Další víkend. Další mítinky DSSS. Další pokus o pogrom. Další střet údajných „radikálů“ s policií. Další lidé na pokraji psychického zhroucení. Další děti vystrašené k smrti.

Páteční předvolební mítink Dělnické strany sociální spravedlnosti skončil dalším pokusem o pogrom na nájemníky ubytovny v Čujkovově ulici. Poté, co upravený a slušně vypadající předseda DSSS odjel ve svém autě, padla na shromáždění známá výzva „Jdeme na ně!“ a šlo se…

Sotva mohl být v tu chvíli někdo překvapen. Stoupenci neonacismu neprovedli více, než co hlásali celý měsíc. Výzva k útoku kolovala nejen mezi nimi ale i na Facebooku. Neonacisté, fotbaloví chuligáni a jejich polští kamarádi si zahalili hlavy do kapucí a vyrazili vstříc ubytovně.

Ačkoli Tomáš Vandas, a DSSS obecně, s nimi oficiálně neměl již nic společného, sotva lze přehlédnout nenáhodný vztah mezi mítinky jeho strany a pokusy o pogrom v letošním létě. Zejména události v Duchcově na konci června notně připomínaly páteční dění v Ostravě.

„Přišli jste sem akorát provokovat, proto rozpouštím vaše shromáždění…“

Kromě mítinku DSSS proběhlo v pátek večer nedaleko od něj odlišné shromáždění. Média zmatená ze všech „radikálů“, „extremistů“, „aktivistů“, „anarchistů“, „antirasistů“, kategorií plovoucích v současné ČR úplně na vodě, hovořila o shromáždění Romů, které připomínalo spíš mítink Strany zelených. 

Po krátkých projevech odsuzujících neonacismus a rasismus v české společnosti, nezhoustla jenom atmosféra, ale na malém plácku před zastávkou MHD se nedalo ani pohnout.

Lidé z okolí otevřeli okna a balkóny svých bytů. Nejvíce ovšem otevřeli stavidla svému hněvu. V nadávkách a křiku šlo rozeznat příběh o ubytovně, která může za všechny jejich problémy. Dále příběh o neustálé migraci nájemníků ubytovny.

Černý svině, my jsme slušní lidé! Nemakačenka, my pracujeme a platíme vám dávky, abyste mohli krást a napadat nás! — vše mělo svůj hromosvod. Nepomohly argumenty o byznysu s chudobou. Přítomní byli hmatatelnější než vzdálení majitelé ubytoven.

V nastalé slovní přestřelce, anebo dokonce veřejném lynči, padala výzva k policii. Policie a zákony ochraňte nás. Bylo to zoufalé volání ve stresující situaci. Obklíčení bylo úplné: v první řadě kamery, fotoaparáty a za nimi desítky pokřikujících lidí. Nedostatek místa i chybějící rámec „debaty“ se podepsal na touze, aby policie zakročila.

„Debatu“ uzavřel dorazivší místostarosta Radim Mrklas (ODS). Prohlásil, že organizátoři shromáždění nejsou nic jiného, než drzí provokatéři, kteří přišli vyvolávat konflikty a snaží se narušit řádně nahlášený předvolební mítink zcela legální politické síly, rozuměj DSSS.

Proto, z jakési úřední pravomoci, shromáždění rozpustil a společně s lidmi třímajícími v rukou vlajku ČR v podpaždí se vydal navštívit mítink dělnické strany.

Zákonné zákazy

Napříč politickými seskupeními zaznívají silněji a silněji hlasy o potřebě zavést ráznější opatření vůči extrémistům, aby se zamezilo zvýšenému násilí v ulicích.

Co když není náhodou, že v ten samý okamžik se státní orgány v Řecku skutečně rozhoupaly k heroickému činu? Předseda neonacistického Zlatého úsvitu byl zatčen a čelí obvinění ze založení zločinecké organizace. Zatčení a případná likvidace se ovšem týká jenom členů a funkcionářů, kterých je málo.

Skutečná síla Zlatého úsvitu tkví v ovlivnění mládeže, v množství sympatizantů, jejich akcích a především celospolečenském posunu směrem k fašismu.

Zákaz Zlatého úsvitu se nedotkne problému nacionalistického výkladu dějin, v němž bychom nacisty hledali marně. Za každým dějinným rohem místo nich číhají Němci. Zákaz se nedotkne ani problémů politiky Evropské unie vůči migrantům a byznysu s nimi.

Podobnosti se situací v ČR jsou zřejmé. Dovolávat se zákazů nestačí. Jediné, na co stát slyší, je zvýšení financí pro protiextremistické oddělení policie. Represe, represe a represe. Požadavek na větší represi vůči extrémistům, který sílí díky působivému zobrazování nepřípustného násilí v ulicích.

Těkavá celospolečenská situace se depolitizuje pseudoodbornými nálepkami: extremismus patří do expertního slovníku bezpečnosti státu, ohrožení suverenity, terorismu a podobně. Není tomu příliš dávno, co tuzemští policejní experti coby extrémisty vyhodnotili antirasistickou Iniciativu ne rasismu a Alternativu zdola — aktivní v promýšlení sociálně ekonomických alternativ.

Občanský postoj: antifašismus

Namísto touhy po škrtu zpoza kancelářské židle a stolu se stohem právnických formulací, musí přijít činnost. Vyjádření jednoznačného postoje. Protože média takové činnosti nerozumí — mluví o pro-romských aktivistech mnohem více, než o odpůrcích rasismu —, nezbývá, než začít bojovat o význam jiného a v kontextu současného dění v ČR nelogicky chybějícího slova antifašismus.

Nutně s sebou nese aktivní vztah k minulosti, jejímu výkladu. Fašismus nemusí znamenat pouze genocidu Židů anebo barbarské zlo náležící dávnému světu, jak jsme na to z mainstreamových výkladů holocaustu zvyklí. Fašismus může nabývat nejrůznějších moderních forem, jejichž obrysy lze pozorovat nejen v dnešním Řecku anebo Maďarsku, ale po celé Evropě, respektive Západu. Česká republika v tomto směru není výjimkou.

Námitka, že jsem právě pojem fašismus úplně rozpustil a učinil ho nefunkčním, podle mého není na místě. Při pohledu na všechny ty lokální nulové tolerance, návrhy na rozkastování obyvatel do různých kategorií s odlišnými občanskými právy, policejní kontroly pouze na základě barvy kůže dostává fašismus v různých tuzemských variacích konkrétní podoby.

Pokud mě stále máte za blouznivého pisálka, poslouchejte hovory cestujících ve veřejné dopravě anebo v hospodách, na pracovišti, sledujte internetové diskuze a autorské blogy. A pokud chcete tvrdit, že tohle nejsou relevantní zdroje, zapněte na chvíli televizní zprávy.

„Nepřizpůsobiví“ nájemníci ubytovny, kde žijí převážně Romové (parafráze ČT z páteční Ostravy), jsou legitimním terčem nejen pětisethlavého davu chuligánů a neonacistů, ale i „slušné“ části obyvatel ČR.

Antifašistů se v ten samý okamžik v ostravské ulici sešlo do třicítky. Ocitla se česká společnost ve vleku novodobých forem fašismu?