Aktuální dění okolo stíhání tří bývalých poslanců ODS je důkazem, jak zoufale nevyvinutá je stále česká demokracie. V dobách klidu, kdy se nic moc neděje, to není vidět. Ve chvíli, kdy přijde krize, se však tato nevyvinutost projeví v plné nahotě.

V čem je vlastně problém? V tom, že nerozumíme základním věcem. Nechápeme význam pojmů, institucí a pravidel. Nemáme v sobě zažité základní demokratické hodnoty, a tudíž ani cit pro zdravé rozhořčení ve chvíli, kdy je po těchto hodnotách šlapáno.

Čemu že tedy konkrétně nerozumíme? Nechápeme rozdíl mezi trafikou a politickou korupcí. Nevíme, v čem spočívá imunita a indemnita, a neznáme jejich smysl. Žijeme v přesvědčení, že politika bez korupce je jako párek bez hořčice - bez ní to prostě nejde. A proč si to myslíme? Protože to nikdo nevyvrací!

Nejde zde ani zdaleka o selhání jednotlivců. Selhávají nám celé instituce. Pokusím se tato selhání nastínit.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí o vynětí bývalých poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy z probíhajícího trestního stíhání opřel o tzv. indemnitu. Ano, nikoliv o imunitu, jak o tom sám Nejvyšší soud hovoří, ale o indemnitu, což je ochrana proti trestnímu stíhání za hlasování a projevy v parlamentu.

Klíčová otázka zní, co je to ten „projev“. Selský rozum, ústavní právníci i duch samotné Ústavy se shodují na tom, že se jedná o proslovy za řečnickým pultem, jednání ve výborech a podobně. Ne tak Nejvyšší soud, který vykládá pojem „projev“ velmi, slušně řečeno, extenzivně - v podstatě jako veškerou politickou činnost poslance na půdě Parlamentu, tedy včetně korupce, potenciálně možná i vydírání a tak dále.

Nejen, že je to výklad absurdní, ale především svévolný. Nejvyšší soud totiž nemá co vykládat Ústavu, od toho je tu Ústavní soud. Fakt, že tak Nejvyšší soud přesto činí a navíc způsobem zcela odporujícím zdravému rozumu, je pro mne znakem jeho selhání. Není to navíc poprvé, vzpomeňme na Víta Bártu a jeho „půjčky“ pro dvojici Škárka-Kočí.

Mám dojem, že si soudci neuvědomují, jaký danajský dar tímto rozhodováním politikům dávají. V podstatě tím říkají: „Dělejte si, co chcete, hlavně to ale dělejte na půdě Parlamentu.“ Cynismus, drzost a vulgarismus, který to nyní vlilo politikům do žil, může být zničující.

Politici

Agresivita, s jakou nyní politici ODS volají po odvolání státního zástupce Ištvána, jeho týmu, soudců, kteří povolili vazbu, a snad i nejvyššího státního zástupce, je toho důkazem. Je skutečně alarmující, že ODS takto útočí na jinou složku státní moci, tím spíše, že vyšetřování stále probíhá (sic!) a že neznají jeho podrobnosti a souvislosti.

V nastalé hysterii navíc politici pronášejí vyložené nepravdy. Podle poslance Zbyňka Stanjury Nejvyšší soud prohlásil, že zahájení trestního stíhání i uvalení vazby bylo nezákonné. Nejvyšší soud ale nic takového neprohlásil. Karel Schwarzenberg zase řekl, že Nejvyšší soud nepovažuje jednání dotčených poslanců za trestný čin. Nejvyšší soud ale slovy svého mluvčího jednoznačně deklaroval, že neposuzoval vinu nebo nevinu obžalovaných. Výroky Petra Nečase o čarodějnických procesech už poté působí „pouze“ trapně.

Média

Česká média podle mého soudu zcela rezignovala na svou úlohu hlídacího psa demokracie. Buď tento pes usnul, nebo si - nevnímaje okolí - spokojeně pochutnává na slanině, kterou mu hodil zloděj - politická reprezentace. Že ve svém mediálním zjednodušení přistoupí média na záměnu imunity a indemnity, bych snad ještě pochopil. Že si ale nechají od politiků vnutit označování politické korupce jako trafiky, to je naprosto nepřijatelné.

Rozdíl mezi trafikou a politickou korupcí je přitom evidentní. Korupce znamená narušení standardních pravidel, procesu nebo jednání, přičemž k tomuto narušení dojde z důvodu získání osobního prospěchu. Pokud hlasuji v rozporu se svým přesvědčením nebo se vzdám svého mandátu, a to všechno za příslib lukrativního postu v polostátní firmě, pak se jednoznačně jedná o korupci. Jde o to, že bez příslibu těchto postů by poslanci hlasovali jinak a potopili by tím vládu.

Trafika je naproti tomu označení pro situaci, kdy politik ze zcela přirozených důvodů skončí ve funkci (vyprší mu mandát, padne jeho vláda a podobně) a následně se pro něj strana snaží najít další uplatnění. Není zde žádná příčinná souvislost mezi opuštěním politického postu a novým zaměstnáním (mandát mi nevypršel proto, že mi bylo slíbeno místo ve správní radě) a nedošlo také k narušení standardních pravidel nebo jednání daného člověka.

Rozdíl mezi trafikou a politickou korupcí je tedy zjevný. Politikům se ale podařilo nevídané - přesvědčili média, aby tento rozdíl ignorovala. Už z tohoto pohledu naše média jednoznačně selhala.

Co bude dál?

Nyní nezbývá doufat, že česká společnost nakonec procitne z otupující masáže, které se jí v těchto dnech dostává. Z masáže, ve které se z viníků dělají oběti a ze strážců zákona ničitelé politického systému. Doufejme, že nakonec zdravý rozum zvítězí. Uvědomí si česká veřejnost, jak absurdní, šílené a zvrácené je toto politické divadlo? Já doufám, že ano. Vzpomene si na to veřejnost ještě u voleb? Já doufám, že ano.