Až dav prorazí dveře mého bytu
Saša UhlováStále častější pokusy o pogrom vypovídají o závažných problémech současnosti. Co by se stalo, kdyby se dav přes policejní kordony dostal až k bytům Romů?
Zavírám dveře svého bytu a zavírám tak bránu do světa ven. Zavírám se před svými sousedy, kterým připadáme někdy divní, i když se snažím být milá, děti nutím zamykat dům a večer nehlučíme. Zavírám se před světem venku, před protivnými institucemi, a jsem ráda, že za těmi dveřmi je náš prostor, do kterého nikdo nemůže, když ho tam nepustím.
Tam, kde jsme bydleli minule, nás sousedé pomlouvali, že nemáme čistou rohožku přede dveřmi. Jak strašně nudný a prázdný musí být život člověka, který se zaobírá sousedovic rohožkou.
Sousedům se taky nikdy nelíbilo, že k nám chodí hodně návštěv. A už vůbec nesnášeli návštěvy Romů. Jednou na nás kvůli jedné mladé Romce, která si k nám přišla na počítač přepsat práci do školy, dokonce zavolali policii. Policie přijela za deset minut a chtěla ten závažný problém řešit.
Jak léta plynula, zažila jsem mnoho neuvěřitelných situací, poznala řadu zajímavých lidí a vyslechla si tolik životních příběhů, že bych o tom mohla napsat několik knih. Už když jsem se rozhodovala, že budu studovat romistiku, tušila jsem, že to nebude jednoduché, že se budu muset stát tlumočníkem mezi dvěma světy. Tehdy totiž to, že neonacisté napadali Romy, bylo časté a veřejná debata byla obhrouble rasistická. Byla to doba Miroslava Sládka a soudců, kteří se zdráhali pochopit, co je rasistický motiv.
×
Domov → Sloupek
10. července 2013 v 8.17
Související
Diskuse
July 10, 2013 v 11.29
Asimilace, segregace nebo emancipace?
Ano, základní příčinou oněch pokusů o pogromy je stále se prohlubující hospodářská krize se všemi negativními průvodními jevy. Vyjevila se díky ní dle mého názoru kruciální otázka budoucího vztahu Čechů k českým Romům. Historie zná tři základní procesy asimilaci, segregaci nebo emancipaci.
Neb jsem ze severu tak si dovolím trvdit, že všechny hlavní asimilační programy zavedné v 80. letech ( např. rozdělení romských velkorodin ze Slovenska přidělením bytů v různých lokalitách mého rodného města Ústí, povinná předškolní tříletá docházka, aby se naučili česky, zvláštní třídy, které umožňovaly, aby se dostali na učební obory a někteří i na odborné školy s maturitou a neukončovali docházku ve 14 letech) selhaly, neb se v nich po změně režimu v roce 1989, alespoň ještě jednu generaci nepokračovalo.
V polovině 90. let při první hospodářské krizi byl skrze privatizaci bytového fondu tehdejším vedením města účelově zahájen proces segregace, jehož výsledkem bylo nejdříve neúspěšné stavění zdi v Matiční ulici. Zeď se sice podařilo po mezinárodní nátlaku rozebrat a darovat místní zoologické zahradě, ale proce sociální segregace pokračoval a výsledkem jsou v tuto chvíli v okrajových částech města ghetta, kde romská menšina je už většinou.
Nejedná se o desítky, ani stovky občanů Ústí, jsou už jich tisíce. Díky této dokončené segregaci, přestože minulý měsíc v Ústí bylo závažné fyzické napadení bíleho teenagera romským k žádným pokusům o porgrom nedošlo.
Pro ty, kteří by mě náhodou obvinili z toho, že jsem příznivec segregace bych dodal, že tento proces probíhá každý den na trolejbusové lince 57 spojující dvě protilehlá ústecká ghetta Mojžíř a Předlice tak, že Romové nastupují do zadní části soupravy a ostatní Ústečané do přední. Já si sedám od mala do zadu a docela přesně vnímám posledních cca deset let nevraživost z toho plynoucí, neboť moji romští spolucestující to vnímají jako provokaci, porušení nepsaných pravidel.
A ti vepředu se na mě dívají řečeno s klasikem „Ty nejsi náš soudruhu, ty seš rakouskej“ (Světáci).
A u romské emancipace nevidím stále základní socio-kulturní předpoklady pro její úpěšné pokračování a završení v příští generaci. Je to pořád ve fázi prvních národních buditelů.
Neb jsem ze severu tak si dovolím trvdit, že všechny hlavní asimilační programy zavedné v 80. letech ( např. rozdělení romských velkorodin ze Slovenska přidělením bytů v různých lokalitách mého rodného města Ústí, povinná předškolní tříletá docházka, aby se naučili česky, zvláštní třídy, které umožňovaly, aby se dostali na učební obory a někteří i na odborné školy s maturitou a neukončovali docházku ve 14 letech) selhaly, neb se v nich po změně režimu v roce 1989, alespoň ještě jednu generaci nepokračovalo.
V polovině 90. let při první hospodářské krizi byl skrze privatizaci bytového fondu tehdejším vedením města účelově zahájen proces segregace, jehož výsledkem bylo nejdříve neúspěšné stavění zdi v Matiční ulici. Zeď se sice podařilo po mezinárodní nátlaku rozebrat a darovat místní zoologické zahradě, ale proce sociální segregace pokračoval a výsledkem jsou v tuto chvíli v okrajových částech města ghetta, kde romská menšina je už většinou.
Nejedná se o desítky, ani stovky občanů Ústí, jsou už jich tisíce. Díky této dokončené segregaci, přestože minulý měsíc v Ústí bylo závažné fyzické napadení bíleho teenagera romským k žádným pokusům o porgrom nedošlo.
Pro ty, kteří by mě náhodou obvinili z toho, že jsem příznivec segregace bych dodal, že tento proces probíhá každý den na trolejbusové lince 57 spojující dvě protilehlá ústecká ghetta Mojžíř a Předlice tak, že Romové nastupují do zadní části soupravy a ostatní Ústečané do přední. Já si sedám od mala do zadu a docela přesně vnímám posledních cca deset let nevraživost z toho plynoucí, neboť moji romští spolucestující to vnímají jako provokaci, porušení nepsaných pravidel.
A ti vepředu se na mě dívají řečeno s klasikem „Ty nejsi náš soudruhu, ty seš rakouskej“ (Světáci).
A u romské emancipace nevidím stále základní socio-kulturní předpoklady pro její úpěšné pokračování a završení v příští generaci. Je to pořád ve fázi prvních národních buditelů.
July 11, 2013 v 19.04
"Tam, kde jsme bydleli minule, nás sousedé pomlouvali, že nemáme čistou rohožku přede dveřmi."
Tohle znám, ale spíš ze starší doby. Řekla bych, že to bývalo tak před dvaceti třiceti (nebo čtyřiceti) lety ještě mnohem horší. Ten strach, že vás někdo bude pomlouvat, protože váš úklid není dokonalý... Zdá se mi, že v posledních letech se takové pomluvy vyskytují daleko méně. Anebo se ke mně nedonesou...
"Jak strašně nudný a prázdný musí být život člověka, který se zaobírá sousedovic rohožkou. "
Bohužel, spousta žen se obírala takovými problémy (nevím zda z nudy) a obávám se, že pokud se jimi v poslední době obírají méně než dřív, tak to možná není tím, že by jejich život byl oproti dřívějšku nějak více naplněn, ale je to způsobeno jen jejich větší uzavřeností do sebe samých.
Myslím si totiž, že ta rohožka a romský problém mají něco společného. Lidé mají prostě takovou tendenci srovnávat se navzájem (jsem lepší nebo horší než ti druzí?) Stejný způsobem se dívají na ty ostatní: jsou oni lepší nebo horší než já? Než průměr? Člověk takové srovnávání do jisté míry potřebuje, ovšem měl by být k nedostatkům nebo prostě jen odlišnostem druhých (na rozdíl od vlastních chyb) daleko chápavější a shovívavější. A měl by pochopitelně srovnávat něco úplně jiného než viditelné znaky. Ty se v tom srovnávání, bohužel, často dostávají do popředí. Rohožka je velmi viditelná. Romové jsou také velmi viditelní. Zjednodušování je v oblibě.
Mrzí mě, že to všechno došlo až tak daleko, ačkoliv osobní zkušenosti s rasismem celkem nemám. U nás na vesnici Romové nežijí. Obrnit se proti pomlouvání rohožky je celkem snadné. Zbavit rasismu společnost frustrovanou přítomností i budoucností je velmi nesnadné. Vždycky je snadnější něco zkazit než napravit.
Tohle znám, ale spíš ze starší doby. Řekla bych, že to bývalo tak před dvaceti třiceti (nebo čtyřiceti) lety ještě mnohem horší. Ten strach, že vás někdo bude pomlouvat, protože váš úklid není dokonalý... Zdá se mi, že v posledních letech se takové pomluvy vyskytují daleko méně. Anebo se ke mně nedonesou...
"Jak strašně nudný a prázdný musí být život člověka, který se zaobírá sousedovic rohožkou. "
Bohužel, spousta žen se obírala takovými problémy (nevím zda z nudy) a obávám se, že pokud se jimi v poslední době obírají méně než dřív, tak to možná není tím, že by jejich život byl oproti dřívějšku nějak více naplněn, ale je to způsobeno jen jejich větší uzavřeností do sebe samých.
Myslím si totiž, že ta rohožka a romský problém mají něco společného. Lidé mají prostě takovou tendenci srovnávat se navzájem (jsem lepší nebo horší než ti druzí?) Stejný způsobem se dívají na ty ostatní: jsou oni lepší nebo horší než já? Než průměr? Člověk takové srovnávání do jisté míry potřebuje, ovšem měl by být k nedostatkům nebo prostě jen odlišnostem druhých (na rozdíl od vlastních chyb) daleko chápavější a shovívavější. A měl by pochopitelně srovnávat něco úplně jiného než viditelné znaky. Ty se v tom srovnávání, bohužel, často dostávají do popředí. Rohožka je velmi viditelná. Romové jsou také velmi viditelní. Zjednodušování je v oblibě.
Mrzí mě, že to všechno došlo až tak daleko, ačkoliv osobní zkušenosti s rasismem celkem nemám. U nás na vesnici Romové nežijí. Obrnit se proti pomlouvání rohožky je celkem snadné. Zbavit rasismu společnost frustrovanou přítomností i budoucností je velmi nesnadné. Vždycky je snadnější něco zkazit než napravit.
No jo, máme ze Sašiny formulace "nás sousedé pomlouvali, že nemáme čistou rohožku přede dveřmi" dovodit, že ve skutečnosti měli před dveřmi čistou rohožku? Pokud ano, pak jsou úvahy paní Hájkové namístě. Ale co to Sašino pokračování: "Jak strašně nudný a prázdný musí být život člověka, který se zaobírá sousedovic rohožkou"? Nerozumím. Copak vzrušující a plný život je na překážku toho, všimnout si, jakou rohožku mají sousedi? Připadá mi pochopitelné a jaksi přiměřené zabývat se v rámci společenství sousedů i rohožkami. Jistěže můžeme takové společenství resp. sousedy ignorovat a najít si třeba na fejsbuku společenství lidí bližších názorů i způsobu života. Sousedy si holt vybíráme jen do velmi omezené míry, ale zase s námi sdílejí fyzické životní prostředí, máme společnou velkou část svého "umweltu".
July 17, 2013 v 19.07
Máte zřejmě na mysli (ne)adekvátnost slova pomluva = šíření nepravdivé informace, pane Guthe, nebo ne? Já jsem to slovo ale nepoužila první, pouze jsem ho víceméně bezmyšlenkovitě převzala ze Sašina textu. Saša by nám musela sama prozradit, zda se jednalo o skutečnou pomluvu nebo zda sousedé o její rohožce pouze „vypovídali pravdu“. Pokud „vypovídali pravdu“, pak záleží také na tom, jestli si o Saše, díky té rohožce, udělali nějaký zjednodušený nelichotivý obrázek, jako si ho někteří lidé dělají na základě jistých incidentů o Romech. Můj obraz, který jsem si o Saši vytvořila, stavem její rohožky vůbec nijak neutrpěl.
Jinak, já nejsem ze zásady proti pozorování a hodnocení cizích rohožek, i když se tím sama většinou nezabývám. Proto jsem napsala, že do jisté míry člověk takové srovnávání s druhými potřebuje. Chápu, že mnoho lidí to zajímá a taky že pořádek musí být. Ovšem, kdo určuje hranice, kdy je ještě rohožka čistá a kdy už ne? Nějaký průměrný vzorek obyvatelstva? Nebo ti nejčistotnější? Je to dost ošemetná záležitost, při hodnocení lze snadno překročit míru, proto nejlepším způsobem, jak z toho uniknout, je povznést se nad to, pokud to lze.
Mimochodem, má maminka jako zkušená pradlena vždycky při tom opravdovém (ne sémiotickém) praní věšela pěkné nové prádlo dopředu a to obnošené a seprané dozadu. Aby ji sousedky nepomlouvaly. Pardon, aby „nevypovídaly pravdu“ o jejím prádle. :-)
Jinak, já nejsem ze zásady proti pozorování a hodnocení cizích rohožek, i když se tím sama většinou nezabývám. Proto jsem napsala, že do jisté míry člověk takové srovnávání s druhými potřebuje. Chápu, že mnoho lidí to zajímá a taky že pořádek musí být. Ovšem, kdo určuje hranice, kdy je ještě rohožka čistá a kdy už ne? Nějaký průměrný vzorek obyvatelstva? Nebo ti nejčistotnější? Je to dost ošemetná záležitost, při hodnocení lze snadno překročit míru, proto nejlepším způsobem, jak z toho uniknout, je povznést se nad to, pokud to lze.
Mimochodem, má maminka jako zkušená pradlena vždycky při tom opravdovém (ne sémiotickém) praní věšela pěkné nové prádlo dopředu a to obnošené a seprané dozadu. Aby ji sousedky nepomlouvaly. Pardon, aby „nevypovídaly pravdu“ o jejím prádle. :-)