Počet akcí s rasistickým podtextem stoupá, přibývá i běžných lidí, kteří se jich po boku extremistů účastní. Jak je na tom pomyslná protistrana, tedy v jakém stavu je protirasistické hnutí v České republice?

Největším úspěchem je vznik platformy Blokujeme!, která sdružuje široké spektrum aktivních jednotlivců a organizací napříč republikou. Platforma Blokujeme! vznikla během léta, krátce před protiromským pochodem ve Vítkově, kde před několika lety rasisté málem upálili malou romskou holčičku Natálku. Je to tedy už podruhé, kdy malé městečko Vítkov vyvolalo vlnu solidarity s Romy.

Zdá se, že dochází k pozvolné aktivizaci lidí, kterým není jedno, co se děje - 24. srpna kdy rasisté pořádali protiromská shromáždění najednou ve více městech, se akcí na podporu romské komunity a protirasistických demonstrací účastnilo stejné množství lidí, jako akcí rasistů.

Čerstvou věcí jsou aktivity typu Nicneznazor.cz, nebo koordinované vstupování do diskusí na rasistických skupinách na sociálních sítích. Lidé, kteří se z nějakého důvodu nemohou zapojit přímo do aktivit v čase a místě krize, tak získávají možnost udělat něco proti rasismu a růstu nenávisti i z tepla svého domova.

Jak jsi prožil letošní horké léto, v němž absentovala „okurková sezóna“, ty osobně a sdružení Konexe vůbec?

Prožíváme hektické období. Dříve dobrovolníci Konexí pracovali jen v severních Čechách, v posledním období fungujeme v celé České republice. Je to logickým důsledkem situace, kdy řešíme klíčový společenský problém: protiromské pogromy. To mi prostě občas přijde absurdní, nejsme na to stavěni a nemáme zdroje.

Došli jsme na hranice svých možností, coby malá dobrovolnická grasrootová organizace s téměř nulovým rozpočtem. Kvůli současné vlně nenávisti nestíháme nic jiného, zanedbáváme naší běžnou agendu. Dovolenou jsem neměl.

Myslíš, že je správné označovat nedávné protiromské demonstrace slovem pogromy?

Ano, myslím, že je to dost přesné pojmenování. Kdyby na místě nebyli policejní těžkooděnci a dav by se dostal k romským domovům, co by se asi stalo? Byly to pogromy zastavené policií. Nazývejme věci pravými jmény. Co budeme dělat?

A co znamená výraz „grasrootová organizace“?

No „grasroot“ znamená „zdola“. Grasrootová neziskovka je organizace tvořená místními angažovanými členy komunity, kteří skrze ni pomáhají sami sobě a hájí práva svojí komunity. Grassrotové organizace můžou být líhní pro budoucí lídry, mohou se stát pojítkem komunity. V České republice takových organizací moc není, ale věříme, že situace se změní. Jde o takový protipól neziskových řetězců.

Neziskové řetězce? Je takové srovnání korektní?

Neziskový řetězec je velká společnost s centrálou většinou v Praze, která má pobočky po celé České republice a každá pobočka poskytuje standardní nabídku služeb. Jde o to, že když někde ve městě otevře svou pobočku obchodní řetězec, nastane efekt, že v místě zkrachují menší místní prodejny, které neobstojí v jeho konkurenci.

Nemůžou konkurovat jeho nabídce, propagaci, lobbingu. Stejný efekt nastává, když v místě soutěží malá romská grassrootová organizace s neziskovým řetězcem, nemá proti němu šanci. Nemá tak dobré fundraisery, projektové a finanční manažery, vztahy s místními politiky. Peníze, které jsou jen jedny nevysoutěží.

To je důvod, proč je sdružení Konexe bez prostředků?

Ne. S našimi penězi a podporou našich projektů je to bohužel mnohem složitější. Situace, kterou jsem popsal, se týká malých lokálních romských neziskovek, které by chtěly mít své sociální pracovníky, provozovat nízkoprahový klub, nebo fotbalové družstvo. Tedy poskytovat sociální služby nebo volnočasové aktivity pro děti a mládež.

To Konexe nechtějí. Chceme dělat něco jiného. Problém je to, že na aktivity, které chceme realizovat (comunity empowerment, community organizing, advocacy) nejsou v ČR vypsány žádné grantové výzvy, tyto aktivity nejsou podporovány, nemáme si své projekty kam poslat. Peníze jdou do sociálních služeb.

Říkáš, že nechcete dělat sociální služby. Je to proto, že podle tebe nefungují? Ptám se, protože jsi kritizoval například činnost Člověka v tísni v tomto směru.

Ne, tak takhle ostře to nevidím. Vím, že někteří terénní sociální pracovníci z neziskovek jsou zapálení idealisté v tom nejlepším slova smyslu, kteří se snaží pomoci svým romským klientům do roztrhání těla. Klaním se jejich práci a zápalu. Někteří z nich však instinktivně tuší, že jejich úkol je podobný jako přelít kávovou lžičkou oceán.

Sociální služby bych přirovnal k paralenu, na chvíli uleví od horečky nebo bolesti, ale nemoc neléčí. „Klientům“ sociální služby na chvíli možná uleví od bolesti, ale jejich situaci nedokáží změnit. Takže ano - dávejme nemocným s horečkou paralen, ale zároveň musíme léčit i jejich nemoc. Založit léčebný program čistě na paralenu, je nesmysl. Jak to dopadlo, vidíme všichni.

V České republice se věřilo, a mnoho lidí tomu ještě snad i věří, že problém romské chudoby vyřeší jakýsi kouzelný koktejl, elixír. V tom koktejlu se spolu namixují sociální služby- sociální pracovník do každé romské rodiny, klub pro děti a teenagery, aby si hráli pod dozorem, nekvalifikovaná, pomocná práce pro rodiče, snad i nějaké doučování pro děti, a přidá se hodně represe - dohledová služba, asistenti prevence kriminality, kamerové systémy. Simsalabim a... nic. Koktejl nefunguje.

Jsme v situaci, kdy máme nepřeberné množství organizací, které poskytují Romům sociální služby, ale téměř nemáme organizace, které by hájily romská práva. Neziskové řetězce úplně ztratily svou watchdogovou roli, chovají se dokonce leckdy opačně.

Vysvětli to blíže, prosím.

Watchdog znamená anglicky hlídací pes. Jeho práce je hlídat. Když se děje nějaká nekalost, hlídací pes začne štěkat, vrčet, přitáhne pozornost, všechny zalarmuje. Ve zdravé občanské společnosti je watchdogová role jednou z nejdůležitějších funkcí neziskovek- děje-li se jejich „klientům“ nějaké bezpráví, jejich situace je kritická, tak neziskovka začne štěkat.

Volá novináře, píše otevřené dopisy odpovědným, ukáže prstem na toho, kdo nese politickou odpovědnost a podrobí ho kritice, snaží se vytvářet tlak, aby byl problém řešen a nezameten pod koberec. Tuto roli české neziskové řetězce dávno zapomněly, protože jsou závislé na dobrých vztazích s lokálními politiky a úřady a svými grantodárci.

A celá situace došla bohužel ještě dál, některé organizace se chovají přímo anti-watchdogově. Vysvětlím to třeba na příkladu Ústí nad Labem. Situace v předlickém ghettu je strašná, jde podle mne o nejhorší ghetto v ČR. Jsou tam domy bez vody, některé hrozí okamžitým zřícením a zavalením obyvatel, jsou tam masivní skládky, potkani, štěnice, švábi, nemoci, drogy a lichva, prostě katastrofa.

Pekelná situace nevznikla ze dne na den, postupně se zhoršovala, do stádia akutní krize došla dejme tomu v posledních čtyřech letech. První domy v Předlicích spadly už v roce 2010, tenkrát se jako zázrakem ještě nikomu nic nestalo.

Ve městě má pobočky několik neziskových řetězců, které jsou příjemci vysokých dotací na pomoc chudým Romům ve městě a práci v Předlicích. V Ústí donedávna, po několik let, působila i vládní Agentura pro sociální začleňování.

Kdyby tyto organizace měly watchdogovou roli, v uplynulých letech by se snažily přitáhnout k předlické katastrofě pozornost, informovaly by veřejnost, co se v ghettu děje, podrobily by otevřené kritice odpovědné lokální politiky, snažily by se vyvinout tlak na to, aby se věci začaly řešit.