a spolehliví lidé, osvědčili se nám. S náležitým dobrozdáním v té věci je doporučuji možným zájemcům, ale to má právě záporný účinek, čemuž se mladý Rom zasmál řka, že na vyjednávání kšeftů mají jednoho bílého; a kšeft se povětšině zdaří jen tehdy, když zákazník o jejich romské podstatě naopak nic neví. Pak se sice diví, když je vidí, ale oni smlouvu už mají v kapse a dílo jim utěšeně roste, tak jaké cavyky.