Stres je prevít. „Dostal jsem se do situace, kdy jsem přestal vnímat realitu,“ uvedl Roman Janoušek na omluvu loňského sražení řidičky na Pankráci, které nyní řeší soud. Prý se na něm podepsal stres ze zveřejněných odposlechů s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem.

Aha. Tím se vysvětluje mnohé i z tuzemských událostí posledních týdnů. Když se dostanete do stresu a přestanete vnímat realitu, začnou se dít věci. Podlehnete sekretářce, zanevřete na manželku a ještě připustíte její špehování. Pro realizaci svého politického programu uděláte i nemožné — třeba rozdáte podnikové trafiky i svým nejtvrdším kritikům. Ostatně i oni mohou být ve stresu, není totiž snadné zavděčit se voličům, spolustraníkům i sponzorům zároveň.

Ve stresu z pádu vlády a ztráty pašalíků můžete začít měnit názory. Nevíte, zda Sněmovnu rozpustit, či nerozpustit, jestli se na volby těšit, nebo se jich hrozit. Ve stresu se i z těch, co mají zálibu v pošlapávání pravidel, mohou stát jejich vášniví obhájci. Ve stresu lze strašit justičním státem i štvát proti policejním plukovníkům a podplukovníkům.

Co když byl ve stresu i Nejvyšší soud, který kvůli nezvykle široce pojaté imunitě vyňal z mlýnů justičního soukolí trojici stíhaných modrých exposlanců? Klientelistická stopa přivedla vyšetřovatele už do kanceláře Libora Grygárka, bývalého náměstka pražského vrchního zástupce. Co když je nějaká cestička z dob legendárního Pavla Kučery, účinkujícího mimo jiné v kauze tzv. justiční mafie, vyšlapána i na Nejvyšší soud?

Jasně, jsou to spekulace. I já jsem ve stresu — z toho přívalu událostí, zpráv, reakcí a reakcí na reakce. Vypadá takto stabilní demokracie? Navíc je unikátem hradní pán, který vykládá Ústavu jako školák z první třídy měšťanky.

Při Janouškově logice se tedy i na nevůli pravicových poslanců k předčasným volbám podepisuje stres. Ztráta mandátu, návrat do běžného života, potíže se splácením hypoték a u některých i policisté v patách…

Jenže proč pak trpí absencí vnímání reality i někteří novináři, například staří dobří známí z týdeníku Respekt? Jakýsi popleta v redakčním komentáři „Rozpuštěná, vypuštěná“ 15. července napsal, že rozpuštěním Sněmovny by poslanci přistoupili na prezidentovu interpretaci, že jsou mu podřízení a na tezi, že je to on, kdo rozhoduje, kdo má v dolní komoře většinu. Čtu to tam a zpátky — a nechápu. Nebo co si počít se spekulací, že prezident chce předčasné volby a prosazuje je, parlament neparlament?

Kde na to probůh v Respektu přišli? Premiér Rusnok opakuje, že předčasné volby jsou nevýhodné, mimo jiné kvůli sestavení rozpočtu na příští rok, a lobbuje za setrvání své vlády do jara (léta?) příštího roku. Miloš Zeman se přimlouvá za to, aby Rusnok získal prostor pro práci a argumentuje úsporami, spojí-li se sněmovní volby s volbami do Evropského parlamentu.

Dosud nikdo nevyvrátil, že prezidentovi jde o posouvání jeho kompetencí. Jeho pozice bude v české politice silnější, když zde bude oslabené stranické spektrum, zejména ČSSD, a lidé budou viset na rtech spíše „odborníkům“ než politikům.

Zkrácení trápení a posun k silnější Sněmovně, neřkuli vládě není v Zemanově zájmu. Buď to v Respektu nechápou, anebo rozehráli jinou partii. Ta nese název: Kalousek coby štít před Zemanem. Ve srovnání s Bohuslavem Sobotkou, Karolínou Peake a neexistujícím šéfem ODS Respektu vychází, že zde „máme jasného a jediného oponenta Miloše Zemana“ — Miroslava Kalouska.

O pár stránek dál, v analýze Marka Švehly „Kalousek proti Zemanovi“, čteme znovu: Kalousek srší energií a „stává se nejviditelnějším oponentem prezidenta, jenž v rozporu s ústavními zvyklostmi vykročil k budování poloprezidentského systému na úkor parlamentu.“

Tak pro pořádek: 1. Poloprezidentský systém je věcí změny Ústavy, ne Zemanových tužeb. 2. Pokud nějaký Zeman Kalouskovi vadí, tak Pavel. A spolu s ním Ivo Ištván, Lenka Bradáčová či Robert Šlachta. 3. Miloš Zeman se Kalouskovi hodí, aby se ve střetu s ním sám rehabilitoval v očích rozmrzelých voličů. O nějaká pravidla mu nejde, to by se jimi řídil ve vztahu k parlamentní opozice už dříve.

4. Není náhodou, že média jsou plná Kalouska a jeho žákyně Langšádlové, zatímco Karel Schwarzenberg mlčí. Proslýchá se, že řádný předseda TOP 09 si uvědomuje, že dlouhé šafářování prezidentské vlády oslabí ČSSD natolik, že pak lehce podlehne viru „zemanismu“. Pokud si Schwarzenberg v minulosti stěžoval na podobu sociální demokracie, tak může vzít jed na to, že po volbách v řádném termínu v příštím roce bude ještě zbědovanější.

To už jsme asi opravdu na dně, vidí-li zde někdo zachránce demokracie v Miroslavu Kalouskovi. A je úplně jedno, jestli za nevnímáním reality stojí stres nebo letní horka v některých pražských redakcích.

Jedno je ale fakt. Zeman je silný hráč a Kalousek je silný hráč. Oba mají rádi silné hráče…, protihráče…, spoluhráče… Třeba se Miloši Zemanovi už jeho kamarád Václav Klaus do hry nevrátí. S kým si bude přihrávat pak? Kdo by asi tak mohl za deset měsíců být lídrem druhé nejsilnější (a nejsilnější pravicové) partaje, s níž by z popudu neformálního lídra levice na Hradě šlo uzavřít opoziční smlouvu vzor 2014? Kteří politici se tu u nás vzájemně potřebují?