Korupce normálního člověka?

Jan Sapák

Případ tří politiků ODS a verdiktu Nejvyššího soudu nedává příliš nadějí, že se podaří korupci nějak brzy vymýtit. Velká část společnosti je zjevně ochotna obratně provedené případy bagatelizovat či přímo krýt.

„Personál věznice se choval korektně, ale to prostředí je pro normálního člověka katastrofální,“ řekl bývalý ministr a poslanec Ivan Fuksa vzápětí po propuštění z vazební věznice. O Fuksovi nevíme, zda je či není vinen korupcí, a je nejisté, zda se to kdy dovíme.

Sám o sobě ale rozhodl, že je normálním člověkem, a ti do vazby nepatří, a tak se věci dostaly do normálu. Do vazby patří ti, co jsou potetovaní, jejich dech je cítit pivem a šaty čpí hospodským kouřem.

Většina společnosti se „otřásá odporem“ nad korupcí jako největším společenským zlem, jak ukazují průzkumy i mnohost veřejných prohlášení. Zároveň tušíme, že se ještě dlouho nedočkáme žádné změny. Troufnu si na výrok, že to je právě proto, jelikož stejně velká část společnosti, jaká si korupci hnusí, se jí též sama dopouští nebo alespoň spoluúčastní.

Dopouští se jí ve veřejném prostoru, kde jsou k mání jakékoliv hodnotné a příjemné věci a výhody: kde jde o studium atraktivních oborů, granty na výzkum i výuku, veřejné zakázky, dotace a mnoho dalších, třeba i těžko představitelných výhod, o které je více zájemců, než lze uspokojit.

Další zápletka je ve formě korupce. Nese-li někdo v krabici balíčky hotových peněz a lze to smysly rozpoznat, je to korupce jako když břinkne. I pro ty, kdo jsou jen diváky. Jedna prazákladní právní norma nařizuje: nepokradeš!

×
Diskuse
VJ
July 18, 2013 v 16.06
Ústavní východisko
Opakovaně se dočítám, že ve věci groteskního judikátu Nejvyššího soudu není v Ústavě žádný podklad pro dovolání k Ústavnímu soudu. Takový podklad v Ústavě ovšem je, a to slavný článek 9, na jehož základě dokázal ovšem ÚS zatím jenom zrušit jedny parlamentní volby. Tento článek ve svém odstavci 3 totiž stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Nejvyšší soud toto ustanovení flagrantně porušil, když stanovil, že politiky nelze volat k trestní odpovědnosti za činy, které spáchali během výkonu státních funkcí, pokud byli v té době chráněni imunitou (imunita je tedy v tomto případě má dokonce chránit doživotně!). Na rozdíl od toho, co dnes tvrdí p. Knöttig v Právu, neexistuje judikát jenom pro jeden případ, každé rozhodnutí musí odpovídat obecnému principu, na jehož základě je činěno, a ten princip vypadá přesně tak, jak jsem ho formuloval. Pokud má toto platit, skončila u nás demokracie dnem 16. července 2013, protože pohnat zločinné politiky k odpovědnosti za jejich jednání lze od této chvíle pouze revoluční cestou.
Obrátit se k Ústavnímu soudu by tedy možné bylo, a měli by to udělat poslanci sami. Obávám se nicméně, že ani ÚS by zachování demokracie u nás nepomohl, protože sám už čl. 9.3 Ústavy drasticky porušil přinejmenším třikrát (zrušení předčasných parlamentních voleb, prezidentská amnestie, zákon o povinných odvodech církvím).
A protože na revoluci se nezmůžeme, zbývá jediný závěr: jsme odsouzeni k hnilobě.
ŠŠ
July 18, 2013 v 17.37
Jsme odsouzeni k hnilobě.
Anebo k - ryze českým nejúspěšnějším podnikatelem připravované - očistě ?
MN
July 18, 2013 v 20.32
Asi největší úplatek
v naší historii byl dán voličům ODS a TOP09 zrušením progresivního zdanění a zavedením paušálů pro OSVČ (nemluvě o dřívějším polovičním základu pro odvody). Zajímavé je, že se tenkrát nikdo nezajímal, kde na to vláda vezme. To bylo ovšem politické rozhodnutí, navíc učiněné na půdě sněmovny, takže se o korupci nejedná, to už víme. Jinak to ovšem bylo např. s třináctým důchodem. Ten se sice dostal jenom na billboardy, jenomže to je mimo sněmovnu, takže ouha, úplatek jako hrom. Navíc ČSSD nedokázala vysvětlit, kde na to vezme. Takže nakonec ten úplatek voličům koalice zaplatili právě důchodci formou zvýšení DPH u základních potravin a léků.
Myslím si, že tímto úplatkem si strany koalice zajistily voličskou základnu na dlouhá léta dopředu.