Spor o „pravdu a lásku“, aneb tunelování Havla
Jiří PeheVáclav Klaus se stal patronem českého tunelování ekonomického, politického i historického; posledním z jeho tunelů je pokus přisvojit si havlovské pojmy pravdy a lásky v politickém boji.
Češi dali světu v posledních desetiletích několik pojmů, které se tak či onak uchytily a začaly žít vlastním životem. Jedním z nich je „pravda a láska“, což je pojem už navždy spojený s Václavem Havlem.
Jiným je „tunelování“, což je pojem spojovaný s Václavem Klausem, který sice „tunelování“ nevynalezl, ale svým ignorováním práva v procesu privatizace k němu přispěl do té míry, že jeho „českou cestu“ a „tunelování“ od sebe v 90. letech téměř nelze oddělit.
Václav Klaus byl během svého působení ve funkci premiéra jakýmsi guru lidí, kteří si „trh bez přívlastků“ vyložili podle normalizačního hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Devadesátá léta se tak nesla ve znamení často velmi vynalézavých způsobů rozkrádání privatizovaného a státního majetku, mezi kterými prosluly nejvíc právě různé „tunely“. Klaus se stal symbolem této„privatizace při zhasnutém světle.“
Na tuto první fázi tunelování, tedy tunelování v ekonomice, navázalo tunelování v politice. Jeho symbolem se stala opoziční smlouva, která pěkně navázala na jiné české speciality, jako byla Velká pětka z první republiky nebo Národní fronta, v nichž šlo v podstatě o to, jak obejít parlamentní mechanismy.
I opoziční smlouva velmi vynalézavě vytunelovala některé demokratické mechanismy, jako je například možnost odvolat vládu s pomocí vyslovení nedůvěry nebo jasné rozdělení rolí vlády a opozice. Dvě největší strany předstíraly na jedné straně jakýsi politický souboj, na straně druhé spolupracovaly na změnách ústavy a volebního zákona s cílem eliminovat politickou konkurenci. Toto účelové ústavní a volební inženýrství, což bylo též tunelování svého druhu, zastavil až Ústavní soud.
Zatímco není známo, že k různým hospodářským tunelům Klaus přímo přispěl, politického tunelu v podobě opoziční smlouvy se ovšem už spolu s Milošem Zemanem účastnil jako spoluautor. Sociální demokracie se nakonec od opoziční smlouvy těsně před volbami v roce 2002 pod vedení Vladimíra Špidly distancovala, a Klaus zůstal v tunelu sám. Voliči ho potrestali volební porážkou.
Klaus se ale nevzdal a do politiky se vrátil v podobě svého zvolení prezidentem na začátku roku 2003. Stalo se tak s pomocí komunistů, z nichž někteří později o své podpoře pro Klause otevřeně mluvili. Klaus se jim odvděčil pozváním Miroslava Grebeníčka na balkón v Lánech. I to byl svého druhu „tunel“, vezmeme-li v úvahu předešlé předvolební „mobilizace“ proti komunistickému nebezpečí pod vedením ODS.
Skutečná třetí fáze tunelování se ale spustila až na podzim roku 2003, tentokrát v podobě přepisování historie. Ke 14. výročí sametové revoluce napsal totiž Klaus úvahu, v níž zpochybnil význam disidentů při pádu komunistického režimu a vyzvedl „masu mlčících občanů“, k níž patřil i on. Byla to prý především tato masa, která přispěla k pádu bývalého režimu, a to tím že ho podemílala svou pasivitou. Někteří komentátoři ironicky poznamenávali, že v Klausově interpretaci komunismus vlastně porazili chataři.
Já vím, to dílko má obecnější uplatnění v něm je jeho kouzlo. no ale nešlo teď nevzpomenout na to prase Napoleona. :-)
O pravdě a lásce v souvislosti s V.H. se píše jakoby o nich mluvil kudy chodil. Ten výrok řekl přesně jednou na jedné z velkých demonstrací v listopadu 89. Nebyl to politický program, ale slogan pro ten a hodinu, který s exaltovanou atmosférou těch dní souzněl. Když nastala méně konsensuální a střízlivější doba, byl ten výrok, který pravda jistě určitý kýčový potenciál má, používán proti Havlovi. Havlovi příznivci tuto nálepku často přijali, možná trochu z trucu, ale také: Jak se distancovat od pravdy a lásky?
Modlitba pro Martu nebo "Láska je jako večernice" je také kýč jak bič, ale takoví jsme byli v té krátké krásné době.
- ale nesváděl bych to jen na novináře (jako Miloš-"sežeňte podpisy a pokusím se znovu o Hrad"-Zeman) nebo českou zlomyslnost.
To by pak totiž také mohlo znamenat, že to pan Václav s námi myslel dobře? A o to dodnes nejsem plně přesvědčen.
V dnešní slavný den, kdy student Hořejší přivedl na Piaristické náměstí v Českých Budějovicích masy občanů, kteří reprezentují vůli českého národa skoncovat s nenáviděným totalitním režimem, vládou jedné strany, a aby projevují pevné odhodlání jednou provždy vymést celé to bolševické neřádstvo na smetiště dějin (považte jen: bolševici povraždili carskou rodinu!) -
- v tento den, kdy si připomínáme památku člověka se sice krátkými kalhotami a zato s velikou a nepřehlédnutelnou mravní integritou, je naší povinností vážně se zamyslet. Bilanci posledních 23 let za nás žádný rechnungsfeldvébl neudělá.
To, že – jak správně naznačujete – Havel žádný politický program neměl, a že jej nahrazoval slogany o lásce a pravdě (nebyla to jen jeho vina – mnoho lidí jej v tom podporovalo), nás přivádí k výchozím bodu naší společné pouti za svobodou a demokracií.
Václav Havel se o cosi jako program přece jen zpočátku pokoušel:
* „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“ *
Bylo to sice poněkud tápavé, ale brzy to začal konkretizovat slovy o „temných slušovických nitkách“ a podobnými. (Například připojil také něco o králíkárnách, jako že ON by tam tedy nepřenocoval ani za zlaté prase.)
Zcela správně také říkáte, pane Kubičko, že to o té pravdě řekl „přesně jednou“ (einmal ist keinmal);
„o tom kapitalismu“ se koneckonců zmínil, pokud se příliš nemýlím, také „přesně jednou“.
A k těm písničkám:
Mluvte laskavě sám za sebe. Nevím, co jste v té krásné době zpíval Vy, ale já a mí kamarádi jsme zpívali písně hospodské, tak vulgární, že se ještě dnes trochu stydím, když si vzpomenu na jejich slova.
Problém distancování se od pravdy a lásky je a i nadále bude naším úkolem společným. Ani to za nás nikdo jiný neudělá. - Chceme-li se ovšem opravdu distancovat, a nejen o tom mluvit, musíme spojit své síly.
Dominik Duka nám jde příkladem, ale nespoléhejme jen na církev; víme přece z dějin, že se jí ne vždy všechno podařilo (opus bonum)
***
Lež má krátké nohy. Toho, kdo nosí krátké nohavice se ptáme, zda čeká velkou vodu.
Losna byl favorit Rychlých šípů při volbě Velkého Vonta, Mažňák jeho hlavní soupeř. Pan Pehe měl patrně na mysli Bratrstvo kočičí pracky: Dlouhé Bidlo, Štětináč, Bohouš.
Pro úplnost ještě Rychlé šípy: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček, Rychlonožka
Cenné a do budoucna perspektivní jsou věcné a kritické rozbory, např. v sousedním článku Milana Hanyše.
Dělá to na mě dojem, jakoby chtěl Klaus, ještě před koncem svého mandátu na Hradě, za pomoci svých poskoků a šašků svůj díl viny, a vinu dalších neoliberálních zločinců, definitivně přenést mediální propagandou (která se mu a jeho bývalé straně nejednou obrovsky vyplatila a uvědomuje si sílu propagandy a slabost národa, který jí lehce podléhá) na Václava Havla, kterého obraz již minulosti ponížil nejen podlými nálepkami.
To, že mu lid visí na rtech dokládá např. i fakt, že Hájkova detektivka o sametové vraždě není na předvánočním trhu snadno k sehnání (http://www.kosmas.cz/knihy/175775/smrt-v-sametu/): "Mám zájem ... Není skladem ... Titul není momentálně skladem. " -- Zatím ji ale ještě můžete dostat mají v Berouně, Chebu, Kolíně, Kutné Hoře Olomouci, Ostravě, a v Praze v Perlovce, Nových Butovicích a Karlíně..
S Vašimi slovy o "slabosti národa" (Vy se k němu nepočítáte?) tak docela souhlasit nemohu. Nesmímete přehlíže styl propagandy lidí, kteří si z Václava Havla udělali mávátko projarní veselici, a také bič na zlé komunisty. Jistěže se Duka, Halík nebo Pehe pohybují na naprosto různé mentální úrovni. Ale někdy to hraničí s reklamou na McDonalda. A to lidi dráždí.
Jinak faktem zůstává, že Československo se rozpadlo v době, kdy presidentem byl Václav Havel, a že neváhal VČAS přestoupit do nového vlaku s názvem "Česká republika". Jeho "vina" tedy není o nic menší než vina kteréhokoli jiného občana či politika.
Propaganda je mocná, to už věděl Goebbels, ale proč zrovna my patříme mezi národy nejapatičtější a "nejtolerantnější" k morálnímu selhání politiků, nevím. Ano, jsem součástí tohoto národa, ale popravdě se za to mnohdy stydím. Stydím se už jenom za to, jak je většina národa prodejná, hlavně mezi novináři a redaktory. Proč všichni papouškují a manipulují lidi neoliberální propagandou? Za mrzkých pár zlaťáků se tito "hlídací psi" vlastně VELKOU MĚROU spolupodílí na rozkladu tohoto státu. To jim nevadí, že jejich děti na tohle jejich zbabělé chování tvrdě doplatí? To jim nedochází, že se negativní důsledky jejich propagandy brzo dotknou i jich samých? Často se zamýšlím na tím, kde je příčina téhle nevědomosti nebo snad jakéhosi kognitivního omezení.
Já Havla vnímám jako člověka nepříliš zběhlého v politice. Byl ostatně většinu života v disentu a domnívám se, že tlakům a intrikám, které na něho z různých stran doléhaly v době jeho prezidentství, nedokázal odolávat. Nebo dokonce podléhal klamným přesvědčením o správnosti kroků prosazovaných někým jiným. VH určitě nebyl zlý člověk, na rozdíl od Klause, a určitě ani při humanitárním bombardování si neuvědomoval všechny spojitosti. Havel byl humanista a nedovedu si představit, že by se dokázal vyžívat ve schvalování vraždění civilistů Stejně tak mu asi ne úplně došla motivace a dopady rozpadu Československa, byl zneužit v zahraniční politice atd. Nějak jednoduše nevěřím, že by VH vědomě chtěl škodit republice tak, jak to od počátku činí Václav Klaus.
- A jen tak mimochodem tak potvrzujete poučku, že "vzdělání je berla, kterou chromý mlátí zdravého, aby ukázal, že je také při síle."
Jako pravý intelektuál protestujete z pozic etiky, z níž činíte nástroj nového, mravného a jedině pravdivého politického snažení.
Svou individuální revoltu také správně považujete za svou mravní povinnost, ve které nejde o vítězství. - Vítěz totiž získává moc a každá moc je cestou do pekel. Cílem revolty, která je jediným mravním postojem vůči státní moci, je prostě oponovat.