Přijde mi, že závažnost uváděného problému tento článek nejen vystihuje svým obsahem, ale i zdůrazňuje svojí formou. Ten kontrast rozhořčeného úvodu a zcela trpného závěru ... brrr

Mám obavu, že bude-li se čekat na to, co se stane ve volbách zhruba za rok, nebude už co zachraňovat. Omlouvám se za tu metaforu, ale s rakovinou také nečekáme na pravidelnou preventivní prohlídku. - Jinak tu přetiskuji svůj názor původně zařazený k jinému zdejšímu článku:
Opakovaně se dočítám, že ve věci groteskního judikátu Nejvyššího soudu není v Ústavě žádný podklad pro dovolání k Ústavnímu soudu. Takový podklad v Ústavě ovšem je, a to slavný článek 9, na jehož základě dokázal ovšem ÚS zatím jenom zrušit jedny parlamentní volby. Tento článek ve svém odstavci 3 totiž stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Nejvyšší soud toto ustanovení flagrantně porušil, když stanovil, že politiky nelze volat k trestní odpovědnosti za činy, které spáchali během výkonu státních funkcí, pokud byli v té době chráněni imunitou (imunita je tedy v tomto případě má dokonce chránit doživotně!). Na rozdíl od toho, co dnes tvrdí p. Knöttig v Právu, neexistuje judikát jenom pro jeden případ, každé rozhodnutí musí odpovídat obecnému principu, na jehož základě je činěno, a ten princip vypadá přesně tak, jak jsem ho formuloval. Pokud má toto platit, skončila u nás demokracie dnem 16. července 2013, protože pohnat zločinné politiky k odpovědnosti za jejich jednání lze od této chvíle pouze revoluční cestou.
Obrátit se k Ústavnímu soudu by tedy možné bylo, a měli by to udělat poslanci sami. Obávám se nicméně, že ani ÚS by zachování demokracie u nás nepomohl, protože sám už čl. 9.3 Ústavy drasticky porušil přinejmenším třikrát (zrušení předčasných parlamentních voleb, prezidentská amnestie, zákon o povinných odvodech církvím).
A protože na revoluci se nezmůžeme, zbývá jediný závěr: jsme odsouzeni k hnilobě.