Covid-19
Hospitalizace:
6 845
(-61)
Úmrtí celkem:
33 317
Denní úmrtí:
103
průměr za 5 dni
Pozitivní testy:
18 690
průměr za 7 dni
Počet očkovaných:
6 669 174
(+12 973)
Proočkovanost:
62%
+

Profil čtenáře:
Milan J. Bílek

Profese: Polity-českij rukovoditel
tak proč plevelit diskuzi o J.D.?

Nota bene, když jsem pouze vyjádřil názor, že nerozumím Patočkově zalíbení v něm, které je evidentně nějakého emocionálního charakteru. Jak by se JD choval, co by ministr spravedlnosti je jeho spekulace. Analýza Kalouska je, ač vychází samozřejmě z určitého světonázoru autora, prosta tohoto nedostatku. Chiméry, chcete-li.

Ptáte-li se však, co se mně na J.D. nelíbí. Odpovím vám stručně. Stačí si porovnat jaké výsledky své poltické činnosti má za sebou zmiňovaný Špidla a J.D.

A o alfa samcích a samicích zas příště.

zalíbení Jakuba Patočky jež nalezl v Jiřím Dienstbierovi, ale to není podstatné, on se stejně nikdy nestane ministrem spravedlnosti. Čas přílivu v jeho kariéře, který započal smrtí jeho otce, stejně už minul.

Spíše mě tedy zajímá, zda šéfredaktor DR bude v brzké době věnovat tolik analytického úsilí též druhé klíčové osobě, která může s nadějí hledět do budoucna, Vojtěchu Filipovi?

Zatím dle mého názoru na rozdíl od vedení sociálních demokratů něudělal v těchto hektických týdnech žádnou strategickou ani taktickou chybu. Pro spoustu levicových voličů se stává komunistická strana de facto jedinou volitelnou stranou, zvláště, když ústecký komunistický hejtman se během povodní osvědčil. Grebeníček už kandidovat také nebude, takže dojde v příštích volbách k další částečné generační výměně a žádat o poslanecké mandáty budou další lidé z této strany, kteří nebudou moci být spojování s minulým režimem.

Jinak řečeno zanalyzovat Kalouska, jenž posledních deset let stojí v záři reflektorů, k tomu Patočky příliš netřeba; prubnout Filipa, to je vyšší dívčí české žurnalistiky :-)
není snad ústava všeobecně přijímanou normou, mající jinak řečeno dostatečnou autoritu? On snad prezident Zeman jmenoval vládu nezákoně, když postupoval přesně, jak mu ústava stanoví? V čem s prosím pěkně mentor Bílek v této diskuzi liší od Webrova rozlišení?
A občanská neposlušnost. Ovšem i to je legitimní nástroj, jenže podmínky pro jeho použití nejsou zatím naplněny. Až budou, doufám, že se spolu potkáme na barikádě. A nezapomeňte si pak toho Webra, bude aspoň u táborového ohníčku co číst.
napsat dobrý politický komentář jde i bez toho, aniž byste musel být zběhlý v ústavním právu nebo politologii. Pokud však své názory se snažíte halit do hávu odbornosti, tak prosím používejte pojmy, tak jak je mají obě společenskovědní disciplíny dohodnuté. Kupte si aspoň Blackwellovu encyklopedii politického myšlení.

Druhá poznámka, proč mi nestálo za to komentovat další věci ve vašem článku jest to, že faktickou existenci nějaké konkrétní většiny bude možné pozorovat až při vlastním hlasování o Rusnkově vládě. Podepsat papír, v němž deklaruji podporu jmenování paní Němcové za předsedkyni vlády a hlasování o důvěře vládě jsou z ústavněprávního, ale i politického dvě dosti rozdílné věci.

A když ani netušíte, že existují v Evropě politické systémy, kde pravomoc rozpouštět parlament je v rukou předsedy vlády, proč tomu tak je, kdy je tento nástroj používán, těžko můžete dojít k nějakému zajímavému srovnání s aktuálnímu situací u nás, kde tato pravomoc náleží pouze Poslanecké sněmovně.

Číst vás, je na rozdíl od komentářů Patočky a Dolejše prostě ztráta času.
že mi bude vytýkáno, že z Kubička jsem udělal Kubíčka, za což se mu omlouvám, opravit to už nejde.

A vysvětlovat rozdíl mezi legitimitou a legalitou, na to nech si pan Holubec najde na internetu slovník cizích slov. Naše ústava byla přijata legitimně, tudíž postup prezidenta dle postupu v ní uvedené je legální. A to, že Zeman jedná tak jak jedná, je spíš důsledkem toho, že náš historický vývoj v posledních pěti, šesti generacích je diskontinuální, tudíž v každé generaci zažíváme mocenský zvrat, častokráte doprovázený i změnou režimu.
Ale to je na jinou diskuzi, než na tu o tom, že autor komentáře si poněkud ohnul hůl v pojmosloví, aby měl vůbec o čem psát.