Poslanecká sněmovna se nerozpustila. Předčasné volby s velkou pravděpodobností nebudou, můžeme si tedy zkusit udělat takové malé prognostické cvičení, přenést se do května příštího roku a představit si, jakým směrem se může česká politika v následujícím období ubírat. Jedná se o čirou spekulaci. Vše se nakonec asi odehraje trochu jinak, přesto načrtnutí podobného alternativního scénáře budoucnosti může být v mnohém užitečné, minimálně může pomoci se na některé varianty vývoje připravit, v lepším případě se jim dokonce vyhnout.

Volby do Poslanecké sněmovny se konaly v květnu 2014. Hlavním tématem předvolebního období se stala snaha o zachování naší demokracie. Od té doby, co na začátku srpna 2013 Rusnokova vláda získala těsnou důvěru v dolní komoře Parlamentu, vystupoval Miroslav Kalousek jako její hlavní oponent, využil k tomu schvalování státního rozpočtu, které bylo velmi bouřlivé a notně se protáhlo. V kampani před volbami obratně spojil téma dostavby Temelína a nárůstu ruského vlivu se strašením Milošem Zemanem a putinizací našeho režimu.

Nejenom, že v jednom kuse varoval před tím, že včele vlády ve skutečnosti nestojí Jiří Rusnok, ale Miloš Zeman, ale poukazoval i na očividnou snahu úřednické vlády výrazně pokročit v rozhodování o dostavbě Temelína a na nebezpečí, že prostřednictvím udělení zakázky Rusům u nás výrazně vzroste jejich vliv. Zdůrazňoval, že je třeba zabránit vládě ČSSD a komunistů, která bude ve skutečnosti vládou prezidenta.

Část pravicových a středových voličů na tato slova slyšela. Silnou oporu Miroslav Kalousek získal u většiny novinářů. Zároveň ale s blížícími se volbami začínalo být zjevné, že do nich výrazně zasáhnou i subjekty, které v uplynulém volebním období v Poslanecké sněmovně nezasedaly. Občané v situaci enormní únavy současnou politikou a ve stále horšících se ekonomických podmínkách byli ochotni volit kohokoli podle logiky, horší už to stejně nebude a třeba dotyčný pozitivně překvapí.