Mává naší politikou stres?
Lukáš JelínekVše, co se v české politice děje, může mít jednoduché vysvětlení — na vině je stres. Může i za to, že v redakci týdeníku Respekt považují Miroslava Kalouska za zachránce naší demokracie před Milošem Zemanem? Nepotřebují se ale navzájem?
Stres je prevít. „Dostal jsem se do situace, kdy jsem přestal vnímat realitu,“ uvedl Roman Janoušek na omluvu loňského sražení řidičky na Pankráci, které nyní řeší soud. Prý se na něm podepsal stres ze zveřejněných odposlechů s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem.
Aha. Tím se vysvětluje mnohé i z tuzemských událostí posledních týdnů. Když se dostanete do stresu a přestanete vnímat realitu, začnou se dít věci. Podlehnete sekretářce, zanevřete na manželku a ještě připustíte její špehování. Pro realizaci svého politického programu uděláte i nemožné — třeba rozdáte podnikové trafiky i svým nejtvrdším kritikům. Ostatně i oni mohou být ve stresu, není totiž snadné zavděčit se voličům, spolustraníkům i sponzorům zároveň.
Ve stresu z pádu vlády a ztráty pašalíků můžete začít měnit názory. Nevíte, zda Sněmovnu rozpustit, či nerozpustit, jestli se na volby těšit, nebo se jich hrozit. Ve stresu se i z těch, co mají zálibu v pošlapávání pravidel, mohou stát jejich vášniví obhájci. Ve stresu lze strašit justičním státem i štvát proti policejním plukovníkům a podplukovníkům.
Co když byl ve stresu i Nejvyšší soud, který kvůli nezvykle široce pojaté imunitě vyňal z mlýnů justičního soukolí trojici stíhaných modrých exposlanců? Klientelistická stopa přivedla vyšetřovatele už do kanceláře Libora Grygárka, bývalého náměstka pražského vrchního zástupce. Co když je nějaká cestička z dob legendárního Pavla Kučery, účinkujícího mimo jiné v kauze tzv. justiční mafie, vyšlapána i na Nejvyšší soud?
Sociální demokracie není Zeman, tedy musí se umět dost jasně vymezit vůči oběma stranám, jak pravicové koalici vedené Kalouskem a Kubou, který pro jistotu předstrčil Němcovou, aby se uchoval pro lepší časy, tak vůči Zemanovi, kterému jde o jeho přátele, podporovatele a SPOZ.
Já si myslím, že bude-li ČSSD šikovná (tj. bude-li se vymezovat jak proti pravici, tak proti Rusnokově vládě, ale pomalu a postupně) a udrží-li strana jednotu, pak volby pro ni tak katastrofálně dopadnout nemusí. Musí se ale projevovat důvěryhodně, tj. skutečně jako silný hráč. Pak ji budou klidně volit i podporovatelé Zemana, tedy většina českých levičáků...
Opoziční smlouva se často na levici vydává za kořen všeho zla, za prazdroj, ze kterého vyrostly nešvary současnosti, obzvlášť vysoká míra korupce.
Pravice o ní raději mlčí.
Jenže korupce je spíše výsledkem toho, že se rychle privatizovalo, že se "rozdávaly" majetky a politici byli zkrátka "in". Vždyť korupce spojená se ztrátou paměti smetla pravicovou vládu před opoziční smlouvou..........
Zajímavý článek na tohle téma vyšel v úterním právu - Václav Žák, Opoziční smlouva: o čem se po patnácti letech nepíše.
* * * * * * * *
Tedy ne že by opoziční smlouva byla nějaké terno, ale osobně si myslím, že mnohem horší byla Topolánkova "nulová tolerance", která se stala oficiální doktrínou pravice.
To je postavení politiky na hlavu.
A projevuje se tvrdě dodnes - a to obzvláště v případech, kdy by široká dohoda byla velmi žádoucí.
Vezměme třeba církevní restituce - že budou, bylo jasné, a měly je v programu všechny relevantní politické síly Česka.
Člověk by čekal schválení ústavní většinou po otevřené debatě.
Jenže jak to dopadlo? Byly schválené v noci, s přispěním na rychlo získaného poslance, nepravomocně odsouzeného za korupci, s nejasnými hausnumery...........................
(a rozhodně neplatí, že by to bylo z toho důvodu, že ČSSD restituce nechce a tento postup byl nezbytně nutný - není to tak dávno, co Martin Stropnický, který byl svého času "styčný důstojník" mezi ČR a Vatikánem, v MFDnes popsal, že podobný (a snad ještě velkorysejší - ale to byly časy velkého hospodářského růstu) rozsah restitucí navrhovala za své vlády i ČSSD - - - není složité uhodnout, kdo byl tehdy tvrdě proti - ODS)