71 890/350 000 Kč Podpořte redakci Deníku Referendum na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Václav Jamek

VJ
Profese: spisovatel
Nevím, proč se komentátoři staví k nejvyšším soudním orgánům jako k posvátným kravám. Už od roku 2009, kdy ÚS argumentoval článkem 9 odst. 2 Ústavy, aby zdůvodnil zrušení předčasných voleb, jsem upozorňoval na to, že si měl přečíst tento krátký článek do konce. Čl. 9 odst. 3 Ústavy totiž praví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu".
Nejvyšší soud podal výklad jedné části Ústavy (což tuším je právní norma) a tento výklad znamená, že v důsledku imunity nelze volat jisté politické představitele státu k trestní odpovědnosti za to, co během výkonu své funkce případně spáchali. Pokud to má platit, přestává v naší zemi demokracie existovat, protože demokracie nejsou jen občasné volby, je to komplexní politické uspořádání, do něhož odpovědnost politických představitelů bezpodmínečně patří. Nejvyšší soud tedy svým judikátem zjevně ohrozil základy demokratického státu. To zavdává důvod, aby se ten, kdo je k tomu povolán, obrátil s tímto zdůvodněním na Ústavní soud a žádal zrušení tohoto judikátu, s příslušnými kázeňskými důsledky (špatně uvažující soudce nemůže zůstat soudcem). Na existenci čl. 9 odst. 3 Ústavy jsem poukazoval veřejně také v souvislosti s Klausovou amnestií, a jednou zde v diskusi i k této aktuální věci. Za celou tu dobu žádný z právníků, politiků ani novinářů k podobné úvaze nedospěl, ačkoli je nabíledni, a mně věru uniká, co je na mé úvaze závadného, že ji dosud nikdo jiný neučinil. Máme snad čl. 9 odst. 3 v Ústavě jen pro ozdobu, nebo dokonce pro srandu králíkům? A co už by se muselo stát, aby se podle něho konalo?!
Mám obavu, že bude-li se čekat na to, co se stane ve volbách zhruba za rok, nebude už co zachraňovat. Omlouvám se za tu metaforu, ale s rakovinou také nečekáme na pravidelnou preventivní prohlídku. - Jinak tu přetiskuji svůj názor původně zařazený k jinému zdejšímu článku:
Opakovaně se dočítám, že ve věci groteskního judikátu Nejvyššího soudu není v Ústavě žádný podklad pro dovolání k Ústavnímu soudu. Takový podklad v Ústavě ovšem je, a to slavný článek 9, na jehož základě dokázal ovšem ÚS zatím jenom zrušit jedny parlamentní volby. Tento článek ve svém odstavci 3 totiž stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Nejvyšší soud toto ustanovení flagrantně porušil, když stanovil, že politiky nelze volat k trestní odpovědnosti za činy, které spáchali během výkonu státních funkcí, pokud byli v té době chráněni imunitou (imunita je tedy v tomto případě má dokonce chránit doživotně!). Na rozdíl od toho, co dnes tvrdí p. Knöttig v Právu, neexistuje judikát jenom pro jeden případ, každé rozhodnutí musí odpovídat obecnému principu, na jehož základě je činěno, a ten princip vypadá přesně tak, jak jsem ho formuloval. Pokud má toto platit, skončila u nás demokracie dnem 16. července 2013, protože pohnat zločinné politiky k odpovědnosti za jejich jednání lze od této chvíle pouze revoluční cestou.
Obrátit se k Ústavnímu soudu by tedy možné bylo, a měli by to udělat poslanci sami. Obávám se nicméně, že ani ÚS by zachování demokracie u nás nepomohl, protože sám už čl. 9.3 Ústavy drasticky porušil přinejmenším třikrát (zrušení předčasných parlamentních voleb, prezidentská amnestie, zákon o povinných odvodech církvím).
A protože na revoluci se nezmůžeme, zbývá jediný závěr: jsme odsouzeni k hnilobě.

Popírat relevantnost rozdílu mezi politickou pravicí a levicí patří u nás k tradiční strategii pravice (předtím Strana zelených, Věci veřejné), která chce tímto úskokem znejistit část těch, které bych nazval "stydliví voliči levice", a dostat jejich hlasy. Základní rozdíly politických koncepcí je v politice vždy nutno definovat, označení "pravice" a "levice" jsou prostě pragmatické pojmy pro vymezení základní politické polarity. Bez toho se z politiky stávají povidla - k čemuž by ostatně vedla i Zemanova intrikánská představa o volebním "panašování".
Opakovaně se dočítám, že ve věci groteskního judikátu Nejvyššího soudu není v Ústavě žádný podklad pro dovolání k Ústavnímu soudu. Takový podklad v Ústavě ovšem je, a to slavný článek 9, na jehož základě dokázal ovšem ÚS zatím jenom zrušit jedny parlamentní volby. Tento článek ve svém odstavci 3 totiž stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Nejvyšší soud toto ustanovení flagrantně porušil, když stanovil, že politiky nelze volat k trestní odpovědnosti za činy, které spáchali během výkonu státních funkcí, pokud byli v té době chráněni imunitou (imunita je tedy v tomto případě má dokonce chránit doživotně!). Na rozdíl od toho, co dnes tvrdí p. Knöttig v Právu, neexistuje judikát jenom pro jeden případ, každé rozhodnutí musí odpovídat obecnému principu, na jehož základě je činěno, a ten princip vypadá přesně tak, jak jsem ho formuloval. Pokud má toto platit, skončila u nás demokracie dnem 16. července 2013, protože pohnat zločinné politiky k odpovědnosti za jejich jednání lze od této chvíle pouze revoluční cestou.
Obrátit se k Ústavnímu soudu by tedy možné bylo, a měli by to udělat poslanci sami. Obávám se nicméně, že ani ÚS by zachování demokracie u nás nepomohl, protože sám už čl. 9.3 Ústavy drasticky porušil přinejmenším třikrát (zrušení předčasných parlamentních voleb, prezidentská amnestie, zákon o povinných odvodech církvím).
A protože na revoluci se nezmůžeme, zbývá jediný závěr: jsme odsouzeni k hnilobě.
Fischerova vláda byla vláda, které dal parlament důvěru, takže byla legitimní. Kdyby tak dlouho panovala vláda, které by parlament - jak se nejspíš stane - důvěru odepřel, pak by to byla vláda nelegitimní, při delší prodlevě dokonce ilegální a dalo by se vskutku mluvit o plíživém státním převratu (dnes tak daleko ovšem nejsme). Je s podivem, že si mnoho lidí tento rozdíl vůbec neuvědomuje: takovou cestou můžeme za všeobecného potlesku dospět i ke zrušení demokracie. Získá-li důvěru Sněmovny vláda Rusnokova, pak může spánembohem vládnout až do příštích voleb; ale to jak víme je málo pravděpodobné.