Počínání faktického šéfa dnes nejsilnější strany české pravice, kterou se stala TOP 09, se musí řídit nějakou logikou, poněvadž na rozdíl od českých pravicových médií či zmatených fanoušků pankáče Karla Miroslav Kalousek velice dobře ví, co dělá. Můžeme ho kritizovat skoro za všecko, ale jednu věc mu upřít nelze: i kdyby všichni kolem něj ztratili hlavu, Kalousek pořád ještě bude chladnokrevně počítat, co by pro něj mohlo být nejvýhodnější.

Právě z tohoto hlediska se jeví jeho současné počínání na první pohled prosto veškeré logiky. Přecenili jsme ho v Deníku Referendum, když jsme usuzovali, že nad policejní akcí, která zlomila vaz Petru Nečasovi, drží ochrannou ruku nejspíše právě on. Bylo by to pro něj a jeho stranu výhodné: bylo možno předpokládat, že ODS se zhroutí až k hranici bezvýznamnosti, což poslední průzkumy voličské přízně potvrzují, a TOP 09 tak převezme úlohu hlavní síly na pravici.

Jenomže takto vedené úvaze chybí pointa: uspořádání předčasných voleb, které by ODS vyhnaly na politickou periferii a které by postavení TOP 09 jako hlavní síly na pravici stvrdily. Jistě: TOP 09 by pravděpodobně skončila v opozici, jenomže to by se spojovalo se všemi výhodami nejsilnější opoziční strany.

Uvědomme si, že TOP 09 za svou stručnou existenci ještě nikdy v opozici nebyla, vůbec neví, jak to vypadá. Je přitom malou násobilkou politické teorie, že právě opozice je situací, v níž politická strana může sama sebe kultivovat, sbírat síly k vládnutí. Tím pádem ani dnes nemůžeme posuzovat, zda by ještě mohla být touto cestou TOP 09 kultivovatelná, anebo zdali je již za bodem návratu a čeká ji osud, který potkal všechny české pravicové strany.

Je obrázkem strašného úpadku kultury demokratického myšlení dokonce i Respektu, tohoto jednookého krále slepotou stižených českých pravicových médií, že se z Kalouska, na jehož bedrech leží mohutný díl odpovědnosti za všechny škody, které tu zvládly poslední dvě pravicové vlády napáchat, nyní pokouší konstruovat obhájce české demokracie. Na to mu snad nemohou skočit už ani jeho čtenáři.

Zarputilou neochotou přistoupit na to, že demokracie nemůže existovat bez střídání vlád z obou pólů politické krajiny, Respekt a další pravicová média ve skutečnosti významně přispívají k úpadku politické kultury a sama sebe zbavují vlivu; jejich stanovisko je ideologické a doktrinární. Pravice tu pak může krást, korumpovat, lhát, zadlužovat a rozvracet, na co sáhne, může se dokonce spřáhnout s organizovaným zločinem, ale pořád se může spolehnout, že ji mudrlanti od Respektu po Lidové noviny budou držet palce, protože pravice je přece naší jedinou a poslední hrází proti komunistům.

Výsledek tohoto postoje je však jiný: věrohodnost v očích čím dál většího množství lidí ztrácejí všechny instituce, které tvoří opěrné pilíře české demokracie, jak se zde po roce 1992 formovala. Lidé ztrácejí valem důvěru ke všem zavedeným politickým stranám a přestávají rovněž důvěřovat médiím, jejichž popis skutečnosti se tak radikálně odlišuje od jejich vlastního empirického pozorování. A s každým znamenitým verdiktem, jako je poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci tří zkorumpovaných poslanců ODS, se vytrácí i důvěra v justici, ba ve spravedlnost jako takovou.